Obsah
12. - 13. 5. 2012 Orientační víkend v Nasavrkách
První dva áčkové závody uspořádala Lokomotiva Pardubice v lese u Nasavrk v okrese Chrudim. Shromaždiště na louce u rybníka bylo po nočním dešti místy podmáčené, po přechodu fronty foukal studený vítr, sparťanský tunel nám přišel vhod. Na shromaždišti byl pořadatelský prodej koláčů a ve velkém stanu s lavicemi prodej klobás a nápojů. Terén pro většinu z nás nebyl neznámý: rozsáhlé hustníky s vodotečemi, bažinkami a hlubokými melioračními příkopy, v blízkosti cíle rozptýlené menší balvany většinou v neprůhledném lese se střední sítí komunikací a minimálním převýšením. Vzpomínám si, že tu severní část u Nasavrk nazval Olda před 10 lety jako Vietnam. V sobotu se běžela klasika.Startovalo se sice většinou do rozsáhlého hustníku, ale většina kontrol byla pak poblíž komunikací nebo aspoň výrazných meliorací, případně na okrajích výrazných hustníků. Komunikací jsem v první části tratě moc nevyužil, jen jsem se, pokud to šlo, vyhýbal hustníkům a ani s dohledávkami jsem neměl větší problém. Do blízkosti cílové louky měla většina tratí dlouhý postup – v H65 to bylo z 9. na 10. kontrolu asi 1,75 km, většinou po cestách. Pak k předsběrce přes louku, po cestě na sběrku a sprint do cíle. Startoval jsem jako poslední, a tak jsem hned po proběhnutí cílem slyšel, že jsem asi zvítězil. Výborně zaběhl (po návratu z Himalájí) i Miloš (2.-3. místo). V hlavní kategorii H21E skončil Mrazák na 4. místě.
Na nocleh jsme se rozjeli do penzionů i tělocvičen. Ve sportovní hale v Chrudimi spalo nakonec jen 5 veteránů. Po dobré večeři s fotbalem v restauraci jsme se prošli městem a pak ještě poseděli v kavárně poblíž náměstí.
V neděli bylo studené ráno, ale slunečno. Vybíhal jsem na začátku kategorie, dvě minuty za mnou Jirka Pospíšil. Na krátkou trať si schoval stavitel rozlehlý hustník, kterým jsme v sobotu pouze proběhli a teď jsme si ho „užili“. Skoro celá trať byla ve světlezeleném, nejtěžší byly kontroly 3, 4 a 5, pak už to bylo částečně v bílém lese nebo s využitím komunikací. Ale před přeběhem louky před cílem byly 3 kontroly na balvanech a na nich jsem ztratil asi 1,5 minuty. Doběh byl opět přes louku na předsběrku, stejná sběrka. Doběhl jsem jako první z kategorie a musel jsem čekat, jak zaběhnou ostatní. Ti nejrychlejší Švadlena a Hrobař neměli svůj den, Miloš taky ne, a tak jsem zvítězil. Zvítězila také Jarmila v D65. Mrazák v H21E vybojoval bednu - 3. místo.
Výsledky
Jaromír
8. 5. 2012 Litoměřický tulipán
Na Den osvobození se vydala menší skupinka sparťanů do Litoměřic, aby absolvovala 3 sprinty v jeden den. Tedy až na jednoho – Zdeněk totiž mně – nepřihlášenému – přepustil kvůli bolavé noze své místo (a čip) na trati H21. Shromaždiště bylo na dětském dopravním hřišti v Jiráskových sadech, počasí posléze slunečné a teplé, i když jsme cestou do Litoměřic potkali přeháňku. První etapa, počítaná do rankingu, byla s pevným pořadím kontrol a běžela se v objektu výstaviště a kasáren. Startoval jsem za Janovským a před Kožichem z PGP. Tomu prvnímu jsem vzdoroval až do K3, s druhým jsem se potkával na protibězích až do K17. Hlavně šlo o to, uhlídat průchody ve zdech a plotech a být vždycky na té správné straně. Druhá etapa byla přímo v centru města (mapa Litoměřický tulipán 2012) měla volné pořadí kontrol (i volný start na krabičku), ale několik dvojic kontrol, které byly daleko od sebe, muselo být absolvováno v předepsaném pořadí. Tím stavitel docílil, že jsem město proběhal křížem krážem, sběhal všechna schodiště a některé kontroly jsem orazil vícekrát. Naštěstí jsem měl všechny, i ty s předepsaným pořadím. Třetí etapa byla na sídlišti Kocanda a měla zcela volné pořadí kontrol. V jednom zákoutí to pěkně páchlo, ale rozhodně to nebylo po psích hovínkách. Pak tam byl stadion, kde byla otevřená brána co měla být zavřená a zavřená vrátka, která měla být otevřená. Ale neukočíroval jsem to, vynechal K.45, takže mě diskli. Keramickou medaili za účast však dostali všichni doběhnuvší účastníci.
Stránky závodu
Jaromír
5. - 6. 5. 2012 béčkové žebříčky – Chvaleč u Trutnova
Oba závody pořádal oddíl Slavia Hradec Králové v kopcovitých terénech, kde se v roce 2005 konalo Mistrovství republiky klubů. Sobotní klasická trať umožňovala volbu postupů, ale podle některých závodníků byly některé postupy triviální a občas to byl přespolák. Je pravda, že v závěru své trati H65 jsem si dlouhý postup zjednodušil na běh po cestě a pak vystoupání podél paseky přes 7 vrstevnic ke K10. První třetina trati s kratšími postupy byla v poměrně průběžném terénu, pak následoval delší postup přes údolí a do táhlého kopce ke K4, pak následovalo dalších 5 kontrol s postupy v těžkém kamenitém a zaklackovaném terénu. Poslední z nich byla K9 s občerstvovačkou mezi skalkami nad železniční tratí a pak následoval již popsaný delší postup k posledním 3 kontrolám a seběh do cíle z kopce. S dohledávkami jsem neměl problémy, porazili mě jen rychlejší Švadlena s Hrobařem. Horší to měli borci v H21A, kde stavitel poněkud přepískl délku. Myro zde obsadil pěkné 6. místo. Na velké bedně ještě skončili: Dana (4. v D50), PeRej (4. v H70), Jarmila (5. v D65) a Ríša (5. v H21B).
Nedělní krátká trať byla postavena po obou stranách skalnatého hřebene, který několikrát překonávala. Po nočním dešti to trochu klouzalo. Od startu se k mapám běželo či šlo 100 m do kopce. Tratě vedly také lesem plným vyřezaných stromků po prořezávce, na mapě jen jako 1. hustník. Se záludnostmi tratě jsem se zpočátku jakž takž vyrovnal, ale už na K3 mě skoro doběhl za mnou startující Ruda Hrobař, K7 už razil přede mnou. Pak následoval delší postup šikmo přes hřeben. Bylo zřejmě výhodnější přejít na jeho druhou stranu co nejdříve a na K8 běžet kolem K11 a K10. V dohledávce K8 jsem trochu ztratil, ale všechno jsem pohřbil na dohledávce K10, kde jsem neodhadl,které balvany v mapě nejsou, uhnul jsem ze směru a nakonec trapně houbařil . Další - K11 byla dost zašitá (Ruda tam nechal šestku), pak ještě K12 mezi prořezávkami a zbytek tratě z kopce v bezproblémovém lese – v cíli až 6. místo. Nejlépe se umístila Jarmila (3. v D65) a PeRej (5. v H70). Přijel taky motorkář Ivo a byl 2. v tréninku T2.
Výsledky
Jaromír
1. 5. 2012 sprint mezi paneláky
Na 1. máje se sjeli orienťáci na Přebor Pražské a Středočeské oblasti ve sprintu. Závod uspořádala Kamenice. Pěkné centrum bylo v areálu Modré školy na Hájích. K dispozici byly šatny, ale v pěkném teplém počasí se většina závodníků usadila venku. Protože prostor závodu byl „přes ulici“, a to poměrně frekventovanou, přechod byl aspoň zpočátku pod dohledem policie. Mapu „Central Park“ 1 : 5000 s ekvidistancí 1 m připravil Přemysl Prášek. Já jsem startoval už v čase 1, v kategorii H45 za Benešem z DKL. Po několika chybkách jsem ho sice za 9. kontrolou doběhl, ale před něj jsem se nedostal. Některé kontroly byly v hustém křoví, kde se nedalo vyhnout, a tak docházelo ke zdržením. Další takovou kontrolou byla č.11 (kód 72) – z bližší strany se k ní nedalo dostat, naštěstí mám dlouhé ruce. Ale přesto mi pár sekund trvalo, než jsem se vysoukal zpátky. To mě již doběhl Slavík, startující 2 minuty po mně. Je „trochu“ rychlejší, a tak se mi vzdaloval. Sice běžel nejdřív do cíle a pak ne sběrku, ale já jsem zaváhal taky. Utekl mi i Beneš, ale ukázalo se, že mě porazili i Jéňa a Láďa. Z oddílu jsem porazil jen oba Martiny. Pak jsem se ještě vrátil do závodního prostoru a něco nafotil. Něco nafotil Hrabánek.
Ze sparťanů zazářili v hlavní kategorii H21L Mrazák (2.) s Myrem (3.), po delší době se ukázal Marek a zvítězil v H21K. Rakvička vyhrál s velkým náskokem H35. Třetí místa obsadili Pavel V. (H45) a Jarmila (D55). A můžeme se jen dohadovat, proč je Báša, který běžel s kamerou, disk. Snad se aspoň záběry povedly.
Stránky závodu
Jaromír
28. 4. 2012 oblastní žebříček ZO
...o závodech v Kralovicích mohu napsat asi toto:
Poslední dubnovou sobotu jsme se spolu s Naďou, Zdeňkem a Vlastou
Beranovou zúčastnili jednoho z mnoha závodů ze Západočeského žebříčku.
Tato velká oblast je pro orienťáky jako dělaná a s Jirkou jezdíme na tyto
pohodové závody opravdu rádi. Je až s podivem, kolik závodů pro sebe tyto
malé sympatické oddíly pořádají a s jakou chutí. Atmosféra je tam
neuvěřitelně přátelská (pokud tam tedy nepřijede hromada "pražáků" - tzn.
zanadávat si a vyžrat medaile).
Mně se běželo až na nějaké chybky moc hezky, Jirkovi taky, a myslím , že i
Zdeněk a Naďa byli spokojení, i když Naďu tam přenášeli Marťani či už jí
to táhlo na Petrovy kameny . V sobotu jsme se vrátili domů jen my s
Jirkou. Ale v neděli k nám ještě Naďa se Zdeňkem přijeli, protože jak se
ukázalo, Jirka musel být na bedně i kdyby nechtěl, a přivezli nám
hodnotnou cenu.
Takže teď řešíme - SAXBO nebo Nejdek ?
Dana
28. - 29. 4. 2012 Poslední dubnový víkend
V neděli 28.4. pořádal oddíl KOB Kladno (DKL) v Žilině u Kladna již 6. závod oblastního žebříčku. Byl to další oblastní přebor, tentokrát na krátké trati. Akce byla dokonce vyhlášena obecním rozhlasem. Tradiční shromaždiště bylo opět v hostinci U Růžičků. Běželo se na desítkové mapě Oborka, v prostoru jižně a západně od obce. Pro mladší sparťany připomínám, že základem mapy byla střední část sparťanské mapy Srnka (1: 20000, 1973). Původně mezi dvěma silnicemi, proti roku 1973 vede středem mapy další silnice. Terén je jen mírně zvlněný, a tak převýšení veteránských kategorií nebylo ani 100 m. Po slunečné tropické sobotě se obloha zatáhla vysokou oblačností, a tak bylo horko trochu menší. Trať mojí kategorie H45 měřila 4 km s 16 kontrolami a dvakrát se křížila. Větší hutníky byly jen krátce po startu, pak již byl terén průběžnější , i když s větvemi pod nohama a s menšími náletovými hutníky. V terénu byla celkem hustá síť cest a průseků, přesto jsem chodil většinou rovně. Po slušném začátku jsem se zasekl už na 3. kontrole – vodoteči v bažině a opět úplně zbytečně na předposlední kontrole – zlomu průseku v hustníku, kde měpodle mezičasů těsně předběhli Jaroš a Martin Šebek. Na této trati byl nejlepší ze sparťanů Pavel V. (bramborový). Největší borci byli ale v jiné kategorii: H21L vyhrál Mrazák před Myrem a Janatou (DKP). Třetí místo obsadila Dana (D45). Výsledky jsou na stránkách závodu
Někteří borci se nemohli dočkat nedělního závodu a vyrazili již v sobotu na závod západočeského žebříčku, krátkou trať pořádanou Kometou Kralovice. Doufám, že o tom Dana něco napíše. Výsledky jsou na stránkách závodu
Jaromír
21. - 22. 4. 2012 Víkend pod Cukrákem
Mistrovství republiky v nočním OB uspořádala Stavárna v sobotu na nově zmapované mapě Cukrák. Terén kopcovitý, s hlubokými a strmě zaříznutými roklemi. Pěkné shromaždiště bylo na fotbalovém hřišti v těsné blízkosti Prahy, v Lipencích. Zúčastnila se šestice sparťanů. Nejlépe zaběhl Mrazák na 4. místě.
Ve stejném prostoru uspořádala následující den Stavárna 5. závod žebříčku pražské oblasti jako zkrácenou klasiku. Pořadatel doporučil nepoužít jedinou autobusovou linku, tak jsem se vydal vlakem do Černošic a odtud pěšky po úzké asfaltce asi 3 km ke hřišti. Z toho vlaku jsme tam šli dva.Téměř ve všech kategoriích byla konkurence větší než obvykle. Zúčastnili se i někteří účastníci nočního Přeboru, celkem asi 750 závodníků. Na startu byla dlouhá fronta náborových kategorií startujících “na krabičku”. Běžel jsem trať H45L – 5,9 km s pěkným 235 m převýšením. První 2 kontroly byly v rovinatém terénu, ale pak přišly rokle a hluboká údolí s možností volby postupů. Na devítku jsem šel přes kopec, pak následoval dlouhý postup, traverz v mírném svahu, na jehož konci byla kontrola 85 – jáma ve vysokém lese. Minul jsem ji o pár metrů, byla to úzká jamka, kleště byly v úrovni terénu. Na ní jsem nechal asi 2,5 minuty a vypadl jsem z tempa, takže na následující kopec jsem spíš vykráčel. Ke konci závodu bylo dost ostružin a jeden středně dlouhý postup (mně se zdál nekonečný) podél plotu po ztrácející se pěšince. Nejlepšího umístění ze sparťanů dosáhla Dana – zvítězila v D45L, 2. místo obsadil Miloš S. v H75. Odkaz na pár mých fotek.
Stránky závodů jsou zde.
Jaromír
1. 4. 2012 Aprílový závod PŽ – klasika u Jedomělic
První aprílovou neděli jsme se sjeli k dalšímu závodu do Jedomělic. Závod na klasické trati na patnáctkové mapě Ostrov, který pořádal oddíl ze Slaného, byl druhým závodem „trojkombinace“ nočák- klasika-MTBO. V tomto prostoru jsem závodil již před více než 30 lety. Byl nově přemapován Zdeňkem Švecem. Centrální rovinu na JV narušuje rozeklané hluboké údolí a také na severu je poměrně prudký svah s četnými terénními útvary. Bylo sice slunečno, ale chladno a foukal studený vítr. Na start to bylo 2,5 km, přesto jsem byl docela prochladlý. Několik prvních kontrol bylo na severním svahu. Po „vyplazení“ zpátky na plošinu pro 5. kontrolu následoval seběh do dalšího údolí a překonání protilehlého kamenitého svahu. Bylo sice slunečno, ale chladno a foukal studený vítr. Následovalo kolečko na rovině, ale stále s větvemi pod nohama, mezi 10. a 11. k. ješt ě přes vyřezané stromky. Na 12. kontrolu byl optimální postup s částečným oběhnutím údolí. Pak ještě rovinka a pak seběh přes 2 terénní kontroly ve svahu ke sběrce v plochém údolí. Protože se mi dařilo s pomocí soupeřů i momentálních spoluběžců držet na rovině slušné tempo a volbu postupů jsem taky zvládl, byl jsem taky na klasice na velké bedně a opět těsně před Pavlem V. Ve své kategorii suverénně zvítězil Miloš N. (H65), 3. místa obsadili Hanka V. (D16), Dana (D45L) a Myro (H21L).
Výsledky jsou zde.
Jaromír
31. 3. 2012 pragovácký sprint na Spořilově
Shromaždiště bylo v areálu gymnázia Počátecká na sídlišti Spořilov II. Úkryt před chladným a větrným počasím poskytly chodba a 2 šatny. Bylo tam ale dost našlapáno. Závod se konal na sprintové mapě „Hamrák“ , která zahrnovala část sídliště a divoký park nad rybníkem. První kontroly byly v parku, postupy většinou rovně, korekce směru podle 3 souběžných elektrických vedení. Startoval jsem minutu za Jéňou, doběhl jsem ho až před 8. kontrolou. Při postupu od 10. kontroly byla obíhačka rybníka , výhodnější byla asi varianta zprava s „ vracečkou“, při průběhu sídlištěm bylo optimální proběhnout průchodem. Ještě asi dvakriát jsem řešil zleva-zprava a už tu byl cíl. Jako bonus jsem obdržel knížečku Nový zákon. Nejlepší ze sparťanů byl Mrazák – vítěz H21. V H65 zvítězil Miloš N. Třetí místa obsadili Hanka Veljačiková (D16), Jarmila (D55) a Rakvička (H35).
Výsledky jsou zde.
Jaromír
25. 3. 2012 První jarní žebřík v Jablonné na Příbramsku
uspořádala Pragovka na desítkové mapě Liščí bouda. Na programu byla krátká trať. Terén mírně zvlněný, leč místy hodně zarostlý – podrost, ostružiny, i bažiny. Počasí pěkné, i když trochu foukalo. Vstup do nové sezóny se většině sparťanů povedl – především ve veteránských kategoriích. V D45 Hanka L. (2.) porazila Danu (4.), v D55 Jarka (2.)před Jarmilou (6.). Na nejdelší trati H21L byl ze sparťanů nejlepší Tomáš P. (7.) Muži veteráni ve svých kategoriích zvítězili: v H35 Želva, v H45 Pavel Veljačik (v závěru se dostal před Hořínka z VSP), v H65 Miloš N., v H75 Miloš S. Naopak mně se podařilo hned po startu překročit bludný kořen a na poměrně lehkém rohu hustníku jsem nechal asi 9 minut. Každý den holt není posvícení.
Výsledky jsou zde.
Jaromír
9. - 10. 3. 2012 Brutus Extreme Orienteering
Poprvé v životě jsme se přihlásili na závod Brutus, což je dvoudenní 6 hod. rogaining. Vůbec jsme netušili, co to obnáší, ale zkusit jsme to chtěli.
Zvolili jsme metodu, že půjdeme jen na více hodnocenné kontroly a ty jednobodové budeme zobat až ke konci. Již na začátku nás překvapilo, jak
rychle dav závodníků běží na most přes Sázavu, to byl sprint po asfaltu asi 1 km, to už se to začalo pěkně rozdělovat. Hledali jsme Evku s Jéňou, ale
dali se jiným směrem. Takže jsme je celou trať neviděli. S dohledávkou kontrol jsme první 4 hodiny neměli problémy. Byli jsme celkem v pohodě a
rozhodně jsme se nějak nepřepínali. Mně to připomínalo naše vandry, jen jsem si libovala, že nenesu usárnu se svým těžkým vaťákem, čutorou a konzervou
vepřového ve vlastní šťávě. Vzali jsme si s sebou jen tatranku a nějaké peníze a tak jsme uvítali kontrolu studánka, jenže tam nebylo po vodě ani
památky, to bylo zklamání. A tak jsme zamířili do hospody Marjánka, kde jsme si dali limču, kolem pobíhaly dvojice závodníků, pohrávali jsme si s
myšlenkou dát si iontový nápoj Prazdroj. To bychom ale nevylezli na brutální kopec, kde byla kontrola za 1 bod. Byl to JZ roh louky, ale my ho
hledali přes 20 minut. To samé se opakovalo na další jednobodovce (taky roh louky) a tak už jsme si netroufli jít na žádnou další kontrolu a raději
jsme vycházkovým tempem šli do cíle.
Našim cílem bylo nasbírat přes 20 bodů, což jsme si splnili. Šlápli jsme 29,850 km a věděli jsme, že neděle bude náročná, protože nás čekala oslava
narozenin (čtvrt století) našeho Honzika, které se konalo u nás. Představa, že budeme muset v neděli strašně brzy vstávat, sbírat body a pak pobavit
babičky a dědečky, nás dohnala k tomu, že jsme se na nedělní závod prostě nedostavili. Atmosféra závodu byla úžasná, organizátoři byli taky úžasní,
Pavel se nám určitě ještě bude dlouho posmívat, že jsme zbabělci, protože "lampion" zvládne za jeden den brutální závod i rodinnou oslavu.
Dana
3. 3. 2012 PZL Skrýše
Ač daleko od Prahy, letošní již 4. ročník scorelaufového závodu „Skrýše“ na turistické pětadvacítce byl opět součástí Pražské zimní ligy (PZL). Závod s 25 kontrolami a časovým limitem připravil Olles. Výborné shromaždiště bylo u rybníka Šídlovák (na severním okraji Plzně) s krytým vytápěným prostorem a bufetem v sousední chatce. Závod v početně přibližně stejně obsazených kategoriích „kompas“ a „GPS“ od startoval v 11 hodin za příjemného předjarního počasí. V kategorii GPS se dařilo Zdeňkovi – 6. místo se 125 body, v kategorii kompas byl ze sparťanů nejlepší Veličenstvo se 150 body. Můj popis závodu, fotky, postupy a výsledky na jdete na stránce závodu. Ke svým postupům podotýkám, že moje GPS zřejmě chytá míň družic, a proto se někdy o „trochu“ odchyluje od skutečné trasy.
Jaromír
26. 2. 2012 PZL Cimrmanův trénink na Jasoně Drsoně
připravil Hynek Urban na laserskenové mapě 1 : 8000, doplněné zeleňavkovým podkladem s dokreslenými cestami. Sraz byl v hospodě U Bobra v obci Bosyně, zatím určitě nejluxusnější shromaždiště PZL, protože jsme měli zadní (kovbojský) – nezakouřený(!) sál jen pro sebe. Byly tři tratě o délkách 13 km (A), 7 km (B) a 5 km (C). Kamenem úrazu se ukázala kluzkost terénu, když ještě nedávno promrzlá půda nevsakovala přebytečnou vodu a na některé kopce šlo vylézt jen s pomocí rukou – přitahováním za stromy nebo pařezy. Nutno podotknout, že v terénu velmi početné skály nebyly v mapě vůbec, tušit se daly jen někde podle zhuštěných vrstevnic.Já jsem se tentokrát nebyl vůbec rozběhat, a tak jsem po asfaltce do mírného kopce běžel mezi posledními béčkaři, ale z kopce jsem to v euforii přepálil, přeběhl jsem první boční údolí a na kontrolu – malý lom na hřbetě nad skalami – jsem se vracel téměř od jeho paty. Kavkovi od ní právě odbíhali, resp. sesouvali se. Pak jsem je viděl, jak běží údolím dolů (později mi došlo, že obíhají, aby nenuseli přes zorané pole). Já jsem zvolil přímější postup, když jsem zahlédl ještě 2 – 3 lidi mizící na vrcholu hřbetu. Z údolní rýhy jsem se s pomocí vegetace ještě vyškrábal dost rychle, ale posledních několik metrů jílovitého svahu se mi podařilo vyplazit až napotřetí a stálo mě to velké úsilí a odhadem 8 minut času. Pak jsem přešel asi 80 m přes pole ke dvojce – kupce. Ke trojce – rýze v mírném svahu jsem radši došel oklikou s použitím pěšin. Na 4.k.- mělké údolíčko - jsem opět obíhal po polní cestě a naběhl jsem ji shora. Pětka vypadala snadně – a taky byla – rýha kousek od kraje lesa, kam se naběhlo po asfaltce. Chvilku ovšem trvalo se na asfaltku dostat. Šestka byl skalní průchod – v terénu jsem ho objevil snadno, ale sjet do něj shora jsem se neodvážil – kupodivu tam nevedly žádné stopy a kontrola byla šikovně přichycená ke skále a byla vidět až zblízka. Potkal jsem tam kulhající Danu, Jirka už byl na pěšině směrem k další kontrole. Když jsem po oražení odbíhal od kontroly, ani Danu ani Jirku už jsem neviděl. Zvolil jsem postup mělkým údolím přímo k silnici a pak po pěšině přes podmáčenou louku na pěšinu pod skalami. Sedmička – vývrat ve svahu nad studánkou byla asi nejlehčí. Na osmičku zpočátku oddechovka po rovině k silnici, 120 m po ní a odbočit do prvního většího údolí. To bylo brzy zahrazeno asi 2 m stupněm a bylo třeba se vyškrábat na plochý hřbet a po něm až ke kontrole pod několika nenápadnými schody. Na devítku obíhačka po klikaté traverzovce, k níž bylo třeba nejdřív vystoupat. Právě z ní odbočovali Vláďa Mezník s Hankou Dlouhou. Cesta po pěšince důsledně obkružovala všechna údolí a občas musel člověk přelézt padlý strom. Souška pod skalou, kde byla kontrola, byla listnatý strom (bez listí by v zimě byla stejně – pozn. J.B.). Další kontroly už byly jen na výdrž: Desítka - seběhnout k silnici, po ní k hrázi, přeběhnout, proplést se mezi soukromými pozemky a na hřbet do malého lomu. K poslední, 11. kontrole opatrný seběh do povlovného údolí na cestu, kousek údolím vzhůru, vystoupat bočním údolíčkem pár schodů a na kraj louky, kde byla kontrola. Byl jsem u ní současně s Kubou Řadou. Od kontroly se bylo třeba dostat k hlavní cestě do obce, kde navazovala na asfaltku a kolem štěkajících psů konečně seběhnout až k hospodě, kde už byla většina účastníků (neříkám seděla, protože bylo třeba nejprve odstranit nánosy bláta ze sedací části a já třeba taky z hodinek). Závod to byl velmi pěkný, důstojný PZL – a hlavně – kontroly se daly nalézt jen s pomocí mapy a buzoly. Podmínky ovšem byly „drsoň“. Sparťanští áčkaři tam byli skoro 4 hodiny a zraněný Zdeněk přes 5. Nejlíp dopadl Danny, který obsadil 2. místo na béčkové trati.
Výsledky a další jsou na stránce závodu.
Jaromír
25. 2. 2012 PZL Mayrau
V areálu hornického skanzenu u Vinařic uspořádal Radek Mikuláš s rodinou 3. ročník „jeskynního“ OB pod názvem Kladno-Záporno (= název regionálního kulturní revue). Mapa 1:3000, s jedním výřezem 1:800. Oproti 1. ročníku se neprobíhalo muzeem ani jinými budovami a většina kontrol byla v lesním prostoru. Les byl z větší části hnusně zarostlý místy pichlavým keřovým podrostem, mapa taky nic moc (chyběly i podstatné terénní detaily a neseděly ani vzdálenosti), ale slunečné počasí bylo téměř jarní. Zůčastnilo se asi 120 závodníků, převážně na delší (asi 5 km) trati, kterou vyhrál Procházka (Bet), Mrazák byl 3.
Výsledky a další jsou na stránce závodu.
Jaromír
4. 2. 2012 PZL „Ztrať se!“
Úvodem mohu říct, že zadání jsem splnil. Na 100 let staré šrafovce, kde Shellma a Pakůň (Vítovi) postavili HROB s 8 kontrolami (trať A – 18 km), 6 kontrolami (trať B – 15 km) a 5 kontrolami (trať C – 11,5 km a D 9,5 km) se ztratilo víc lidí, ale většina se našla. Musím zmínit ještě 1 nepovinnou bonusovou kontrolu. Shromaždiště bylo v Libečově (asi 6 km severně od Berouna) a byl dost silný mráz (ráno asi -13OC). Po hromadném startu jsem chvilku běžel za davem a následoval skupinu, která naběhla na „správný“ průsek, který vedl asi 30 m od kontroly 31, kterou měly všechny tratě. (Podle GPS se pak ukázalo, že správná kontrola – výšková kóta - měla být o pár set metrů jinde). Brzy po odběhu od ní se proti nám vyřítila skupina, která včas neodbočila z hlavní cesty a vracela se. Já jsem si přidal nějaký kilák navíc, když jsem běžel na SV až do údolí Kačáku s áčkaři. Pak jsem měl trochu delší obíhačku hřbetu, občas po ledě rozlitého potoka a pak bočním údolím podél potoka do ohybu, kde byla trochu zašitá 34. Zrovna od ní odběhl Vláďa Mezník a další. Na 35 jsem šel místo částečně zarostlým údolím radši po hřbetě, kde vedla dobrá cesta. Co jsem získal během, to jsem zase ztratil při slézání do údolí . Nedal jsem si říct a taky další hřbet jsem přelezl. V dalším údolí jsem váhal, na kterou stranu běžet. Po cestě přiběhl taky váhající Jirka Fišer (áčko -už měl 32, 33 i 34). Nakonec zvolil správný směr přes zledovatělou louku a zamrzlý potok, kolem starého domu (byl v mapě). Já jsem ještě jednou přelezl (další) hřbet, slezl na silnici a pak kolem potoka ke 35, která byla na nevýrazném stromě ve stromořadí lemujícím potok. Postup pak pokračoval plochým údolím s chatovou oblastí až na silnici. Tam jsem si vzpomněl na bonusovou 40. Vydal jsem se k ní, po cestě ještě informován od protiběžce, že je to skalnatý kopec – v mapě kóta na křižovatce průseků. Na vrcholový skalnatý hřbet jsem se doškrábal skoro současně s Hynkem (SZRSAVSD). Chodili jsme po hřbetě bezúspěšně několikrát sem a tam, on i na sousední kopec vyběhl. Já hledání vzdal, do limitu mi zbývalo už jen něco přes hodinu a už jsem toho měl dost. Hynek ji pak našel a na silnici do kopce mi brzy zmizel. Chtěl jsem pokračovat na další vrcholovou kótu, ale když jsem ten vícevrcholový skalnatý kopec viděl a představil si, že zas budu chodit mezi balvany a hledat ten správný vrchol…Měl jsem náběh na křeče, a tak jsem to zabalil. Chtěl jsem ještě cestou sebrat zbylé 2 kontroly, ale už chyběla motivace. Nechal jsem se stáhnout moc doleva, nenašel tu správnou cestu, a tak jsem dopochodoval do cíle po silnici, která byla v mapě jako polní cesta – 22 minut po 4 h limitu. Zdeněk absolvoval áčka úspěšně, Naďa céčka taky - když oba přes limit – který se nakonec nepočítal. Velmi úspěšná byla Kavčata – s bonusovou kontrolou v céčku v popředí. Při krátkém čekání na Evu (běžela áčko, ale taky to nakonec zabalila) většina osádky Zdeňkova auta stačila promrznout, a tak jsme velmi rádi přijali pozvání keKavkům, kteří bydlí jen o pár kiláků dál. Při čaji, vínku, medovině a cukroví jsme dostatečně „roztáli“ a ani jsem pak v autě nedostal křeč.
Výsledky a další jsou na stránce závodu.
Jaromír
28. 1. 2012 PZL Žehrovák
Další závod PZL uspořádal na mapové koláži starších OB map Pavel Vinš. Otevřené shromaždiště bez zázemí bylo na SV okraji Turyňského rybníka. Mráz byl jen mírný, a tak účastníci přežili i čekání na pořadatele, který se opozdil. Start, asi o 15 minut posunutý, byl hromadný, 3 tratě (A- v rozpisu 13 km, skutečně 14,5 km; B - 8 km, C - 5 km). Miloš, Zdeněk a Veličenstvo běželi áčko, já s Kavkovými a kulhající Naďou béčko. Kvůli úpravě výstroje jsem vystartoval asi o minutu později, a tak mi čelo závodu zmizelo z dohledu. Běžel jsem s Kavčaty a kontroly na více než 20 let staré mapě nacházel docela úspěšně. Po přeběhnutí silnice v Doksech do severní části lesa jsem místo triviální obíhačky po cestě zvolil kratší postup velmi hrubým azimutem, a to zrovna v mapově složité části s mnoha prohlubněmi, údolíčky a skalami. Stálo mě to odhadem 8 minut. Potom už jsem problém neměl, k přeběhnutí Kačáku tam i zpět jsem použil správné můstky, ušetřil nějaké vrstevnice a kousek před poslední, 13. kontrolou jsem potkal Kavčata, již spěchající do cíle. Áčkaři Zdeněk a Miloš doběhli pochopitelně znatelně unavenější. Veličenstvo bojoval asi čtvrt hodiny se zmrzlými tkaničkami, než se mu podařilo přezout. Výsledky jsou na stránce PZL.
Jaromír
22. 1. 2012 PZL Velká cena Líšné
Tomáš Vaníček připravil další závod, koncipovaný jako HROB s 6 h limitem. Po sobotním mokrém sněžení se počasí umoudřilo a vysvitlo i slunce. Prezentace byla na kryté verandě hospody u fotbalového hřiště v Broumech, start na křižovatce lesních cest asi 1300 m odtud. Asi 75 účastníků se rozdělilo na 4 tratě (A až D), které postupně odstartovaly ve vlnách. Sparťané, kterých bylo tentokrát jen 9, se rovnoměrně rozdělili mezi tratě A (27,5 km!), B (18 km) a C (9,5 km). Áčko šli Zdeněk, Eva a Naďa, béčko Miloš a Želvovi a céčko já s Kavčaty. Mapa byla upravená turistická třicítka nebo pětadvacítka. Některé kontroly sice bylo možno vynechat, ale za cenu citelné časové penalizace (30‘ až 1h). Na cestách, na loukách a místy i v lese leželo asi 5 cm mírně rozbředlého sněhu, ke konci závodu i dost vody. Na 1. kontrolu to bylo zpočátku z mírného kopce po dobré cestě, a tak jsem se držel blízko čela, které táhla pětice starších žáků a dorostenců. Druhou kontrolu - na vrcholu kopce - jsme hledali společně s béčkaři Milošem a Želvou, leč nenašli – byla asi ukradena. Třetí kontrolu u soutoku potoků jsem asi nabíhal jako první z céčkařů, ale měl jsem vlčí mlhu - fialový fáborek jsem přehlédl a pak se zbytečně se asi 150 m vracel. Další kontrola byla pata skály. V mapě byly schematicky zakresleny 2 skupiny skal. Kontrola měla být u té bližší, ve skutečnosti byla u vzdálenější. Tam jsem ani nechtěl jít, ale mladíci ji objevili. Na další kontrole na vrcholku hřbetu jsem byl první, ale na postupu k poslední kontrole v rohu louky mě předběhl Tonda Semerád (H14) a svůj náskok až do cíle při běhu sněhovou břečkou stále zvyšoval. Doběhl jsem jako 2., Dana doběhla jako 3. žena. Ostatní sparťané, někteří s výraznou penalizací, si to „užili“ více. Zvláště áčkaři, kterým se postupně horšilo počasí. Výsledky, postupy, komentáře na stránce závodu.
Jaromír
7. 1. 2012 Opět na Kozla
První lednový víkend pokračovala zimní liga dalším závodem, který už si pomalu získává tradici. Dan Šafka postavil 5 tratí různé délky a orientační obtížnosti, pro nejdelší tratě s ošemetnou kontrolou X, ležící mimo spojnice. Kratší tratě se běžely výhradně na mapách pro OB, nejdelší (15+?km) trať A měla rozběh na upravené ZM „dvacítce“. Shromaždiště a cíl bylo v budově tělocvičny místní školy ve Velkých Popovicích. Počasí bylo až na sněhové přeháňky celkem slušné. Závod měl účast více než 150 startujících, sparťanů bylo 14. Nejlíp zaběhli Vrabčák (nejrychlejší na skoro 11,5 km trati E) a Ivule (1. na 6 km trati C). Já jsem běžel áčko a přes pozdější start a „astronomický“ čas jsem byl tentokrát ze sparťanů – áčkařů nejdříve v cíli. Vyhlášení výsledků s kozlím maskotem jsem nestihl, ale při přebírání lahváče černého Kozla mě vyfotili. Další informace – výsledky , fotky a zážitky z tratí najdete na stránce závodu.
Jaromír
12. 12. závod PZL „Mrazivý čertík“
vypsaný jako rogaining jednotlivců připravil Pakuo. Shromaždiště bylo na verandě a zahrádce hospody „U Mazánka“ v Nové Březové (asi 3 km od Vraného nad Vltavou). Odpoledne už naštěstí nemrzlo – bylo krásné slunečné počasí a teplota nejméně 5 nad nulou.
Start áčkařů byl až ve 12:45, béčkařů o 15 minut později. Na pětadvacítce, upravené pro rogaining „Střed Čech“ bylo zakresleno 16 kontrol s bodovými hodnotami 30, 60 nebo 90 bodů. Zůčastnilo se 7 sparťanů – veteránů. Já jsem udělal chybu hned na začátku, když jsem šel na 62 místo 67. Taky proto, že to bylo zpočátku z kopce. Pak jsem se vrátil do jižní části mapy, kde bylo v lesní kopcovité části mezi Novou Březovou, Petrovem a Libeří 7 kontrol, z toho 2 po 90 bodech. „Osudnou“ chybu jsem udělal na k. 92 (byl jsem na ní v čase 1:57) a řekl jsem si, že zkusím doběhnout (převážně po silnici) daleko do SV části až na k.91 a cestou do cíle v Nové Březové zkusit sebrat 64, nebo aspoň 63, která byla kousek od silnice. Ale při stoupání obcí Libeř se začala projevovat fyzická únava a chvílemi jsem přecházel do chůze. Viděl jsem, že kromě 91 nic dalšího nestihnu a nerisknul jsem ani pole (to by se dala vzít 63). Štreka Libeň – Zvole a lesíkem do Nové Březové (již po západu slunce) byla na vůli, protože se kromě chodidel ozvalo taky koleno. Přišel jsem asi o 15 minut po 3 h limitu a většina bodů se mi odečetla. Ostatní byli úspěšnější: Kavkovi se vrátili raději dřív a Zdeněk, Naďa, Miloš a Eva běželi áčko a pětihodinový limit stihli. Ten byl v 17:45 a to už zase pěkně mrzlo. Já se mezitím dal v zakouřené hospodě dohromady pomocí hořčíkových tablet, ionťáku, brambůrků, zavináče a piva, abych bez křečí přežil cestu autem. Do Prahy mě vzal Hynek Urban, který jako jediný oběhl v limitu všechny kontroly.
Výsledky se časem objeví na stránce PZL.
Jaromír
19. 11. Posázavské vyhlídky – 1. závod Pražské zimní ligy (PZL)
uspořádal Kalimero. Start byl tentokrát v Krhanicích, kam jsem dorazil vláčkem. Mezi 48 startujícími byla plná čtvrtina (!) sparťanů, až na jednu výjimku veteráni. Trať A, která měřila přes 14 km s mohutným asi 550 m převýšením, si zaběhl jen Zdeněk. Ostatní se rozdělili mezi B (12 km) a C (8 km). Mě ve středu zlobilo koleno, tak jsem se přihlásil jen na céčko s tím, že nebudu závodit. To jsem nedodržel, při postupu na 2. k. jsem se nechal strhnou davem béčkařů a na tu Panskou skálu jsem si taky vylezl (stálo mě to asi 25 minut). Potom už to bylo jednoduché. Na 3.k. jsem doběhl několik nejstarších veteránů a pak i Kramoliše. Před čtyřkou mě doběhl menší vláček béčkařů. Až do k.6. – zříceniny Zbořený Kostelec – jsem jim stačil, protože mladí měli problémy s dohledávkou. Předběhli mě ale Želvovi. Při stoupání na další kopec mi ovšem všichni utekli, ale 7.k. jsme opisovali (opisovalo se písmeno napsané na zavěšeném papírovém válci) těsně za sebou. Utekli mi zas cestou do cíle. Bylo to pěkné proběhnutí při poměrně teplém polojasném počasí. V béčkách zvítězil Vrabčák s obrovským náskokem, v céčkách byl Danny druhý.
Výsledky
Jaromír
17. 11. Závod s migrujícími kontrolami
uspořádala o státním svátku Slavia jako MS ve SMIKu tentokrát v Říčanech. Shromaždiště bylo na tenisových kurtech poblíž koupaliště Jureček a již cestou tam se mi podařilo zakufrovat. Počasí bylo ponuře podzimní – v Praze mlhy a teplota pod nulou (taky jim zamrzla voda, ale na splachování WC byla voda z potoka). Ale zase se to tolik nebořilo v podmáčeném terénu. Přihlášky byly tentokrát omezeny na 300 lidí, ale dost jich nedorazilo. I tak byl dav na startu mohutný. Mapa měla trefný název Migrující raci a zahrnovala les severně i jižně od hlavní silnice včetně V- části Říčan. Silnici bylo dovoleno překonávat jen ve 2 místech – na semaforu a podchodem, což způsobovalo komplikace – některé kontroly se stěhovaly ze severu na jih. Start byl v jižní části. Byli jsme tam jen 2 sparťané – ještě Ríša. Ten byl úspěšnější s 27 body, já jen s 19. Mohl jsem mít o něco víc, ale jednou jsem se překoukl v „jízdním řádu“ a hledal jsem kontrolu, která už dávno byla jinde. Tentokrát jsem si pohlídal, abych doběhl v limitu 60 minut, což stihl i Ríša. Ve slavistickém bufetu byly kromě nápojů čerstvě upečené koláče a bábovky, čehož jsme si dopřáli před i po závodě. Na stránce závodu najdete nejen výsledky, ale i mapu s postupy nejlepších a jejich komentáře.
Jaromír
6. - 7. 11. HROB
Sezónu používání čipů jsme zakončili v sobotu a neděli 6.-7.11. Mistrovstvím ČR v horském orientačním běhu nazývaném HROB.Tentokráte byl pořádán oddílem z Jilemnice v krásných oblastech Jizerek a Krkonoš. Sparťani se většinou přihlásili do mistrovských kategorií , čemuž odpovídala délka tratí i převýšení . Ti, kteří se na to necítí, či musí v pondělí normálně fungovat ?, zvolili kategorii P, čili příchozí. Tato kategorie byla nejpočetnější a nutno podotknouti, že zde startovalo mnoho skutečných borců. A tak jsme se tam přihlásili taky my dva- Dana a Jirka.
V sobotu se začalo tradičně skorelaufem, kde se dalo docela ztratit volbou postupů, a pak to začalo. Vzhledem k měřítku mapy 1:50 000 byly kontroly naštěstí na rozumných místech (sloupy na sjezdovkách, skály, rohy louky, vyhlídky...), takže dohledávky nebyly těžké. Kopců bylo dost, zvláště v neděli byl rovný úsek snad jen přes Rokytnici a nejednalo se už o kopce ale opravdu o krpály, kde se šlo většinou nahoru a dolů, ale zase bylo krásné, slunečné počasí. Výhledy byly opět nádherné a to je to, proč nám HROBy učarovaly. Příjemné bylo i prostředí občerstvovaček, kde byla spousta závodníků sdělující si své dojmy a velký výběr pohoštění.
V sobotu večer byla prý pěkná zábava s tombolou a promítáním, ale my jeli jako vždy domů za naším pejskem. V neděli jsme celou trať absolvovali s dvojicí Porazíme Kubu? A byla to moc příjemná společnost. Samozřejmě nechyběla ani zlá baba na trati máchající motykou (asi stará jako já), která nás, závodníky, nechtěla pustit přes obec v hlubokém údolí a hnala nás kamsi ….nevím, zda si z ní někdo něco dělal, ale ti co běželi před námi i za námi, tak jen chviličku zaváhali...
V mistrovské kategorii HH obsadili naši hoši ve velké konkurenci velice pěkná místa ( i to cinklo). Před jejich výkony se hluboce klaním, neboť já bych se na jejich trati „kochala“ asi celý týden.
HROB se vydařil po všech stránkách a už se těšíme, kde bude za rok.
Výsledky jsou na stránce závodu
Dana