Obsah
Rozpis Brutus Extreme Orienteering
22. 1. 2012 PZL Velká cena Líšné
Tomáš Vaníček připravil další závod, koncipovaný jako HROB s 6 h limitem. Po sobotním mokrém sněžení se počasí umoudřilo a vysvitlo i slunce. Prezentace byla na kryté verandě hospody u fotbalového hřiště v Broumech, start na křižovatce lesních cest asi 1300 m odtud. Asi 75 účastníků se rozdělilo na 4 tratě (A až D), které postupně odstartovaly ve vlnách. Sparťané, kterých bylo tentokrát jen 9, se rovnoměrně rozdělili mezi tratě A (27,5 km!), B (18 km) a C (9,5 km). Áčko šli Zdeněk, Eva a Naďa, béčko Miloš a Želvovi a céčko já s Kavčaty. Mapa byla upravená turistická třicítka nebo pětadvacítka. Některé kontroly sice bylo možno vynechat, ale za cenu citelné časové penalizace (30‘ až 1h). Na cestách, na loukách a místy i v lese leželo asi 5 cm mírně rozbředlého sněhu, ke konci závodu i dost vody. Na 1. kontrolu to bylo zpočátku z mírného kopce po dobré cestě, a tak jsem se držel blízko čela, které táhla pětice starších žáků a dorostenců. Druhou kontrolu - na vrcholu kopce - jsme hledali společně s béčkaři Milošem a Želvou, leč nenašli – byla asi ukradena. Třetí kontrolu u soutoku potoků jsem asi nabíhal jako první z céčkařů, ale měl jsem vlčí mlhu - fialový fáborek jsem přehlédl a pak se zbytečně se asi 150 m vracel. Další kontrola byla pata skály. V mapě byly schematicky zakresleny 2 skupiny skal. Kontrola měla být u té bližší, ve skutečnosti byla u vzdálenější. Tam jsem ani nechtěl jít, ale mladíci ji objevili. Na další kontrole na vrcholku hřbetu jsem byl první, ale na postupu k poslední kontrole v rohu louky mě předběhl Tonda Semerád (H14) a svůj náskok až do cíle při běhu sněhovou břečkou stále zvyšoval. Doběhl jsem jako 2., Dana doběhla jako 3. žena. Ostatní sparťané, někteří s výraznou penalizací, si to „užili“ více. Zvláště áčkaři, kterým se postupně horšilo počasí. Výsledky, postupy, komentáře na stránce závodu.
Jaromír
7. 1. 2012 Opět na Kozla
První lednový víkend pokračovala zimní liga dalším závodem, který už si pomalu získává tradici. Dan Šafka postavil 5 tratí různé délky a orientační obtížnosti, pro nejdelší tratě s ošemetnou kontrolou X, ležící mimo spojnice. Kratší tratě se běžely výhradně na mapách pro OB, nejdelší (15+?km) trať A měla rozběh na upravené ZM „dvacítce“. Shromaždiště a cíl bylo v budově tělocvičny místní školy ve Velkých Popovicích. Počasí bylo až na sněhové přeháňky celkem slušné. Závod měl účast více než 150 startujících, sparťanů bylo 14. Nejlíp zaběhli Vrabčák (nejrychlejší na skoro 11,5 km trati E) a Ivule (1. na 6 km trati C). Já jsem běžel áčko a přes pozdější start a „astronomický“ čas jsem byl tentokrát ze sparťanů – áčkařů nejdříve v cíli. Vyhlášení výsledků s kozlím maskotem jsem nestihl, ale při přebírání lahváče černého Kozla mě vyfotili. Další informace – výsledky , fotky a zážitky z tratí najdete na stránce závodu.
Jaromír
12. 12. závod PZL „Mrazivý čertík“
vypsaný jako rogaining jednotlivců připravil Pakuo. Shromaždiště bylo na verandě a zahrádce hospody „U Mazánka“ v Nové Březové (asi 3 km od Vraného nad Vltavou). Odpoledne už naštěstí nemrzlo – bylo krásné slunečné počasí a teplota nejméně 5 nad nulou.
Start áčkařů byl až ve 12:45, béčkařů o 15 minut později. Na pětadvacítce, upravené pro rogaining „Střed Čech“ bylo zakresleno 16 kontrol s bodovými hodnotami 30, 60 nebo 90 bodů. Zůčastnilo se 7 sparťanů – veteránů. Já jsem udělal chybu hned na začátku, když jsem šel na 62 místo 67. Taky proto, že to bylo zpočátku z kopce. Pak jsem se vrátil do jižní části mapy, kde bylo v lesní kopcovité části mezi Novou Březovou, Petrovem a Libeří 7 kontrol, z toho 2 po 90 bodech. „Osudnou“ chybu jsem udělal na k. 92 (byl jsem na ní v čase 1:57) a řekl jsem si, že zkusím doběhnout (převážně po silnici) daleko do SV části až na k.91 a cestou do cíle v Nové Březové zkusit sebrat 64, nebo aspoň 63, která byla kousek od silnice. Ale při stoupání obcí Libeř se začala projevovat fyzická únava a chvílemi jsem přecházel do chůze. Viděl jsem, že kromě 91 nic dalšího nestihnu a nerisknul jsem ani pole (to by se dala vzít 63). Štreka Libeň – Zvole a lesíkem do Nové Březové (již po západu slunce) byla na vůli, protože se kromě chodidel ozvalo taky koleno. Přišel jsem asi o 15 minut po 3 h limitu a většina bodů se mi odečetla. Ostatní byli úspěšnější: Kavkovi se vrátili raději dřív a Zdeněk, Naďa, Miloš a Eva běželi áčko a pětihodinový limit stihli. Ten byl v 17:45 a to už zase pěkně mrzlo. Já se mezitím dal v zakouřené hospodě dohromady pomocí hořčíkových tablet, ionťáku, brambůrků, zavináče a piva, abych bez křečí přežil cestu autem. Do Prahy mě vzal Hynek Urban, který jako jediný oběhl v limitu všechny kontroly.
Výsledky se časem objeví na stránce PZL.
Jaromír
19. 11. Posázavské vyhlídky – 1. závod Pražské zimní ligy (PZL)
uspořádal Kalimero. Start byl tentokrát v Krhanicích, kam jsem dorazil vláčkem. Mezi 48 startujícími byla plná čtvrtina (!) sparťanů, až na jednu výjimku veteráni. Trať A, která měřila přes 14 km s mohutným asi 550 m převýšením, si zaběhl jen Zdeněk. Ostatní se rozdělili mezi B (12 km) a C (8 km). Mě ve středu zlobilo koleno, tak jsem se přihlásil jen na céčko s tím, že nebudu závodit. To jsem nedodržel, při postupu na 2. k. jsem se nechal strhnou davem béčkařů a na tu Panskou skálu jsem si taky vylezl (stálo mě to asi 25 minut). Potom už to bylo jednoduché. Na 3.k. jsem doběhl několik nejstarších veteránů a pak i Kramoliše. Před čtyřkou mě doběhl menší vláček béčkařů. Až do k.6. – zříceniny Zbořený Kostelec – jsem jim stačil, protože mladí měli problémy s dohledávkou. Předběhli mě ale Želvovi. Při stoupání na další kopec mi ovšem všichni utekli, ale 7.k. jsme opisovali (opisovalo se písmeno napsané na zavěšeném papírovém válci) těsně za sebou. Utekli mi zas cestou do cíle. Bylo to pěkné proběhnutí při poměrně teplém polojasném počasí. V béčkách zvítězil Vrabčák s obrovským náskokem, v céčkách byl Danny druhý.
Výsledky
Jaromír
17. 11. Závod s migrujícími kontrolami
uspořádala o státním svátku Slavia jako MS ve SMIKu tentokrát v Říčanech. Shromaždiště bylo na tenisových kurtech poblíž koupaliště Jureček a již cestou tam se mi podařilo zakufrovat. Počasí bylo ponuře podzimní – v Praze mlhy a teplota pod nulou (taky jim zamrzla voda, ale na splachování WC byla voda z potoka). Ale zase se to tolik nebořilo v podmáčeném terénu. Přihlášky byly tentokrát omezeny na 300 lidí, ale dost jich nedorazilo. I tak byl dav na startu mohutný. Mapa měla trefný název Migrující raci a zahrnovala les severně i jižně od hlavní silnice včetně V- části Říčan. Silnici bylo dovoleno překonávat jen ve 2 místech – na semaforu a podchodem, což způsobovalo komplikace – některé kontroly se stěhovaly ze severu na jih. Start byl v jižní části. Byli jsme tam jen 2 sparťané – ještě Ríša. Ten byl úspěšnější s 27 body, já jen s 19. Mohl jsem mít o něco víc, ale jednou jsem se překoukl v „jízdním řádu“ a hledal jsem kontrolu, která už dávno byla jinde. Tentokrát jsem si pohlídal, abych doběhl v limitu 60 minut, což stihl i Ríša. Ve slavistickém bufetu byly kromě nápojů čerstvě upečené koláče a bábovky, čehož jsme si dopřáli před i po závodě. Na stránce závodu najdete nejen výsledky, ale i mapu s postupy nejlepších a jejich komentáře.
Jaromír
6. - 7. 11. HROB
Sezónu používání čipů jsme zakončili v sobotu a neděli 6.-7.11. Mistrovstvím ČR v horském orientačním běhu nazývaném HROB.Tentokráte byl pořádán oddílem z Jilemnice v krásných oblastech Jizerek a Krkonoš. Sparťani se většinou přihlásili do mistrovských kategorií , čemuž odpovídala délka tratí i převýšení . Ti, kteří se na to necítí, či musí v pondělí normálně fungovat ?, zvolili kategorii P, čili příchozí. Tato kategorie byla nejpočetnější a nutno podotknouti, že zde startovalo mnoho skutečných borců. A tak jsme se tam přihlásili taky my dva- Dana a Jirka.
V sobotu se začalo tradičně skorelaufem, kde se dalo docela ztratit volbou postupů, a pak to začalo. Vzhledem k měřítku mapy 1:50 000 byly kontroly naštěstí na rozumných místech (sloupy na sjezdovkách, skály, rohy louky, vyhlídky...), takže dohledávky nebyly těžké. Kopců bylo dost, zvláště v neděli byl rovný úsek snad jen přes Rokytnici a nejednalo se už o kopce ale opravdu o krpály, kde se šlo většinou nahoru a dolů, ale zase bylo krásné, slunečné počasí. Výhledy byly opět nádherné a to je to, proč nám HROBy učarovaly. Příjemné bylo i prostředí občerstvovaček, kde byla spousta závodníků sdělující si své dojmy a velký výběr pohoštění.
V sobotu večer byla prý pěkná zábava s tombolou a promítáním, ale my jeli jako vždy domů za naším pejskem. V neděli jsme celou trať absolvovali s dvojicí Porazíme Kubu? A byla to moc příjemná společnost. Samozřejmě nechyběla ani zlá baba na trati máchající motykou (asi stará jako já), která nás, závodníky, nechtěla pustit přes obec v hlubokém údolí a hnala nás kamsi ….nevím, zda si z ní někdo něco dělal, ale ti co běželi před námi i za námi, tak jen chviličku zaváhali...
V mistrovské kategorii HH obsadili naši hoši ve velké konkurenci velice pěkná místa ( i to cinklo). Před jejich výkony se hluboce klaním, neboť já bych se na jejich trati „kochala“ asi celý týden.
HROB se vydařil po všech stránkách a už se těšíme, kde bude za rok.
Výsledky jsou na stránce závodu
Dana