OK Sparta Praha

Obsah

Budou nové dresy - Návrh nových dresů

16. - 18. 7. HSH Vysočina Cup
Od pátku do neděle proběhly v okolí městečka Svratka 3 etapové závody HSH Vysočina Cup, některými běžci ze setrvačnosti stále nazývané Botas. Po každé etapě se z doběhnuvších účastníků vylosovali 3, kteří vyhráli hodinky od HSH. Centrum závodů bylo na louce pod lyžařským vlekem. Hlavní kemp byl na louce o něco níže. 1. etapa byla krátká trať a běžela se od 15 hodin za úmorného vedra. Startoval jsem až po 17 hodině, ale vedro bylo stále. V severní části mapy Česká cikánka (1: 10000) bylo velké množství kamenů, které velmi ztěžovaly pohyb terénem. Velká většina kontrol měla popis kámen, ale bylo velmi těžké ztotožnit tečku v mapě s kamenem v terénu. Poměrně velkou ztrátu jsem nabral už na prvních kontrolách, a tak ve výsledcích jsem byl až v půlce druhé desítky H60. Sobotní 2. etapa startovala od 9,30, ale horko už bylo dost. Na mapě Řasnička-východ byla postavena klasická trať s několika občerstvovačkami na kontrole i na postupu. Cestou k cíli se přebíhala říčka Svratka, dětské a některé další kategorie po lávce. (Já jsem brodil 5 m od lávky, které jsem si „v zápalu boje“ nevšiml). Zlepšeným výkonem, i když na Jar. Pospíšila, Švadlenu a Hrobaře jsem neměl, jsem postoupil na celkové 8. místo. Smůlu si vybrala Naďa, která uklouzla a sjela do údolíčka, kde si vykloubila nohu v koleni. Musela pro ni zajet sanitka. Ale zřejmě to dobře dopadlo, už pivních štafet (viz níže) se zúčastnila aspoň jako divačka, nohu v ortéze a vybavená berlemi. Po výborném obědě v blízkém hotelu Svratka jsem plánoval výlet na kopec, ale blížící se dešťové mraky a posléze bouřka mě donutily změnit úmysly a raději jsem se držel v blízkosti stanu. Déšť přišel v 16:15 h, byla i bouřka. Naštěstí zde neřádil vítr jako na karlovarsku. Přestávku v dešti pořadatelé využili k odstartování pivních štafet. Zúčastnili se i sparťané Štěpán a Myro, třetí člen byl hradecký Paclík. Tato štafeta zvítězila! Po nočním dešti a dalších bouřkách se o hodně ochladilo, ale pršet nepřestávalo. Jako 3. etapa se běžela zkrácená trať s handycapovým startem, v porostově petřejším a podmáčenějším terénu na mapě Česká cikánka. Pro mě konečně povedený závod – nikdo z kategorie mě nepředběhl, naopak já díky téměř ideálnímu delšímu postupu (2. mezičas) jsem doběhl nakonec i předběhl Jandu z Tušimic a skončil celkově na 7. místě. Stejně, tedy těsně pod velkou bednou, skončili také Ivule (D21E) a Myro (H21E). Miloš Semorád skončil na druhém místě v H75. Ve vytrvalém dešti jsme strhli stany a vyrazili zpátky směrem ku Praze.
Výsledky

Jaromír

8. - 11. 7. Grand Prix Silesia 2010
Shromaždiště a centrum 4-denních 5-etapových závodů byla zotavovna Radost v Novém Podhradí u Černé Vody, v mělkém údolí, kudy vede cesta ke zřícenině hradu Kaltenštejn. Provizorní kemp, rozmístěný asi na 3 loukách mohl pojmout jistě více než zúčastněných asi 380 závodníků, byl přiměřeně vybaven WC a sprchami s vodou čerpanou z potoka a komu nevadila 4 denní absence mýdla (kvůli rakům v potoce), mohl být spokojen. Na místě bylo možno se slušně najíst, ať již jídla z okénka nebo v restauraci. Na místo jsem přijel autem Kuby z oddílu TAP ve středu večer, Ivule s Košíkem ve čtvrtek. Počasí bylo podle předpovědi – jasno, s každým dnem rostoucími teplotami až ke 30 stupňům. Ale první noc na čtvrtek byla docela kosa. 1. etapa (zkrácená trať) se běžela ve čtvrtek od 15 hodin, start 2800 m od shromaždiště, cesta vedla přes cíl, kde byla pitná voda. Mapa Kaltenštejn 1: 10000 (jmenovaly se tak mapy pro všechny etapy, lišily se číslem etapy, případně i měřítkem). Terén 1. etapy byl kopcovitý, většinou velmi kamenitý, s řadou vodotečí, z nichž ale některé nebyly v mapě. Kousek od startu a ke konci tratě byly nějaké lomy nebo stopy po těžbě. Ztratil jsem hlavně na suti, která byla neslezitelná. Les byl taky pěkně zaklackovaný. Další den, pátek – 2. etapa koncipovaná jako krátká trať. Víc kontrol, kratší úseky a častá změna směru, závěrečné 4 kontroly v místech poznamenaných těžbou, lepší průběžnost. Ulétl jsem do kufru hned na 3. kontrolu, když jsem ve stoupání na chvíli vypnul mozek. Další velká ztráta byla na 7. kontrole, která byla na nevýrazném kameni na okraji bažinky. Tam prý lítalo z kategorie víc lidí. Mně by nevadilo umístění na nevýrazném bodě, kdyby ty výrazné byly jako výrazné zmapovány, což se v několika případech nestalo: výrazný balvan v mírném svahu – jen pár malých teček, zatímco kontrola na nevýrazné skupině malých kamenů kreslených trojúhelníkem. Autorem mapy byl B. Háj. V této 2. etapě jsem měl nejhorší výsledek a výsledek se mi posléze nezapočítával (do závěrečného hodnocení se braly 4 nejlepší výsledky z 5 etap). Odpolední 3. etapa – sprint - měla start 400 m od kempu a odbývala se na úbočích kopce Bukový vrch, kde se vyskytovaly hlavně kameny různé velikosti. Podle ISSOM v měřítku 1 : 4000 zmapoval J. Sýkora. Tato etapa byla součástí Hummel sprint cup a natáčela TV z Ostravy (TV byla přítomna i na 4. a 5. etapě). S mapou jsem problémy neměl, ale ke konci závodu jsem místo tvrdého azimutu špatně vyhodnotil světlinu a nabral skoro 3 minuty. Terén pro poslední 2 etapy mapovali P. Hranička, P. Mareček a B. Háj. Sobotní 4. etapa, opět zkrácená trať, byla orientačně nejlehčí, hodně běžecká. V H60 jsme měli 2 více než kilometrové postupy, ten druhý hodně po loukách. Sobota po závodě byla pořadateli doporučena pro výlety a poznávání regionu. Já jsem se v úmorném vedru vydal na sever. Cesta za Černou vodou brzy zabočila do lesního stínu. Navštívil jsem tzv.Venušiny misky na Smolném vrchu. Zpět jsem se vracel velkým obloukem po neznačené cestě, která mě nakonec zavedla do údolí Černého potoka. Tam byla spousta komárů, měl jsem se co ohánět. Cesta končila u silnice v místě zvaném Rokliny. Mělo tam být možnost koupání v lomu, já jsem dal přednost dalšímu pochodu po rozpáleném asfaltu 3 km zpět do Černé Vody a další 2 km do blízkého lomu Rampa, kde jsem se konečně někdy po 19 hodině vykoupal a po červené značce se vrátil do kempu. … Poslední, 5. etapa, byla konečně klasika. V mojí H60 se to projevilo zhruba dvojnásobným převýšením než v sobotu, ale většina kopců se dala částečně oběhnout, někdy dokonce po cestách. Nezvládl jsem však dlouhý postup, svou nepozorností jsem se dostal do hustníků kolem potůčku, kde jsem se tloukl asi 150 m, občas raději vodou. Celkový výsledek až 8. místo. Lépe si vedla Ivule v dámské elitě, po sprintu poskočila na 2. místo, nakonec skončila na 5. místě. Pěkné závody uspořádal oddíl POBO (Přátelé OB Opava). Kromě těchto 5 etap uspořádali v pátek a v sobotu ještě trail – o, v pátek noční, v sobotu denní.
Stránky závodu

Jaromír

26. - 27. 6. Mistrovství České republiky a Polska v rogainingu na 24 hod
O víkendu se konal v nejvýchodnějším koutě republiky, v Bukovci u Jablunkova( na Česko-Polsko-Slovenském pomezí ) rogaining na 24, 12 a 6 hod, kterého se zúčastnili 2 sparťani, Štěpán a já ( s Kristinou Hamáčkovou v barvách Berouna ) + Jahnovi jako pořadatelé. Závod se konal ve Slezských Beskydách v terénu s nadmořskou výškou 400-1000 m. Po prudkých deštích místech byl terén na některých místech slušně podmáčený, cesty bažinaté( což jsme na vlastní boty poznaly při postupu na jednu z kontrol, kde až skoro k ní vedla cesta kolem potoka neskutečně bahnitá a les kolem byl neprůchodný) . V terénu bylo 54 kontrol ( z toho 33 v Polsku, 16 v Česku a 5 na Slovensku ), většina byla vrchol kopce nebo větvení potoků. Závod na 24 hod startoval v pravé poledne a zúčastnilo se 75 týmů (12 hodinovka startovala ve 13 hod, 20 týmů a 6hodinovka startovala v14 hod, 5 týmů).
V 10.00 jsme dostaly mapy s kontrolami a začaly jsme plánovat trasu, kterou jsme schopny ujít . Náš plán byl mít,co nejvíc bodů než se setmí a pak se pomalu vracet přes kopečky a kontroly s tím, že o půlnoci budeme v basecampu a ráno vyrazíme pro pár kontrol. Ale již během závodu jsme poznaly, že sice do setmění budeme mít, co jsme naplánovaly, ale pokud chceme sebrat naplánované kontroly, tak se jen taktak vrátíme v neděli do 12:00.
V 1:15 jsme velmi zredukovaly náš plán, s tím, že už jdeme jen na 2 kontroly a pak domů, což jsme chtěly zrealizovat, ale najít poslední naší kontrolu, byla největší bojovka za noc, les byl neprůchodný( hustníky, popadané stromy), takže jsme šly korytem potoka, který nebyl také moc průchodný a samozřejmě, že jsme kontrolu jako jedinou nenašly. A pak už jsme po silnici kolem řeky Olzy nazpět do kempu, kam jsme došly už za světla v 5: 00 ráno, kdy nekteré týmy odcházeli na druhé kolo. My jsme si rovnou píply cíl a šly se občerstvit do bufetu a spát.
Výsledek : 47,5 km, 1500 m převýšení, 17 hod, 870 bodů, 4.místo v kategorii WO24( ženy 24hod).

Eva T.

19. - 20. 6. 2 béčkové žebříčky - v Železných horách a na Vysočině
Sobotní závod na klasické trati připravila OK Lokomotiva Pardubice s centrem v osadě Vršov u Horního Bradla. Sparťanská výhradně veteránská výprava si přivezla dosud nepostavený nový stan – tunel v trochu vylepšeném provedení. Doufejme, že nám dlouho vydrží v nepoškozeném stavu. Běželo se na mapě Roudný (od M. Nožičky) - v patnátce, pro starší veterány v desítce. terén byl většinou dobře průběžný, se střední sítí cest. Místy byl les bažinatý (i cesty), k čemuž přispěl noční déšť. Závodníci H21 měli jiný start a dost dlouhé tratě – H21B, kterou běželi Ríša, Rakvička a Zdeněk, měřila 14, 5 km a na ideálním postupu brodili řeku Chrudimku. Moje H60B byla přes 6 km, ale rozumným převýšením 120 m. První 4 kontroly to byla spíš orientace, zbytek závodu byl hlavně o běhu a volbě postupů. Předpověď počasí naštěstí opět nevyšla, bylo jen zataženo a teplota snad 16 stupňů. Nejlépe zaběhli Jindra (3. v D45B) a „bramborový“ Jaromír. Kromě výsledků si můžete prohlédnout některé postupy na http://www.obpostupy.cz/gadget/.
Ubytování jsme měli ve škole v Chrudimi. Večer jsme se dobře najedli v restauraci Iguan, prošli se historickým centrem a případně ještě navštívili kavárnu.
Nedělní krátkou trať připravil Spartak Hlinsko. Centrem byl Vyhnánov nedaleko Ležáků (závod byl pořádaný při příležitosti 68. výročí vyhlazení obce Ležáky nacisty, někteří závodníci slyšeli v lese část projevu prezidenta Klause i českou hymnu). Mapa Ležáky (1:10000) byla od P. Marečka v terénu s malým převýšením, porostově rozmanitá, tj. hodně hustníků, podrostu a vývratů a také louky s trávou po pás, kterou časně startující prošlapávali (fotka z terénu na stránce závodu však ukazuje spíš terén ze soboty). Jedna cesta na mapě přesně překrytá směrníkem. V terénu bylo dost melioraček, bažinek a nějaký potok s přítoky, sem tam kámen nebo kamenná hrázka. Já jsem měl na 1. kontrolu seběh s kopce a ještě skoro po cestě, ale hned na dvojku – roh rozhraní uprostřed proměnlivého hustníku s rýhami a podrostem – jsem nechal přes 4 minuty, a pak ještě 2 míny na sedmičku, když jsem špatně vyhodnotil porosty (na okolí 117 si stěžuje i Borovička v Sosnovinách). Ze sparťanů uspěla jen Dana, a to výrazně: konečně porazila Roseckou a zvítězila v D45B! Výsledky sobota a neděle

Jaromír

12. - 13. 6. Mistrovství republiky na krátké trati
Právě uplynulý víkend jsme se konečně dočkali – výběr oddílu a ne zcela kompletní sestava veteránů se zúčastnila celorepublikového měření sil na krátké trati v Lučanech nedaleko Jablonce nad Nisou. Pořadatelem byl oddíl Tatran Jablonec. Shromaždištěm byla louka mezi koupalištěm a lyžařským vlekem. V sobotu začínal start až ve 12 hodin, veteráni až od času 90. Předpovídaná studená fronta s deštěm měla zpoždění, takže už bylo pěkné horko. Cestou na start si bylo možno prohlédnout terén s tréninkovou mapkou se 4 kontrolami – prošel jsem si dvě nejpřístupnější. Po oba dny se běželo na mapě Bramberk (desítka). Startoval jsem až po půl třetí, a tak jsem mohl vyslechnout zvěsti, které přinesli dříve startující – od startu raději pomalu a opatrně. Stalo se – ale stejně jsem nechal minutu hned na jedničku, kámen jen asi 150 m od startovního lampionu. Dvě minuty za mnou startoval Jaromír Pospíšil, takže u dvojky už mě měl. První část tratě vedla po plochém hřbetě, většinou s dobrou viditelností, ale terén s mnoha malými prohlubněmi a také s kupkami a kameny, na zemi větve. Dalo se dobře chytat na rozhraní a větší světliny. Některé hustníky byly sice průhledné, ale na zemi ležely soušky a větve, takže jsem šel někde i krokem. V další části se poněkud níže běželo po svazích, kde bylo hodně drobných i větších kamenů, hlavně v údolích pak kamenná pole i větší balvany, podrost a bažinky. Mapaři sice nemapovali vývraty, ale zato se vyžívali na výrazných stromech kterých byly v mapě celé sady i aleje (ovšem v lese). Kromě jedničky jsem neměl na trati větší problém (i když jsem se chvílemi trochu vezl, ale závěr jsem šel sám), a tak jsem do finále A postoupil ze 7. místa v H60.
Ubytování jsme měli v Jablonci ve škole, sparťané měli samostatnou třídu v 1. patře. Po večeři a návratu zpět částečně v lijáku se většina veteránů věnovala ochutnávce moravských vín. Někteří si druhý den stěžovali, že se moc nevyspali – že tam „někdo“ chrápal.
Nedělní ráno bylo docela chladné, i přes den bylo výrazně chladněji než v sobotu – na běh skoro ideální počasí. Cestou na start byla opět možnost tréninkově projít 4 kontrolami. Startovalo se již tradičně v obráceném pořadí podle umístění v kvalifikaci, první závodníci již v 9:00. Start do kopce mi obecně nevyhovuje a potvrdilo se to i tady. Cestou přes kopec na dvojku jsem nějak nenacházel v mapě kamenné objekty, které jsem viděl v terénu (a naopak). Hned na dvojku jsem nechal 2 minuty, na trojku minutu a na slušné umístění jsem mohl zapomenout. Kontrol bylo méně než v sobotu a delší postupy umožňovaly někdy i zásadní volbu. Překvapilo mne taky, že tratě (i finále A) byly kratší než sobotní, i když s trochu větším převýšením. A řekl bych, že i orientačně jednodušší. Osobně bych prohodil sobotní a nedělní trať. A jak dopadli Sparťani? Z jednadvacítek se do áčka dostal pouze Mrazák, ale skončil až na začátku třetí desítky. Do béčka se dostali Myro, veterán Liška a také Ivule (4.) Nejvíce dařilo Daně – jediná na bedně (3. v D45A). Do áček se dostali ještě Helena, Ríša a Jaromír.. V tréninkové kategorii P6 se zúčastnil Miloš Rakovec. Jeho hlavní přínos však spočívá v tom, že mě úspěšně zastoupil jako paparazzi. Jeho fotky ze závodů ve Velenicích a v Lučanech jsou zde. Výsledky semifinále, finále

Jaromír

5. - 6. 6. Víkend na áčkách v severních Čechách
O víkendu 5.-6.6. uspořádal Nový Bor áčkový víkend ve Velenicích u Zákup. Shromaždiště bylo na mírně svažité louce – pastvině, kde se vyskytovaly semtam i typické „koláče“, většinou už v uschlém stavu. Na sobotní krátké trati (mapa desítka Velenické skály) se hned po startu naběhlo do bludiště malých skalních srázů, kupek a údolíček, kde bylo velké množství kontrol blízko sebe a dalo se tam dost ztratit. Další pasáže byly už v terénech typických pro pískovcové skalní oblasti – hluboká údolí lemovaná v horní části velkými skalami se skalními průchody, pod nimi další roztroušené skalky a balvany. 270 metrový doběh bez obvyklých zákrutů byl zakončen stále strmějším kopcem až k cílové věži. Ze Sparťanů zazářil Miloš Novák – 2. místo v početné konkurenci H60B, Miloš Semorád zvítězil v H75B.
Nedělní závod na klasické trati na patnácce (pro starší veterány na desítce Spálenisko) splňoval parametry klasiky – jak délkou a převýšením, tak stavbou trati. Střídaly se kratší i krátké úseky s dlouhými, které umožňovaly volbu postupů, kde se aspoň největší rokle daly oběhnout po cestách. V terénu ztěžovaly běh koberce borůvčí, občas proložené větvemi. Těžká podložka a převýšení, zvláště u nejvýkonnějších kategorií, spolu s teplotou až 25 stupňů udělaly závod fyzicky náročným. Veteránky se ale opět proběhly také bludištěm. Sparťani moc nezazářili, kromě Miloše Semoráda (1. v H75) a Silvy (1. v D21C). Jarmila ale startovala v D55 místo v D60. Po mnoha letech se do oddílu vrací Miloš Rakovec – další „dobrý holub“- běžel trať pro příchozí. Pořadatelé zvládli organizačně závod na jedničku. Dobré bylo i zázemí se stánky a prodejem občerstvení i jídel, nebyly snad ani žádné fronty u výčepů. Výsledky sobota, neděle

Jaromír

29. - 30. 5. Poslední květnový víkend
V sobotu se na Kladně – Rozdělově běžel lesní sprint. Část bývalé mapy Lapák, kde se už hooodně dlouho neběžel orienťák, zmapoval Cába pro sprint v měřítku 1 : 5000 s intervalem vrstevnic 2,5 m. V plochém terénu bylo dost cest a pěšin a dost rozplizlých hustníků. Někde asi nehrály azimuty, ale kontroly nebyly zašívané, a tak ztráty dohledávkou většinou nebyly velké. Nejlépe dopadli nejstarší veteráni – oba Milošové 2. ve svých kategoriích, Jaromír 3. v H45, Helena 4. v D45. Ukázali se i mladí – Báša 5. v H21, Silva 6. v D21. Výsledky.
V neděli 30.5. jsme sami pořádali. O tom napíšu jindy a jinde.

Jaromír

22. - 23. 5. Štafetový víkend v Brně
Úvod zahajoval sprint, v němž prokázal Mrazák dobrou formu a opět zvítězil. V sobotních štafetách v Brně-Kohoutovicích skončila naše štafeta Miro-Báša-Mrazák těsně pod velkou bednou, dámská štafeta skončila 15. Nedělní štafety v Babicích byly pro mne zajímavější, neboť průběh jsem sledoval z domova on-line, i když některé mezičasy z radiokontrol naskakovaly se zpožděním. 1. úsek skvěle rozběhl Mrazák a předával Bášovi na 1. místě. Ten byl brzy předstižen a bojoval o udržení v první desítce. Finišman Miro pozici vylepšil na 8. místo. Také dámy pozměnily pořadí oproti sobotě – zde rozbíhala Anča, 2. úsek Lucka stáhla 5 míst a finišmanka Ivule další 3 místa, takže výsledné 11. místo. Výsledky.

Jaromír

15. - 16. 5. Víkend na béčkách
V podmračenou sobotu se vydalo 13 sparťanů do Hrachoviště, aby absolvovalo letošní první béčkové žebříčkové závody v Čechách. Parkoviště bylo rozumně na silnici, protože cílová louka byla značně podmáčená a v exponovaných místech brzy rozbahněná. Nejdřív se běžela klasika, ale start blízko, a tak byl čas na kávu či čaj a koláčky v pořadatelském bufetu. Mapa Biřička jih z Nožičkovy „dílny“ byla pro všechny patnáctka, terén rovinatý, s rozplizlými těžko mapovatelnými hustníky a světlinkami byl místy podmáčený. Já, namlsán mapami „desítkami“ jsem hlavně zpočátku nedobíhal a korunu jsem tomu nasadil nejméně šestiminutovou dohledávkou šesté kontroly, kde okolí příliš nesedělo. V lese to nebyla taková sláva jako ve Zlíně ani pro další sparťany, někteří (zvláště H21 na 16 km) si to dost dlouho užívali. Zazářil pouze Miloš Semorád, který zvítězil v kategorii H75. Ubytování v Hradci bylo ve třech (!) tělocvičnách jedné školy, kde se našel i koutek pro chrápače. Ale ještě předtím jsme ještě poseděli v restauraci Pod strání, kde však byli na zvýšenou návštěvu připraveni. Oslavili jsme tam také páteční vítězství Honzy Mrázka na Mistrovství ČR ve sprintu. Naši hokejisté nám takovou radost neudělali, neboť na MS podlehli Švýcarům.
V neděli ráno jsme se dostavili opět na rozbahněnnou louku. Předpovídaný déšť se sice naštěstí nedostavil, ale stále sílící vítr začal bořit závodnické stany. V bahně kolíky drží špatně. Ani jsme nelitovali, že jsme stan neměli. Hodily se i rukavice. Tentokrát se běžela krátká trať na „desítce“, když drtivá většina kontrol byly porostové detaily. Já jsem sice na počátku ulítl, když jsem se ocitl místo na trojce nejdříve na čtyřce, asi v polovině trati mě doběhl pozdější vítěz Jindra Knobloch. Vzájemným předháněním jsme pak udrželi svižnější tempo, takže jsem skončil v H60 na 3. místě. Kategorii H75 opět vyhrál Miloš S. Výsledky – sobota a neděle.

Jaromír

1. - 2. 5. SAXBO 2010
Právě uplynulý víkend proběhl již 18. ročník česko-saských závodů v orientačním běhu. Předpověď počasí byla dost mizerná, a tak jsme byli příjemně překvapeni slunečným odpolednem na louce u Mařenic nedaleko Cvikova. Běželo se na dosti kopcovité mapě Kanafásek (1 : 10000), ale trať H60 byla postavena velmi rozumně a větším kopcům se vyhnula. Nejčastější objekty kontrol byly kameny a srázy. Lampiony vždy umístěné tak , aby byly vidět až v těsné blízkosti objektu. Já jsem si cestou na desítku otočil mapu o 180 stupňů, což se mi stává maximálně 2 x za 10 let, a tak jsem skončil v poli poražených. Dostal jsem kládu i od D45, které měly stejnou trať. V H60 obsadili němečtí závodníci první 3 místa. Ve sparťanské výpravě byl nejlepší PeRej - bramborový v H65. V neděli ráno jsme se přesunuli do německého Oybinu, lázeňského městečka, kde jezdí úzkokolejka a nad nímž se tyčí celkem zachovalé zbytky hradu a kostela, založené Karlem IV. Přijely i posily, s jednou výjimkou opět veteráni. Bylo už zataženo, chladnějí a odpoledne spadlo i pár kapek. Mapa „Alte Leipaer Strasse (desítka velmi dobré kvality) byla v některých místech opravdu hodně černá. Tratě kromě pasáží ve skalách měly i delší úseky s volbou postupů. V terénu ovšem kromě kamenů dost klacků. Obíhačky po cestách se vyplácely. V kategorii H60 dopadl česko-německý souboj opět jasně ve prospěch německých závodníků. Ze sparťanů dopadl nejlépe bramborový Miloš Semorád v H75. Já jsem po závodě ještě navštívil hrad, jiní si dávali v podhradí poháry. A na později startující už nezbyla grilovaná bílá klobása. Výsledky – sobota a neděle.

Jaromír

25. 4. Dva žebříčky za den aneb neděle v Kvílicích
Oddíl ze Slaného připravil na neděli 25. dubna hned dva žebříčkové závody. Počasí pořadatelům přálo – byl krásný slunečný den s teplotou až 20 stupňů. Centrum závodů bylo v místní škole. Většina závodníků přebývala na zeleném trávníku školního dvora, kde byl i dětský koutek. Občerstvení zajišťoval slušně zásobený větší stánek a další, pro slánské závody již typický rožnič makrel. Dopolední middle se běžela na revidované mapě Kejkol 1 : 10000 s vrstevnicemi po 2 m, která nabízela poměrně členitý terén s kupkami, údolíčky a pískovcovými skalkami, s nepříjemně hustými pásy borovicových hustníků. To nejlepší si však stavitel schoval na odpolední sprint, který se běžel v nejvíce členité SV části Kejkolu, která byla pod názvem Horka zvětšena do „pětky“. Nejčastější místa pro kontroly byly jámy, prohlubně a zákopy. Závody asi nejvíce vyšly PeRejovi, který v H65 obsadil 3. místo v obou závodech, v middlu byla 3. Dana v D35L (sprint neběžela) a ve sprintu zvítězila Jarmila v D55. Mně se po slibném začátku ve sprintu podařil kufr, který se mi stává (maximálně) 1 x za několik let – aneb pýcha předchází pád… Výsledky – middle, sprint.

Jaromír

17. – 18. 4. Mistrovství republiky na DT a 2 oblasťáky
Na víkend 17.-18. dubna připravili pořadatelé z VSP kromě sobotního Mistrovství a Veteraniády 2 žebříčkové závody. Počasí bylo převážně slunečné, chladnější, do 14 stupňů. Centrum závodu bylo v areálu Skalka nad Mníškem pod Brdy. Závod M ČR měl start i cíl přímo v areálu, ostatní (s výjimkou náborových tratí) chodili na start asi 1,5 km. Mistrovský závod měl hromadný start po vlnách. Závod D21 rozběhla velmi dobře Ivule, která se postupně propracovala až na špici, ale 14. kontrola asi po 50 minutách běhu byla pro ni osudná a propadla se postupně až na 10. místo. V H21 doběhl Miro na 20. místě. Veteránské kategorie, hlavně ty starší, měly spíše delší klasiku – H60 třeba 7,3 km, které vítězný Jaromír Pospíšil proběhl za necelých 65 minut. Já jsem po slušném výkonu získal bramborovou. Stavbu trati musím pochválit – neměli jsme prudké výstupy ani seběhy a také převýšení bylo přiměřené. Ale pořadatel nebyl vůbec schopen vydávat výčetky mezičasů, což jsem asi ještě nezažil. Ve veteraniádě uspěla Dana (2. v D45) a Miloš Semorád, který v H75 nenašel soupeře. :o)) V souběžně pořádaném závodě PŽ uspěla v sobotu 2. Jarmila (D55), 4. Hanka (v D35). Výsledky najdete zde pro MČR a zde pro PŽ
Nedělní žebříček byl vypsán jako Přebor Prahy na krátké trati. Pro veteránské tratě to byla spíš kratší klasika. V H45L jsme několikrát přebíhali suť, kde se hřebíky smekaly a mezi 5. a 6. kontrolou brutální výstup kolmo přes 13 vrstevnic. Mezičasy jsme tentokrát dostali. Na bednu se nikdo ze sparťanů nedostal, několik bylo do 6. místa. Výsledky najdete zde

Jaromír

9. – 11. 4. Další orientační víkend
Začalo se už v pátek přeborem Prahy v NOB s centrem v Jelencích. Podle výsledků se zúčastnilo jen mužské sparťanské trio – nejlepší byl 8. Báša. http://www.fspraha.cz/assets/files/zavody/10_ppnob_vy_kon.htm V sobotního Přeboru Prahy na klasice se za ideálního počasí zúčastnila již početná sparťanská výprava. V mírně zvlněném většinou dobře průběžném a jen místy zarostlém terénu mapy Kolotoč se pořadatelům z FSP podařilo natočit až 14,3 km trať pro H21L, v mojí H45L to bylo jen 6,2 km. Sparťané sice obsadili dost míst na velké bedně, ale na stupně vítězů se dostala jen Jarmila v D55. Tentokrát se nedařilo Daně, lepší byla 6. Hanka v D35L. Výsledky najdete zde
Hospoda v Jelencích byla i centrem přeboru Prahy v MTBO. Zúčastnil se jen exsparťan Burri.
Po závodech jsme se rozjeli domů, abychom pak sledovali docela intenzívní déšť a doufali, že se do neděle vyprší (tedy hlavně ti, co se přihlásili na Přebor Prahy štafet). Málem se nedočkali – pršet přestalo až kolem 9. hodiny. Pořadatelé z Pragofky „svolali“ závodníky k bývalému raketovému silu v bývalém vojenském prostoru nedaleko obce Točná. Zpočátku bylo hodně zamračeno, ale postupně se počasí přece jen zlepšilo, i když pár kapek spadlo. Sparťané vyslali do hlavní kategorie sice jen 1 štafetu, ale ta se předvedla v nejlepším světle. 1. úsek přivedl od trní zkrvavený Báša na 4. místě, ale pak za to vzal Miro v růžovém a předával jako první a triumf dokonal Štěpán, který náskok ještě zvýšil. Veteráni postavili hned 2 štafety H135, každá měla věkový součet 162 let. V konkurenci sedmi dalších štafet jsme nebyli bez šancí, obvyklou skororakváčovou sestavu jsme doplnili čerstvými pětatřicátníky v roli finišmanů: Miloš – Jaromír - Honza F. a Zdeněk – PeRej – Dany. Rozbíhači Miloš a Zdeněk doběhli krátce po sobě se ztrátou asi uprostřed už roztaženého startovního pole. Jaromír a zvláště Fujda zaběhli na svých úsecích nejlepší časy, ale ukázalo se, že Miloš ve stresu po divácké kontrole vynechal předsběrku a diskl to. Škoda, protože na Ve druhé štafetě neměl svůj den zase PeRej a Dany to vytáhl už jen na 5. místo. Závody to byly dobře uspořádané, tratě postavil Syon pěkné. Bylo i občerstvení, jen škoda, že na mě po doběhu už nezbyl párek. Výsledky najdete zde

Jaromír

30. 3. 2010 První pražské žebříčky 2010
Letiště Plasy nedaleko Plzně bylo otevřeným shromaždištěm 1. a 2. pražského žebříčku, společného se západočeskou oblastí – pořadatelem byl oddíl Loko Plzeň. Běhalo se v převážně v mírně zvlněném dobře průběžném lese s hustou sítí cest a průseků, s údolíčky, rýhami či stopami po těžební činnosti. Na start to bylo daleko - (dál než uváděly pokyny), hlavně na sobotní krátkou trať, ale bylo to příjemné proběhnutí po měkkém podkladu. Nedělní závod byl postaven pro hlavní a některé další kategorie jako dlouhá trať. Počasí po oba dny bylo skoro ideální, v neděli spadlo pár kapek, ale už nefoukalo. Na letišti bylo k dispozici občerstvení – čínské nudle, langoše aj. Výborným výkonem se blýskla Dana v D35L – zvítězila v obou závodech, 3. místo v D45L v sobotu obsadila Jindra. V neděli přijelo více sparťanů a projevilo se to i ve výsledcích. Dlouhou trať (H21L) vyhrál Štěpán, 2. místo v D21K obsadila Petra, 3. v H21K byl Michal R. Při svém prvním startu v H35 byl Dan 4., bramborová byla i Ivule v D21L. Já jsem rozběhal své bolesti kyčlí a v sobotu jsem bral bramborovou, v neděli po několika chybách dělené 5.-6. místo v H45L (Ivule, která měla stejnou trať, mi nadělila skoro 18 minut).
Výsledky sobota a neděle

Jaromír

19. 3. 2010 Poslední závod PZL – Praga Magica
Závod připravil Jéňa Šváb s několika pomocníky. Shromaždiště bylo na Strahově u studentských kolejí – bloku č.7. Zúčastnilo se asi 150 závodníků. Většina běžela delší trať – nejméně 10 km, skutečně uběhnutou vzdálenost může dodat Zdeněk. Mapa Praga Caput Regni MMX v měřítku 1 : 5500 na 2 listech A3, vytištěná na odolnějším papíru Pretex. Obdrželi jsme dlouhé papírové průkazky- kontrol bylo 33, popisy slovní, občas dost košaté. Po hromadném startu musel dav oběhnout hradby a teprve průchodem u Petřínské rozhledny vběhl do lesa. Někteří přelézli ještě další nízkou zeď a seběhli k 1. kontrole. Tam bylo více kleští, a tak to odsejpalo. Ve svahu i na místy zledovatělých cestách to bez hřebíků pěkně klouzalo. Ještě 2. kontrola byla lesní, další v areálu Strahovského kláštera. 4. kontrolu snad zaváděl Petr Čtvrtníček – kleště visely na malířském stojanu neznámé umělkyně. Závodníci se jí postupně vrhali pod nohy a razili. Někteří závodníci, kteří neběželi v autobusu, je nenašli. Další kontrola byla u Lorety. Po proběhnutí Hradčany se drápalo do příkrého kopce podél hradeb ke kontrole č.8. Ještě č. 9 byla u jezírka v sadu, pak už se sbíhalo k uličkám Malé Strany, kde byly 3 další kontroly. Přes Karlův most, přrplněný turisty, se přeběhlo na pravý břeh. Kontroly byly v různých výklencích, dvorcích, průchodech a náměstíčkách. V autobusu se kleště (nic jiného na kontrolách nebylo) hledaly snadno. Ale některé byly utržené, některé ulomené a taky se během závodu stěhovaly (č.21). Závodníkům, kteří neběželi v kontaktu, tak naskakovaly další desítky sekund navíc. Já jsem zvoral č. 17, když jsem byl nejdřív u 21. Nejvzdálenější kontola byla v průchodu kousek od OD Kotva. Ještě jednou jsme prokličkovali Staré Město, přeběhli Národní třídu a po rampě Mánesa na Žofín. Tam se zase stála fronta na kleště. Proto jsem trochu přidal. Přes most Legií, už 30. kontrola poblíž Kampy, po vysokých stupních kolem soch Olbrama Zoubka a podél Hladové zdi stále nahoru kus za Milošem až k průchodu do Kinského sadů. Miloš nenápadně umístěnou č. 31 přešel, a tak jsem ho dohonil a ve stoupání i předešel. Asi 12-letého chlapce z ROZ jsem ale nepředhonil. V cíli již seděl Zdeněk, který doběhl o pár minut dřív. Po závodech se konalo slavnostní vyhlášení PZL. Sparťané měli na bedně 50 % zastoupení : v mužích 3. Zdeněk, v ženách 2. Eva a 3. Naďa. A protože jsem měl shodou okolností nározky, poseděli jsme ještě asi hodinku v hospodě na Malovance.
Výsledky najdete zde

Jaromír

10. 3. 2010 PZL Skrýše
Aleš Hejna připravil na sobotu 6. března 2. ročník závodu Skrýše. Pod tímto názvem se skrývá scorelauf, kde soupeří 2 kategorie - závodníci s GPS v. závodníci s buzolou. Stejně jako loni se běželo ve sněhu. Letos napadlo 6 – 8 cm prašanu těsně před závodem a sněhové přeháňky byly i v jeho průběhu (a při závanech větru se to sypalo i se stromů). Shromaždiště bylo venkovní – u altánu u Kamenného rybníka na severním okraji Plzně. Závodníci obdrželi již před startem turistické mapy Okolí Plzně – sever (1 : 25000), do kterých si sami zakreslili kontroly. Těch bylo 26, s bodovým ohodnocením 2, 4, 6 nebo 8 bodů. Časový limit byl stanoven na 4 hodiny a jeho překročení penalizováno odečtením 1 bodu za každou započatou minutu. Závodníci si mohli promyslet postupy již v pátek večer, neboť mapa se zakreslenými kontrolami byla zveřejněna na internetu. Popisy kontrol s bodovým ohodnocením obdrželi závodníci až na prezentaci.
V 11 hodin byl hromadný start. V domácí přípravě jsem se rozhodl ignorovat východní část mapy za tratí, snad kdyby zbyl čas…Trasu jsem naplánoval jen zhruba, hlavně aby závěrečné kilometry nebyly do kopce. S sebou jsem si vzal ledvinku s půllitrem ionťáku a nějaké sušenky. Původně jsem chtěl jako první brát č.9 – kámen vedle silnice na JZ od rybníka, ale nakonec jsem vyběhl s davem do kopečka na sever, k č. 23. Tam jsem se otočil a běžel po jiném průseku k jihu a na cestu k č. 9. Od té už odbíhal zase jiný dav. Na cestách byl pod sněhem led, někdy jsem jen tak tak sebou nešvihl.. Pak jsem mířil k č.1, ale cestou jsem odbočil dost nevýhodně k č. 8. Měla být 25 m S od smrku „Trojáku“, ale ve skutečnosti byla 50 m SZ (někdo uvádí, že byla 80 m daleko). Č.1 byla v údolíčku nad rybníkem Strženka. Po návratu na cestu jsem uklouzl a bacil sebou na záda – naštěstí naposled v tomto závodě. Na č.11 v rýze jsem obíhal rybník a nějaké baráky po cestě zleva, pak to bylo stále do kopce k č.12 – velká a hluboká jáma mezi deseti dalšími, ale v řídkém lese jsem neměl problém a ani jsem nemusel stopovat. Na č. 12 jsem obíhal po cestě – modré značce, pak po pěšině do sedla a traverz dolů k rýze. Lampionek jsem málem přehlédl, ležel na zemi. Od kontroly spátky do sedla a fikám kolem kopce opět na modrou. K č. 13 ve vidlici údolíček je to do kopce z ohybu cesty 250 m. Potkávám tam několik lidí, kteří se občerstvují banány. Já už mám po druhé občerstvovačce. Ledvinka je už sice lehčí, ale více žbluňká (což já ale neslyším). Konstatuji, že jsem nevzal plánovanou č.14 hned po č.12, a tak se rozhoduji běžet na JZ pro č. 14 a vzít i původně neplánovanou č.15, která je bodově cennější. Po vyběhnutí z lesa běžím do údolí k silnici po loukách a polích a z kopce si to užívám. 14 je rýha v hustníku, vedou tam stopy a přesto nevidím lampion – až po zpětném kolečku. Další přebíhání zoraných polí tak příjemné není, ale kontrolu č.15 nalézám snadno. Teď mě ale čeká asi 4 km přeběh po cestách, ale převážně do kopce. Dobíhám až na silnici – ta je bez sněhu - ale po tvrdém a do kopce se mi běží hůř. Při dohledávce č. 2 dělám první „orientační“ chybu (3´), když se stáčím do hustníku na jiný hřbet. Pak opět kilometr po silnici a vylézám na haldu, kde mě čeká č.4. Po silnici do kopce a po značce k č.3 – jámě v jámovišti, ale jdu po stopách. (Čas 3h 25´). Na č. 6 musím přes údolí, ale z kopce to ještě jde. Do kopce ke kontrole už kráčím. Kontrola v jámě. Pak už musím co nejrychleji do cíle, č. 7 ležící poblíž trasy vynechávám. Stejně to asi nestihnu. Cesta zpočátku mírně stoupá, ale pak je rovinka a závěr k hospodě, kde je cíl závodu, je to z kopce. Z posledních sil nasazuji sprint, ale jsem 8“ přes limit – 1 bod dolů. Ale jsem rád, že jsem vydržel běhat až do konce, nějaké body mě teď nezajímají. Naběhal jsem 23, 5 km. Ve výsledcích je Zdeněk na výborném 2.místě v kategorii GPS (která v zasněženém lese nebyla moc spolehlivá) s 87 b. Miloš získal 70 b. za 13 kontrol, já na 16. místě s 67 b. a 14 kontrolami. Závod patřil určitě k nejlepším v této sezóně Pražské zimní ligy.
Výsledky najdete zde

Jaromír

5. 3. 2010 Skanzen MAYRAU aneb CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
V neděli 28. 2. se konal další závod seriálu Pražské zimní ligy, tentokrát ve skanzenu bývalého dolu Mayrau ve Vinařicích a okolí. Velká účast – asi 150 závodníků, dvě připravené tratě – 2 km a 6 km, start ve vstupní hale muzea. Sparťanů se zúčastnilo 13. Poměrně nečekaně se objevili Zunovi – a hned obsadili první 3 místa na kratší trati (1. Jára ml, 2. Jára st., 3. Markéta, všichni v čase pod 20´)!!! Zato moje výsledky na PZL mají sestupnou tendenci – tentokrát jen dělené 94. místo na 6 km trati (o čase raději pomlčím) - to jsem snad ještě nezažil. Delší trať měla 2 výměny mapy v měřítku 1 : 3000, téhož prostoru. První tři kontroly v interiéru (popisy s kódy na mapě, otáčení mapy značně zdržovalo – chtělo to odtrhnout popisy a šoupnout je do pouzdra). Z prvních kontrol jsem nejvíc nechal na dvojce (nebyly klasické lampiony, jen červeno-bílé pásky s různobarevnými „psadly“) a pak jsem nevyčetl cestu ven z budovy, všichni sbíhali po schodišti do fialově šrafovaného, a tedy zakázaného prostoru, jinak by se muselo přes start. Venku už to šlo líp, i když 2 kontroly byly ve štolách, slabě osvětlených a něco i v lesíku. Po výměně mapy (barevné za čb) jsem při obíhání areálu po silnici vyběhl z mapy a dostal se do kufru. Zpátky jsem se dostal nechutným prodíráním křovisky. Následovala lehká kontrola na pěšině, ale to už se ozývaly rány z blízké střelnice. Kontrola nebyla naštěstí těsně u střelnice, ale na jiném plotě než mapě. Následoval kus silnice, cesta a kontroly posed a břeh potoka. Následovala další lesní kontrola č. 19 - přes celou mapu. Zvolil jsem postup zleva přes skanzen, který začínal pochodem do prudkého suťového kopce. Možná výhodnější, ale delší postup zprava po silnici jsem zavrhl. Kontrola byla v zasněžené části lesa, kde to hodně klouzalo nahoru i dolů. Následovala cesta zpátky do areálu k poslední výměně map a chutě do třetího kola, jen se čtyřmi kontrolami, ale dlouhými úseky. Zde se plně vyjevily nepřesnosti mapy. Ve skutečnosti byla údolí podstatně hlubší, malý lom na postupu zcela chyběl. Po nalezení č.22 – vývratu – bylo třeba se vydrápat zasněženým a zarostlým svahem zpět do areálu. Ani nahoře se už pořádně nerozběhnu, je tam dost sněhu. (Nebo že jsem si neměl dávat před startem ten páreček?) Kontrola až na konci štoly, cestou dvakrát narážím hlavou do nějakých trámů v nízké chodbě, ale nakonec ji razím a přikrčen běžím zpět ven. Zbývalo doběhnout zpět k muzeu a nalézt ten správný vchod do budovy, odkud jsem před hodinou vyběhl. V hale čekala sběrka, které jsem si všiml už v prvním kole, ale chvíli nevidím fix, který visí dost vysoko. Mezitím se objevuje Jéňa a razí ji dřív. Ale popoběhnu a jsem v cíli dřív. Výsledky naleznete na http://brusleni.e-zpravy.cz/article.php?id=180.

Jaromír

27. 2. 2010 Závod PZL v Prosečnici – neděle 21.2.
Závod ve sparťanské režii připravil Zdeněk, sekundovali mu Naďa a Miloš. Jako již tradičně, připraveny byly 3 tratě, nominální délky byly 15 km/480m, 8,5 km/220m a 5,5km/190m.
Běželo se na mapě Hornopožárské polesí – „žluťavce“ z roku 1969, vytištěné v měřítku 1 : 25 000. Mokrého sněhu bylo v lese mezi 30 a 40 cm, vypluhovaných cest moc nebylo a ke všem kontrolám jsme se museli brodit. Samozřejmě, porosty byly úplně jiné než před 41 lety. Běžel jsem trať B, v této kategorii tvořili sparťané polovinu startovního pole. Po hromadném startu do kopce se pole závodníků roztáhlo, ale hned v oblasti první kontroly se seběhlo, protože kámen jsme hledali v kamenité části plochého hřbetu. Správný kámen těsně u hustníku jsem možná našel jako první, ale na dalším – delším- postupu po protažené cestě mě pár lidí předběhlo. Dvojku – vodoteč asi 50 m od cesty jsem viděl razit našeho nejmladšího veterána, ale pak už mi zmizel. Na trojku – vodoteč - jsem předčasně odbočil z hlavní cesty a dal jsem si 150 m v hlubokém sněhu navíc. Stejně jsem ji netrefil a vracel se, když už další náš veterán Želva odbíhal. Další postup jsem si pohlídal a ke čtyřce na kupce jsem obíhal horem zleva po slušných cestách, ale posledních 250 m hlubokým sněhem. Želva ji razil těsně přede mnou, těsně za mnou pak zprava obíhající „autobus“. Další snaha o obíhání mi ale nebyla dobrá. Vybraná cesta vedla jinam a musel jsem se kus vrátit, na pětku hrozná oklika zleva, obíhal jsem i na šestku, ale přes kopec. Na poslední kontrolu – podchod pod železnicí jsem zakufroval, myslel jsem si, že trať je cesta. A protože postupovat po trati je v Pravidlech zakázáno, musel jsem hledat jinou trasu. Do cíle v čekárně žst. Prosečnice jsem už sotva vylezl, ozvaly se také různé klouby. Přes silné návleky jsem měl tentokrát své zimní boty úplně promočené. Čas 152´ o 5´ horší než kráčející H. Křístková, kterou jsem 4x předbíhal. Vyhrál exsparťan Petr Hrouda, druhý byl Klokan a třetí Želva. Během dalších 80´ čekání na vlak do Prahy jsme se nedočkali žádného závodníka áček, který by řádně dokončil. Áčkaři si to opravdu „užili“ – nejlepší z nich za 4h 40´. Z jejich dojmů si dovolím citovat – viz níže. Výsledky, mapy se záznamy GPS a další najdete na http://www.precek.cz/ob/scp/10zl/?page=5.

Jaromír

13. 10. 2009 Pozvánka na dny orientace v Čestlicích
Kdo by měl chuť se 24. 10. zúčastnit orienťácké akce pro veřejnost a zasprintovat si v Průhonicích, zde je pozvánka.

3. – 4. 10. 2009 Mistrovství štafet a družstev podruhé
Jako kouč veteránských štafet bych chtěl něco dodat především k sobotním tříčlenným štafetám. Bylo opomenuto „povinné“ 2. místo veteránek D165 ve složení Helena-Jarmila-Dana. Ani letos jsme se ale nepředstavili v nejsilnějším složení. Někteří museli absolvovat otrkávací štafetový „křest“ v béčku. Podařilo se postavit dvě štafety H180 a jednu H135, když H165 jsme neobsadili. Druhá dámská štafeta Hanka-Naďa-Eva startovala v nabité konkurenci D135, kde obsadila 24. příčku. Obdobně i štafeta H135 s rozbíhačem Želvou v ještě početnější konkurenci Uher a spol. dosáhla jen na 26. místo. V béčkové H180 se Láďovi rozbíhání nepovedlo a nevedlo se příliš ani finišmanovi Milošovi S., který dostal „desítku“ od Křtěnského. Dobře zaběhl Olda na 2. úseku, který nadělil PeRejovi z naší áčkové štafety 4 a půl minuty. Áčko rozběhl dobře Jirka, o Perejovi už jsem se zmínil a finišman Jaromír doběhl jako pátý.
Na nedělní závod družstev přijel odpočatý Pavel V. (letos prvně na závodech), který nahradil Oldu. Podařilo se sestavit jednu štafetu DH225 a dvě poměrně vyrovnané (i když to tak papírově nevypadalo) DH275. Opět se ukázala ošidnost štafet, kde záleží na každém z pěti členů. Štafeta Jaromír-Helena-Miloš S.-Hanka-Rakvička si vedla ze začátku lépe než Láďa-Jarmila-PeRej-Dana-Pavel, i když Láďovi se rozbíhání celkem povedlo. Po 2. úseku vedla Jaromírova štafeta o 10 minut, ale na 3. úseku se opět nevedlo Milošovi a PeRej se dostal před něj. Hanka sice nezaběhla špatně, ale proti letošní vícenásobné vítězce Daně neměla šanci. Vše teď záleželo na Rakvičkovi, který mohl štafetu posunout dopředu jen výborným výkonem. Po pádu na trati si ale vykloubil prst a nedokončil. Ze slušného 13. místo se tak mohla radovat Láďova štafeta s finišmanem Pavlem – ten přes velkou běžeckou přestávku podal solidní výkon a do cíle přivedl béčko na 13. místě. Štafeta DH225 ve složení Želva-Eva-Jirka-Naďa-Zdeněk obsadila v silné konkurenci jen 33. příčku.
Na závodě jsem vyčerpal svou pohotovostní zásobu spínacích špendlíků. Doufám, že ji opět doplním na |Velké Kunratické dne 8. listopadu.
Jaromír

3. – 4. 10. 2009 Letošní Mistrovství ČR klubů patřilo k těm závodům s přízviskem nej. Nejvíce účastníků, nejvíce vosích a sršáních bodnutí a nejvíce sparťanských legend. Po loňském „exodu“ sparťanek to ještě o prázdninách vypadalo, že pro nedostatek něžného pohlaví nepostavíme vůbec druhé HD21 družstvo, ale pak se zčista jasna objevily Vendula, s Peťkou, a jejich forma přes prázdniny nabrala nevídanou kvalitu. V kombinaci se stabilně běhající Kačenkou byl základ druhého družstva položen. Kvalitní dívčí sestavu ve družstvu „na budku“ doplnili stálice Pavlík, Dany, opíchaný Mirek a legenda Michal. Celý team pak běžel přesně podle pokynů neběžící kapitánky Silvy tak, aby porazil silnou sestavu Jamnice, což se podařilo splnit na 100%. Jednotlivé výkony není potřeba komentovat, protože všichni běželi famózně.
Družstvo „na bednu“ se rodilo v křečích ještě v neděli ráno, ale nakonec díky obětavé pomoci Vrabčáka bylo zachráněno a skončilo na zaslouženém 13. místě. Mrazáček se tak mohl nesmazatelně zapsat mezi legendy tím, že to celé odběhl na hamburger a colu. Po něm následovali Ifča, již výše zmíněný Vrabčák, Lucka (která konečně našla svojí ztracenou fazónu), Liška, legenda Anča a zpruzený veterán Báša. Výsledek ani zdaleka neodpovídal ambicím „na bednu“, ale budeme věřit, že i Sparta má liché roky slabší (stejně jako Pardubice ty sudé ☺ a že příští rok v plné síle to už na bednu bude. A když ne na bednu tak na Pragofku a Kotlářku určitě.
Naši veteráni bojovali statečně až při tom kosti praskaly. To bohužel platilo hlavně pro Rakvičku, který v družstvu s Jaromírem, Helenou, Milošem S.a Hankou finišoval tak mocně, že si zlomil ruku. Přejeme brzské uzdravení. To družstvo v sestavě Láďa, Jarmila, PeRej, Dana a Pavel skončilo bez zranění na 13. Místě v DH275. Na 33. místě pak skončili Želva, ET, Jirka, Naďa a Zdeňek v kategorii DH225. Výsledkově se zdá, že nic moc, ale přesto si myslím, že si to všichni náramně užili. No a překvapení největší, byla návštěva Lucky Strakové, která příští rok určitě neodolá, obleče dres a stane se také legendou.
Pro zájemce jsou tu výsledky
A fotky od Michala
A Ivule
A ze soboty od Toma

19. – 20. 9. 2009 Blanenský prolom, příkopová propadlina v okolí Blanska u Brna vzniklá saxonskou tektonikou, bylo území, na kterém se konalo letošní MČR na klasické trati. Takže se rozhodně neběhalo v Moravském krasu, jak by si mohli někteří myslet a jak nás na to upozornil Tonda Věžník?. Co už je nesporné jsou pořadatelé a těmi byly oddíly SK Žabovřesky Brno a KOB Start Blansko, jimž se podařilo vybudovat důstojnou arénu, která rozhodně přispěla k divácké atraktivnosti závodu. V sobotním semifinále, které má za úkol oddělit zrno od plev, utrpěli sparťané zhruba poloviční ztráty, a tak jsme v nedělním áčku mohli vidět Kebuli, Mirka, Lišku, Danu, Jaromíra, Miloše a Miloše Semoráda. Smolíčkem dne se stal Štěpán, který o postup přišel v nastaveném čase.
No a pak to přišlo, nedělní finále mistrovských kategorií by sneslo na mezinárodní půdě ta nejpřísnější měřítka. Parametry tratí a časy vítězů naznačují, že to rozhodně nebylo zadarmo, a tak o to víc potěší, že to nikdo ze závodníků nevzdal. Tratě nabízely většinou tři delší postupy přes hluboká údolí a trochu netradičně motýlka. To proto aby mohl být použit dvouminutový startovní interval. Mám však pocit, že právě v tomto závodě svůj účel tak úplně nesplnil. Protože zatímco před ním se seběhl málokdo, tak po jeho absolvování se začaly tvořit dvojice či trojice. Navíc tomuto systému moc do karet nenahrává ani nedávný protest na MS, kdy si Mamleev doběhl spolu s Hubmannem pro bronz. Po velké dřině všech můžeme najít ve výsledkách Lišku na 14. a Mirka na 22. místě v H21 a Kebuli na 19. místě v D21. Veteráni se letos vyprsili mnohem víc a Jaromírovi to konečně cinklo, takže 3x sláva předsedovi za stříbro v H60 a stejně tak i Miloši Semorádovi v H75. Pěkně běžel ještě Miloš (10. v H60) a Dana (14. v D45).
A abych to zase nějak shrnula, tak letošní mistrovství se rozhodně zařadí mezi ty, na které se nezapomíná. I když by se dalo o lecčems diskutovat, tak klady rozhodně převažují a mezi ty patří: náročné tratě, atraktivnost závodu v aréně, neotřelí komentátoři a v neposlední řadě pěkné počasí.
Kdo má zájem může se tu kouknout na tratě (první a druhá část).

12. – 13. 9. 2009 Poslední letošní federály se konaly na Košíkově rodné hroudě v kopcích poblíž Vrbna pod Pradědem
V sobotu nás čekala klasika, jejíž parametry budily celkem respekt. Žádné horolezectví ani zavaření mozků se ale vůbec nekonalo. Vždy existovala téměř jediná varianta, jak se dostat ke kontrole. Sparta je letos na podzim ochuzena o největší hvězdu Mrazíka, který by určitě bojoval o místa pod stupni vítězů ?, a tak jsem se museli v sobotu spokojit se slušným 14. místem Ivule a 16. Lišky, k čemuž přidala 21. místo Anča a 25. Mirek (všichni v ňáké elitě). V juniorkách se docela dařilo Lucce (14.) a dospělých béčkách se Kačenka těsně vešla na velkou bednu (6.).
V neděli jsme byli vysláni už jen na poloviční vzdálenosti, zato převýšení velkých změn nedoznalo. Trať by se dala rozdělit na 3 části. Ta první představovala pěkný horský les, ta druhá zbytečné sápání se do kopce skrz hustníky a ta poslední desetiminutové pobíhání po louce, kde měl vyhráno ten, kdo uměl rychle odpočítávat remízky a kupky. Výsledky proto byly dost vyrovnané. Nejlíp opět dopadli Liška s Kebulí 19., Anča 25. a Mirek 33. Kačenka oproti sobotě povýšila do áček, kde byla 31. a Lucka v juniorkách držela krok a skončila 18.
Co dodat na závěr? Děkujeme Košíkovi za azyl, Mirkovi za promítání a Liškovi za nevšední zážitky.

9. 9. 2009 Celkem vyrovnaný víkend
Je nepsaná pravda, že do Ještědské oblasti se jezdí především za krásnými terény. O něco slabší už bývá organizace a zázemí. Tenhle víkend to Liberečáci téměř na sto procent potvrdili. Netvrdím, že uspořádat tři celostátní závody ve dvouch dnech je lehký úkol. Právě naopak a tak je lepší ty chyby hodit za hlavu a brát víkend na severu Čech takovej jakej byl. Ale po pořadě. Sobotní závod na mapě Žulák byl zážitek. Těžký terén, výborně postavená trať, napínavý závod. Škoda, že pořadatelé přiřadili oddílové štafety přesně obráceně proti zaběhlým zvyklostem, takže Áčko bylo Céčko, Béčko se stalo Áčkem a všichni sparťani byli DISK. Díky bohu, že ti samí pořadatelé byli natolik vstřícní a problémy řešili jak to jen bylo možné, takže na závěr se vše urovnalo. Odpoledne jsme se přesunuli kousek vedle na Cvičák. Někdo se cvičení zalekl a tak skončil v Pivrncově cukrárně. Kdo běžel, ten se procvičil v prodírání napalmem a změti cest, cestiček a plotů.Večer pak naši fotbalisti hráli vyrovnaně se Slovenskem, což nás vůbec netrápilo, protože my jsme v klidu u piva probírali taktiku na neděli, kdy měl přijít den D. Přesně po 3 letech Sparta opět stavěla na mapě U kyselky tři vyrovnané štafety. Před třemi lety zůstalo jen u té vyrovnanosti a proto letos jsme chtěli udělat nějaký vyrovnaný výsledek a postoupit na MČR. Moc pěkný les, trošku jednoduší trať, která však napomohla více kontaktnímu běhu a tím pádem menším rozestupům, takže to bylo hodně vyrovnané až do cíle. No, nebudu napínat. Obě dvě ženské a mužské štafety postoupily a na tom nesou zásluhu úplně všichni, včetně Pavlíka a Jaromíra, kterým bohužel chyběl třetí a tak jedině Céčko nemohlo být vyrovnané. Třeba příště. Na závěr je tu pár pěkně vyrovnaných fotek a samozřejmě výsledky ze štafet a ze sprintu

23. 8. 2009 Pěkné prázdniny v Českém ráji
Do Rovenska pod Troskami zavítali milovníci lampiónů a Pěkných prázdnin. Pořadatelé z TUR nejsou žádní tuři a připravili pro nás moc pěkné závody v úplně nových postorech. Sobotní program bývá na PPčkách nejnáročnější. Dvě etapy a po nich následující kulturní program, před kterým každoročně zvyšuje likérka Božkov produkci peprmintky na dvojnásobek. Dopolední klasika na mapě Skaláček nebyla ani tak klasikou jako spíše delší krátkou, ale tratě byly povedené a v pěkných skalách, a tak jediné co mírně zaskřípalo byla doprava autobusy na start. Odpoledne nás pak sprint zavedl do těsné blízkosti campu. Tady už to se skalama nemělo nic společného a byl to spíš let v křoví a napalmu. Všechno ale sedělo a kontroly rychle naskakovaly. Odpolední pohodovou atmosfěru narušila nešťastná příhoda na startu, kdy pan Cupák z Dobřichovic dostal na startu infarkt a bohužel přes veškeré snahy se ho nepodařilo oživit ani lidem na startu ani později přivolané záchrance. Večerní akci už nenarušilo vůbec nic a tak jsme mohli vidět velkou spoustu nepěkných nesportovních výkonů ?. Nedělní krátká trať na úplně nové mapě většinu závodníků nadchla I když mapě by se tentokrát dalo ledacos vyčíst, ale to k letním zívodům nepatří a tak všichni byli spokojení. A mezi ty nejspokojenější se na stupních vítězů určitě zařadili Vendula a Pavlík. Oba svorně na třetím místě v D respektivě H 21C. Výsledky najdete tady a pár fotek tady, tady a tady

14. 8. 2009 OO Cup 22. – 26. 7. 2009
Účastí na slovinském OO cupu nemůžete nic pokazit. Už po dlouhou dobu platí, že se sem jezdí za kvalitními terény, mapami a kufry. Není etapy, kdy byste nepotkali člověka, který by nebyl bohatší o nějaký ten bloudící zážitek.
Letošní centrum bylo umístěno ve městečku Logatec a po dobu 5 dnů jsme navštívili 3 různé prostory. 2 byly typickou krasovou oblastí a ten 3. vyloženě kontinentální. V něm se však někteří zapotili nejvíc.
Ze sparťanů se nejlépe s nástrahami tratí vypořádala Kebule (14. WE), pak následoval Sparťan 16. a Mirek 26. (oba ME).
No ale protože jen závodit se nedá, tak jsme si náš pobyt zpestřili o turistiku a válení se u vody. Na fotky se můžete kouknout tu.
No a na závěr ještě jedna malá perlička. Pokud se budete chtít zasmát nebo někdy v budoucnu ukázat mladým nadějím, jak rozhodně ne, tak klikněte sem (kat. WE, jméno Košárková, spustit animaci).

21. 7. 2009 3 jours de France 2009
Od 11. do 13.července probíhala velice zajímavá akce se jménem 3 days of France 2009. Tři dny závodů, tři účastníci (všichni H21A). Anglický veterán Báša, Vrabčák po antibiotikách a půl roku "nezvěstný" Junior. V sobotu v 4 ráno jsme z Řep vyrazili směr západ, do země krásných módních přiléhavých dresů, do Francie. Web pořadatelů nás navnadil na moc pěkný terény, který slibovaly pěkný pohledáníčko a nejednu minutu ztracenou při dohledávkách. Těsně před Fontainebleau, kde bylo centrum závodu, to ale spíš vypadalo jako v East Midlands - trny, kapradí a vřesy. V 14:30 jsme přijeli a v 16 už startovali. To by nebyl Báša, kdyby nedostal jako vždy chuť obrat studentíky při sázkách. Celé závody se sázel s Vrabčákem o výsledný čas a různé náskoky a s Juniorem o vítězné mezičasy - o bagety, sýry, víno ... jak jinak, když to je Francie. Na startu se ukázalo, že ukázky map od pařadatele nelhaly, a že to bude vážně zážitek. První do lesa vyběhl "Junior" Marek, který měl po téměř roce bez pořádných závodů problém s hledáním severu. Když si konečně osvěžil, že se v orienťáku nehází granáty a neodpovídá se na žádné otázky, nýbrž že má následovat ty "stanoviště", šlo to lépe než čekal a na technicky náročné trati(8,3km/260m/25k) dostal od vítěze jen 22,5min. Druhý do cíle přiběhl Vrabčák, který i po antibiotikách běhá na vysoké úrovni a oproti Markovi si polepšil o 12min, s časem 77min. Nakonec přilétl do cíle Báša s pěkným časem 71' a obsadil o jednu příčku lepší pozici než Vrabčák a to čtvrté místo. Další den nás čekal middle s parametry 5,4km/140m/17k. Ten se pak ukázal ještě lepším zážitkem než předchozí middle. Krásný terén, hezky postavená trať ... jen to počasí furt nebylo úplně éňo ňůňo. Tentokrát ze Sparťanů kraloval Ondřej, který zbytek výpravy naprosto převálcoval. S časem 44minut obsadil báječné druhé místo, až 11minut za ním byl Junior na dvanáctém místě a Báša po nepříliš povedeném závodě skončil až na 19. místě se ztrátou 5 minut na Juniora, který si zbytek pobytu ve Francii užíval svůj historicky první triumf nad Bášou. Poslední, třetí den, by se určitě líbil Pragovákům, protože se Spartě vůbec nevyvedl. Nezačal vůbec štastně pro nejmladšího ze Sparťanů - Marek vystartoval s 10 minutovým mankem po hledání startu na opačné straně shromaždiště. Vrabčákovi se na nejtěžším ze třech zůvodů nepovedlo zaběhnout bez chyby a se ztrátou 11 minut na vítěze skončil až 9. Báša, zdrcený z prohry všech sázek z minulého dne, neunesl psychický tlak a opět zaváhal na nejednom postupu. Už jeho vyklusávaný doběh do cíle předpovídal konečných 23minut, které mu chyběly na vítězství. Díky poměrně vyrovnaným výkonům našeho Ondry se ale i přes nepovedený den zablýskalo medailí - stříbro a s ním i flašku dobrého francouzského Cideru. Protože tři dny byly hlavně ve znamení lampionů, chtěli jsme si odlehčit trochou kultury... přihlásili jsme se proto na místní pivní štafety. Po hodně dlouhém hledání místa, kde se měli štafety konat a po zklamání z toho, že Francouzi pijí jen 0,25l, jsme po hodně dobře rozběhnutém druhém kole trochu ztratili a skončili pátí - což byl tak jako tak úspěch - za 6 piv, 6 euro - nejlevnější pivo ve Francii :-) Dále už následovala jen čistě neorienťácká kultura v Paříži, Versailles a Remeši. Náš 5 denní pobyt ve Francii byl super a to i díky Michalovi Černému (Kutloch) z PHK, s kterým jsme strávili většinu času na závodech a poté nám poskytl v Paříži i azyl. Au revoir! Mapy ze závodů: Etapa 1, Etapa 2, Etapa 3

20. 7. 2009 HSH Vysočina Cup
Každý závod má své hrdiny. Malé, velké, smutné, veselé. Každý závod má tisíce příběhů, jak by napsala ikona lampiónských blogů. I Botas jich měl a kolik. Mezi ty velké určitě patřil neuvěřitelně vyrovnaný souboj mezi norským vikingem Pavlíkem a australským klokanem Danym. Třetí resp. čtvrté místo v celkovém pořadí H21B bylo pro oba borce jistě velkým úspěchem a pořádnou motivací do dalších závodů. Stejně heroicky se v H60 prodral Jaromír na celkový třetí flek a v té nejveteránštější ze všech veteránských kategoriích skončil Miloš Semorád na druhém místě. Za zmínku jistě stojí Michalův návrat mezi lampióny a to hned H21A a skvělé 42 místo. Mezi ty smutné story jisto jistě patří PeRejova další vícedenní diskvalifikace a to že Myrovi a Štěpánovi zrušili pivní štafety. Jinak Botas byl takový typický. Hustníky, melioračky, spousta vody nejen v lese, ale i na louce, ve stanu, v botaskách a spodním prádle. Ale taky výborný kemp s prima atmosférou, slušným servisem, vše přehledné a jednoduché stejně jako výsledky.

15. 7. 2009 Tak sem už příště nejedem !!!!!
To si říkáme vždycky po poslední etapě, ale stejně jsme poslední 4 roky nechyběli ani jednou .
Kde ? Na 3 denních Kapa v Lotyšsku, které každoročně zahajují prázdniny
Proč si to říkáme?
A proč tam stejně vždycky znova jedeme ?
Na to jedna věta nestačí, takže:
Krásná, pohodová a ještě tolik turisty neobjevená země (stejně jako ty dvě vedlejší - LT a EST)
Příjemní lidé, kteří vědí jaký je rozdíl mezi Českem a Slovenskem a mají nás rádi (pokaždé česká vlajka na shromaždišti jen kvůli nám)
Perfektní organizace závodů pro cca 2000 lidí (nestačí na to jeden oddíl jako my - to kdyby náhodou někoho napadlo si zahrávat s myšlenkou něco podobného zkusit u nás).
Výborné mapy - za to že se ztrácíme ty mapy fakt nemůžou
Příští rok ale čeká ještě tvrdší oříšek - prostor na hranici s Estonskem a Běloruskem - takže pokud letos to byl souboj v neprůhledných močálech, tak si snad ani nechci představovat co bude tam.
Takže rozhodování asi nebude jednoduché - ledaže by se někdo chtěl přidat a vytvořit četnější zastoupení ČR, pak bychom se asi zařadili do výpravy bez řečí.
A když ne - tak kdo jednou zažil slavnostní nedělní přehlídku spojeneckých F 16 nad Rigou a představil si, jak v hrobě rotuje Brežněv a jak se tváří ta zbylá bolševická svoloč, tak se snad půjde radostně brouzdat i do temných močálů.
Koho zajímá víc - www.kapaok.lv

Jirka a Dana Kavkovi

19. - 21. 6. 2009 - MČR ve sprintu a na krátké trati Pořádání těchto dvou významných závodů se ujal oddíl nejoddílovatější OK Lokomotiva Pardubice. Od předchozích let ubylo prohlášení typu: Přijeďte na nejlépe uspořádané MČR v historii! nebo Bude to sprint desetiletí! … a hned to bylo znát. Jednalo se totiž o obecně pěkné závody. Ale popořadě.
Vše začalo v pátek v 16:30 na náměstí v Kutné Hoře, kde si nejlepší české ženy odbyly svoji TV premiéru. Naštěstí se nedostavily avizované přívalové deště ani mimořádné jevy a tak se závod odběhl jen za normálního pršení. To bylo ale i tak na pytel, protože atletická obuv se na dlažbě nepříjemně smekala. Závod probíhal v samotném historickém centru Kutné Hory a krom 1 – 2 voleb postupů neskrýval žádné záludnosti, proto byly v obou hlavních kategoriích k vidění zajímavé souboje. Z našeho oddílu běžela v ženách Kebule a s 2´ ztrátou skončila na 18. místě, když se jí tak úplně nevyvedla volba zásadního postupu. V mužích se velké naděje vkládaly do Mrazáka, ale bohužel to skončilo tak jako vždycky – 4. místo! Běžel i Liška a běžel tak, že doběhl 20. Z dalších výsledků: Lucka 15. (D20), Jaromír 6. a Miloš 9. v H60.
Na víkend už byly připraveny lesní disciplíny v podobě semifinále a finále MČR na krátké trati. Bylo velmi těžké odhadnout, jak bude terén tohoto mistrovství vypadat, protože podle staré mapy se rozhodně nemělo jednat o nic světového. Ale zdání někdy klame. Sobotní semifinálové tratě byly občas mapově jednodušší až triviální, za to terén byl zarostlejší a podle časů později dobíhajících závodníků to bylo znát. V neděli se podařilo staviteli nachystat tratě mapově rozhodně složitější, ale protože podložka byla mnohem rychlejší bojovalo se na doběhu až do posledních vteřin, o čemž svědčí výsledky hlavně v mužské kategorii. Z našich opět nejlepší Mrazák 12., dál pak Štěpán 26., Kebule 27. a Liška 30. V juniorkách pak Lucka 16. a ve veteránech H60 Miloš. 5.

(Toto je konkurenční příspěvek, ale agresivní není)

20.6.-21.6. 2009 - MČR KT Béďa si na třetí červnovej víkend přiklepl Mistrovství na krátký + ještě jeden městský sprinťík, aby bylo na nové dresy. Sprint, jakožto disciplína atraktivní pro diváky (na kterou ale žádní diváci nechoděj) podle mě patří spíš na festival městských cvičení, takže jsem ho bojkotoval a stačilo, že mi u něj zaskočilo v pondělí u snídaně. Sparťany v hlavní kategorii reprezentovali jen Mráz s Liškou, Kebuli do mistrovského závodu nepustili nějaké regule. Hoši si vedli dobře, v TV byly sparťanské dresy vidět. Mráz bohužel trošku v závěru vytuhnul a Liška prohrál se Šidlou souboj o nejlepšího veterána ( 4. resp 20. flek.)
Sobotní semifinále přineslo pro pořádající oddíl čistý hattrick v podobě třetího protestu na jejich závod. Tentokrát si Béďa udělal křížek u Heppyho. Protest si ale Béďa zkušeně pohlídal, a tak se na rozřazení do nedělních finále nic neměnilo. Ve finále si nejlépe vedl pan Lorenz, který ze spolupráce s broučkem Novákem jr. vytěžil třetí flek v H21D. Slušně si vedla i Kebule v béčku, která si odvezla brambory. Na trojičku chlapů v áčku padla sparťanská deka a zaběhli kulový (12., 26., 30.)
Celkově byly závody pěkný zklamáníčko – tak brzo jsem v posteli nebyl snad 5 let. Stránky závodů tuto, ale jsou děsně ošklivý!

(To to je agresivní příspěvek)

13. - 14. 6. 2009 - Jukola 2009 Tyto největší štafety na světě hostilo letos finské město Mikkeli na jihovýchodě země. V ženském závodě 4 členných štafet Venle startovalo letos přes 1000 týmů, v tom mužském Jukole dokonce o 400 více.
Svoje zastoupení měli i sparťani. Kebule rozbíhala štafetu Tumby Mälarhöjden a přispěla k jejímu historickému 43. místu. Mráz na sebe převzal roli nejzodpovědnější a na 16 km dlouhém posledním úseku doběhl Stora Tuně pro 22. místo. Na závěr snad jen říct, že počasí bylo výborné a jídlo a diskotéka na lodi jakbysmet. Takže pánové!!!!!!!!!! Úseků je to jen sedm a v noci skoro vůbec. Příští rok očekávám vaši účast?. Nějaké fotky tu.

11. 6. 2009 - Kůstrý 2009 První červnový víkend pořádala Kotlářka další letošní áčka v šumavském podhůří nedaleko Vacova. Shromaždiště bylo na louce ukryté v lese nad obcí Zálesí. Předpověď počasí slibovala příchod fronty s deštěm a přeháňkami, naštěstí příliš nevyšla – spadlo pár kapek. Dominantní skalnatý kopec nesl jméno Kůstrý, tak se jmenovala i sobotní mapa, na které se běžela krátká trať. Les byl většinou neprůhledný, místy podmáčený a s těžkou podložkou. Já jsem udělal několik větších chyb a několik drobných, když jsem často naběhl jinou kontrolu. Řekl bych, že ani dalším sparťanům se příliš nedařilo, někteří veteráni byli disk za oražení nesprávné kontroly.
V neděli se běžela klasika. Veteráni měli terén více průběžný než v sobotu, na delších postupech s využitím cest a pěšin a s minimem podmáčeného terénu. Jako kontroly dominovaly kameny a skalky. Sparťané si většinou o nějaké to místo polepšili. V elitní kategorii bral Mrazák bramborovou, Liška byl 9., Ivule 15. Z veteránů byl nejlepší Miloš Semorád – 2. v H75. Já bral bramborovou v H60, o bednu mě připravila účast cizinců.

26. 5. 2009 Jarní štafetovo-sprintová kombinace zavítala tento víkend do Moravské Třebové a jejího okolí. Ráno jsme museli vstávat dřív než do rachoty, abychom už od desáté hodiny mohli vystartovat na sprinterské tratě. První část závodu se odehrávala na svazích jakéhosi kopce se hřbitovem a sady. Pak se podběhla E442 a už se trhal asfalt ve městě. SCP sestava přijela ochuzena o Lišku (hanba mu!!!) a největšího trhače asfaltu Máru. Naopak byl po několika měsících k vidění Dany. Mráz mohl přepsat českou spritovou historii. Bohužel mu k tomu chyběly 2 vteřiny. I tak ale stojí 2. místo jen vteřinu za Olafem o napsání nějakého článku?. Ostatním sparťanům se tolik nedařilo a šetřili síly na odpoledne. V ženách byla Kebule moc rychlá na jedničku, stálo ji to ňáký vteřinky a skončila na 13. místě. Lucka byla v juniorkách o místo lepší.
Na odpoledne jsme se přesunuli do lesů u rekreačního střediska Na Srnčí. Čekal nás pravý bulharský terén, kopce, kopřivy, hustníky. Sem tam se objevily zajímavé pasáže s údolíčky a kupkami. Organizace byla na celkově dobré úrovni, přesto se objevilo několik zajímavostí jako migrující divácká, místo význačného stromu jakýsi pahýl a o umístění některých kontrol by se dalo taky polemizovat. Plus si získalo pěkné shromaždiště a sprchy.
V sobotu se nám vůbec nedařilo, přesto si 2/3 mužské štafety pochvalu za svůj výkon zaslouží a ta zbylá třetina si ji zaslouží za chrabrost?. Ženským se dařilo více v neděli, kdy doběhly 15. Štafetový víkend je tedy za námi. Kolidoval s naším spolupořádáním MTBO na Ovčínku. Přesto doufám, že na podzim bude naše účast na štafetách početnější a posílí ji i navrátilci ze zahraničních cest.

20. 5. 2009 - Áčka v Jesenici Za prvními letošními áčky jsme neputovali daleko. Bojištěm se stal les u Krt u Jesenice. Les to byl pěkný, plno hustníčků, rozhraní porostů a především skalek a kamenů. Běh stěžovalo borůvčí a sem tam ňáký kopce. Co se tak úplně nepovedlo byla stavba tratí některých hlavních kategorií a propadákem by se pak dalo nazvat zmapování některých částí lesa. Ačkoli na Vodňanským kapru by mapa snesla nejpřísnější měřítka?.
V sobotu odpoledne a v podvečer se běžela klasická trať na mapě Viklan, která byla především o rychlém běhu a dodržování azimutů. Z eliťáků byl podle očekávání nejlepší Mrazák, kterého až chyba v závěru odsunula mezi brambory. Pěkný výkon podal i Liška, který skončil 13. se ztrátou 7,5 min. na vítěze. V souboji generací byl o trošičku lepší Sparťan před Mirkem a znamenalo to 25. resp. 28. flek. V ženách Kebule na začátku udělala příliš mnoho chyb a bylo z toho až 19. místo. Slušné byly také výsledky v neelitních kategoriích: Jindra 6. (D45B), Jarmila 9. (D60B), Oštěp 5. (H21C), Želva 8. (H35B), Miloš 5. a Jaromír 6. (H60B).
V neděli byla na programu middle, od které se čekalo, že bude podobná jako před třemi lety, těžká, v kamenech ale fér. To se bohužel tak úplně nestalo. V ženách pořadím zamíchala zejména špatně postavená 2. kontrola a v chlapech to v některých pasážích vypadalo spíš na zkrácenou klasiku, o čemž se můžete přesvědčit tady. Z kluků byl opět nejlepší Mráz (9.), ale jen těsně, bo Mirkovi bouchly saze a doběhl hned 2 vteřiny za ním. 19. skončil Liška a o 2. místa níže Sparťan. V ženách si Kebule oproti sobotě polepšila na 13. místo. Z výsledků neelitních kategorií nejvíce potěšilo 3.místo Kačenky v D21B, která nás tak vzorně reprezentovala na stupních vítězů. Dále pak byla Dana 4. (D45B), Želva 7. (H35B), Martin 8.(H45B),Jaromír se také ukázal na bedně za 2. místo v H60B, stejně jako Miloš S. za 1. v H75B. S Jaromírovým 2. místem je spojena malá zajímavost. Jaromír si to nedělním doběhovým koridorem prosvištěl a přicupital jako zamlada, o čemž svědčí dosažené časy na doběhu některých borců: Jaromír 27“, Lucka 30“, Kebule 30“, Vrabčák 32“, Ríša K. 29“, Pavlik 25“, Mráz 26“, Mirek 27“, Liška 24“ a Sparťan 23“

12. 5. 2009 - Béčka v Brzicích Druhý májový víkend a za teplého jarního počasí se konala první.letošní béčka. Shromaždiště bylo na dně „lučního“ amfiteátru. Největší část závodu sobotní klasiky probíhala na náhorní plošině v rychlém lese s jednoduchou orientací, kde se běhalo většinou rovně. Ve svých kategoriích zvítězili Miloš S. (H75B) a Katka G. (D21C). V hlavní kategorii H21A byl Mrazák 2. za Losmanem. Na Jaromíra (H60B) zbyla jenbramborová.
Nedělní krátká trať byla postavena ve svazích nad potokem, kde bylo hodně kamenů i v hustnících. Kdo udělal větší chybu, už neměl nárok. Při neúčasti Mrazáka se na předních místech umístili jen Miloš S. (1. v H75) a Katka G. (2. v D21C). Pohodové závody doplňoval dobře zásobený bufet s jídelním stanem.
Výsledky jsou zde.

6. 5. 2009 Mariánskolázeňský trojúhelník 2. a 3. května měl jen dva vrcholy, protože třetí obsadilo páteční Mistrovství republiky v nočním OB, a to se do soutěže nepočítalo. Toho se z oddílu zúčastnily jen Ivča s Luckou W. V sobotním i nedělním závodě byla už účast vyšší, i když veteráni převládali. V sobotu bylo shromaždiště v obci Lazy, asi 8 km od Lázní Kynžvart. Běželo se v horském lese, zaklackovaném a místy podmáčeném. Naštěstí se místy dalo využít cest a pěšin. Nedělní etapa měla prezentaci v hospodě U březího vlka v obci Valy, asi 3 km od Mariánských Lázní. Les byl už jen podhorský, více průběžný, ale také místy podmáčený. Počasí po oba dny slunečné, skoro ideální. Po sečtení časů z obou etap se ukázalo, že 2. místo obsadil PeRej v H65 a 3. místo Jaromír v H55. Na Ivuli zbyly tentokrát brambory.

28. 4. 2009 - SAXBO 2009 V nezvyklém dubnovém termínu se uskutečnil další ročník česko-saských závodů v OB. Sobotní závod měl příjemné centrum na trávnících „horského koupaliště“ lázeňského městečka Jonsdorf. Bylo poměrně teplo, ale větrno, a tak ani příliš nevadilo, že bazény nebyly v provozu. Použitá mapa se jmenovala Alte Leipaer Strasse, ale mnohem trefnější by byl název Sviňské skály – tak se jmenovala mapa nedělního závodu poblíž Zdislavy. Na východní a jihovýchodní části mapy se to opravdu hodně černalo.Ve skalách, do kterých se vbíhalo hned po startu, se daly ztratit (a taky ztratily) minuty až desítky minut. Po vyběhnutí ze skal následovala skoro rovinka a po ní dlouhý postup přes nejvyšší kopec na posledních několik kontrol, který umožňoval volbu s různě dlouhými obíhačkami. Pak už jen seběh na sběrku a po asfaltu do cíle. Protože jsem ve skalách zas tolik nenechal, bral jsem v H55 aspoň brambory – za třemi Němci. Brambory brali ještě Helena v D50 a Miloš S. v H70. V neděli jsme se sešli na louce nedaleko obce Zdislava ke druhému závodu. Mapa se sice jmenovala Sviňské skály, ale moc skal tam nebylo – a na kontroly použito ještě míň. Byl to běžák, kde se dalo ztratit hlavně při dohledávkách někdy dost nevýrazných kamenů nebo vývratů. V mojí kategorii H55 opět první 2 místa obsadili Němci, 3. byl F. Wald z FSP. Ze sparťanů se na bednu se dostal jen Miloš Semorád, 3. v H70. Zúčastnilo se 11 sparťanů (převážně veteránů), z toho 1 chodící a 2 členové doprovodu, z nichž jeden si v neděli taky zaběhl aspoň trať pro příchozí.

27. 4. 2009 Dne 25.4.2009 si na Bradech u Jičína řekli své ANO Romana Kalenská a náš Honza Mrázek. Gratulujeme a přejeme hodně štěstí!

27. 4. 2009 Letošní tradiční velikonoční soustředění se na českém území nekonalo. Zajíček pobýval ve Švédsku a tak se tam přesunulo i několik členů našeho oddílu. Vrcholem jejich týdenního snažení byla Tiomila. Desetičlenné noční štafety mužů a pětičlenné denní štafety žen. Letos se konala pro Čechy v nezvykle přívětivém terénu ve Skane, což zvyšovalo šance na prosazení se českým týmům. V jednom z nich s „poetickým názvem Broučci a Berušky“ (převzato z Jak to vidí Béďa) na sebe vzali roli rozbíhače a finišmana Mirek se Štěpánem a jen těsně se nevešli do první stovky. Sparťan v dresu Tumby neměl letos štěstí na dobrý tým a tak aspoň svým standardním výkonem přispěl ke 122. místu tohoto stockholmského oddílu. Z kluků zanechal na Tiomile sparťanskou stopu ještě Mráz, který se vydal na nejprestižnější úsek – dlouhou noc v dresu Stora Tuny. Bližší a rozhodně zajímavější info o jeho zápolení najdete zde. Do soubojů mužů zasáhla i Lucka, která v 3. týmu Göingarny vyrazila na 8. úsek a nevedla si vůbec špatně. Svým časem posunula Göingarnu na 194. místo. Kebule se nepochlapila, tak jako Lucka a tradičně rozbíhala štafetu Tumby, která taktéž téměř tradičně skončila na 65. místě. Nějaké fotky jsou k vidění tu.

18. 4. 2009 - Velikonoce ve skalách Zúčastnilo se celkem 10 sparťanů, ale většina z nich jen ve druhé etapě, která se běžela na mapě Enkláva. Celé 3 dny absolvovali jen Zdeněk s Naďou. Počasí krásné – slunečno a teplo přes 20 stupňů. Výsledky nic moc, někteří byli dokonce disk. Uspokojující snad jen 5. místo Ríši (H21B) ve 3. etapě. Já mohu popsat jen 1. etapu v Želízech na mapě Čertovy hlavy: Abych předčasně neukázal sou formu, neběžel jsem „svou“ veteránskou kategorii, ale „jen“ tréninkovou trať T6. (Měřila sice 5,1 km, ale to bylo o dost delší než H60). Nebudu zde popisovat celou trať, jen některé záludnosti. Kontroly byly většinou mezi skalami, ale někdy nebylo snadné se k nim dostat. Některé skalní průchody byly průchozí jen směrem dolů. Zajímavé byly také některé popisy – třeba kontrola v regulérním skalním průchodu měla popis skalní věž, pata. Půda byla po zimě nakypřená a bořil jsem se – jednou jsem měl co dělat, abych nesjel zpátky do rýhy, z které jsem se vyškrábal po čtyřech. Nepříjemné byly také: křoví nad skalami, hustník prolezlý ostružinami, pořezané větve, nezvyklé teplo... Aspoň že doběh do cíle byl z kopce.

9. 4. 2009 - PŽ v Mníšku 29.3. v Mníšku pod Brdy se běžel za slunečného počasí v kopcovitém terénu mapy Červená hlína – západ. S červenou hlínou v bažince jsem se seznámil hned na 4. kontrole, další – jámu v kamenném poli - jsem také přeběhl a spadl jsem až na 19. místo. Od té doby jsem se už jen zlepšoval a dotáhl se do první desítky. Ze Sparťanů zazářil Myro 2. v H21L, brambory brali Rakvička v H21K a Helena v D45L. 3. PŽ, který byl současně přeborem středočeské oblasti, měl shromaždiště v sále kina obce Žilina nedaleko Unhoště. Plochý, většinou dobře průběžný terén zpestřovaly jen rýhy. Dařilo se mi lépe než v sobotu, chvíli jsem byl i třetí, ale po zvorané sběrce pro mě zbyly brambory. Ty bral i Miloš Semorád v H65, tentokrát lepší než PeRej. Nejlepší ze Sparťanů byla Jindra – 2. v D45L.
Jaromír

4. 4. 2009 - PŽ u Lysé n. Labem 29.3. Oddíl OKP uspořádal na mapě Sv. Václav – v plochém terénu, kde se valilo většinou azimutem – 1. závod jarního žebříčku. Loňská revize mapy se zřejmě zaměřila jen na nové paseky, mnohé hustníky ve skutečnosti nebyly, což při „leteckém“ tempu vedlo k občasným úletům. Chladnější počasí bylo příjemné, občerstvení v tribuně závodiště dostačující. Při neúčasti Mrazáka zvítězil v H21 těsně Štěpán před dvěma Pragováky, v H65 obsadil PeRej 2. místo.

26. 3. 2009 - Jarní pohár Slovy klasika: první jarní den se o víkendu běžel Jarní pohár. V sobotu pro některé dlouhá pro některé klasická trať, v neděli již tradičně netradiční 4členné štafety. Hradečáci po několika letech Biřiček a Bělčí tyto prostory opustili a vydali se směrem severozápadním. Zastavili se u Hořic v Podkrkonoší a tam pro nás připravili pekelně rychlé tratě. Sníh už naštěstí stihl roztát, v lese bylo po zimě uklizeno a kopce zas tak brutální nebyly.
Na nejdelší trať se ze sparťanů nevydal nikdo, to už by byla nuda a navíc i ti nejlepší se začínají přesouvat do kategorie bé. Nejcennější skalpy si jednoznačně odvezli Štěpán s Mirkem (5. a 7. místo H21B), na stejné trati bojoval i Vrabčák (52.). Další naši borci si zvolili trať H21C a téměř s pravidelnými desetiminutovými rozestupy se umístili na 5. (Sparťan), 45. (Bouda) a 92. (Pavlik) místě. V této kategorii běželi také naši veteráni a nejlepší z nich byl Předseda 116. (118. Jirka K. a 122. Zdeněk). Ti rozumní veteráni si vybrali svoje příslušné kategorie a skončili 5. (Miloš) a 27. (PeRej) v H55. SCP žen běželo poskrovnu. V D21B doběhla Ivule 9. a Dana K. 47., v nejmladších veteránkách statečně bojovala Naďa (18.).
V sobotu večer jsme se vydali po zimě trochu utužit kolektiv. Bylo to decentní, hlavní tahoun měl rýmičku a mandličky, tak jsme dali jen jednu zelenou na uvítání jara a šlo se na tatami. Ráno už tolik slunečné nebylo, ale my plni očekávání už vyhlíželi naše legendy a ty dorazily včas a hlavně v plné síle a tak se mohlo vystartovat. Tratě výrazný rozdíl oproti sobotě nepřinesly a tak nikoho nepřekvapily. Místy překvapivé byly ovšem výsledky na předních místech :-). Naše štafety bez největších opor bojovaly statečně a obsadily 11. (Mirek-Boudička-Štěpán-Vrabčák) a 12. (Lucka-Anča-Ivule-Kačenka) místo. Pak už jen PAVLIK s Boudičkou sbalili stan a odjeli jsme tam, odkud jsme přijeli.

Sobotní ženská trať D21B

10. 3. 2009 - Příspěvky 2009 V sekci informace pro členy jsou informace k platbě příspěvků na rok 2009. Šibeniční termín pro zaplacení, kdy vás Ivča začne stíhat, je 31. 5. 2009

11. 2. 2009 - PZL Děd Asi se s tím čeká opět na mne – tak tady je zpráva o 11. kole
Netradiční shromaždiště bylo tentokrát až na nejvyšším bodě kopce Děd – hned vedle rozhledny. Napočítal jsem 10 sparťanů; netradičně tentokrát Doďa s dcerou Radkou, která běžela za KAM. Celkem bylo více než 80 účastníků. Áčkaři to měli přes 14 km a startovali tam Zdeněk, Vrabčák a Ríša. Většina sparťanů (já taky) běžela 8,5 km béčko a někteří asi litovali, že si nedali C - převýšení bylo velké a rokle hluboké. Mapa byla 11 let stará patnáctka, upravená tak, že chyběla většina hustníků i žlutá; vrstevnice pak byly výborně čitelné, najít se dala i tečkovaná rozhraní. Hned po startu se běželo několik set metrů s kopce do nejbližšího sedla po zledovatělé cestě. Na jedničku jsem zvolil obíhačku po cestě a silničce přes kopec. Startovní pole se brzy roztrhalo a před sebou jsem viděl jen jednu závodnici. Poblíž kontroly se nás opět několik seběhlo. Na dvojku – velkou prohlubeň – jsem šel traverzem přes silnici, průsekem dolů a dalším traverzem v terénu s podrostem a krátkou dohledávkou. Na trojku opět traverz v podrostu. Čtyřka – jáma u hustníku, který ve skutečnosti nebyl, byla za dalším kopcem. Ve stoupání mě předběhl Martin, ale při seběhu jsem se dostal před něj a zvolil vlastní, ne ideální postup. Asi 200 m před kontrolou jsme se sešli opět s Martinem, odkudsi se vynořil Miloš a byli tam ještě Bohouš Hamáček (LBE) a Mirek Doležal (PGP). Při dalším postupu vydělali ti, kdo běželi přes ohrazenou pastvinu. Já jsem kličkoval při prodírání okolním podrostem a rozbitém terénu s několika mělkými rýhami, a tak mi odběhli Mirek s Bohoušem. Po prokličkování neuklizené paseky jsme sbíhali do prvního hlubokého údolí. následoval prudký výlez podél rýhy skoro na plochý hřbet, kde byla pětka. Nad sebou jsem viděl Bohouše, Martina i Miloše. Na šestku – krmítko téměř na vrcholku dalšího kopce – jsem chtěl původně mírně oběhnout hluboké údolí, ale nepřinutil jsem se běžet do kopce a zamířil šikmo k centrální rýze. Dolů to šlo, ale prvních několik metrů jsem vylézal po čtyřech. Když jsem se konečně dostal na dohled kontroly, zahlédl jsem už jen odbíhajícího Bohouše. Postup na sedmičku byl nejprv po hřbetní cestě mírně do kopce a pak traverz v hustníku. Ještě na cestě jsem předběhl tuhnoucího Martina, ale při dohledávce jsme se naposled sešli. Další traverz obkružoval kopec s několika mělkými bočními údolíčky a osmička - dolní konec rýhy mi připadla moc dole. Další pochod přes kopec (9 vrstevnic) k devítce, seběh po hřbetě do hlubokého údolí a opět do prudkého kopce (6 vrstevnic) k desítce a dalších 14 k jedenáctce. Poslední kontrola byla na ochozu rozhledny na Dědu a vydal jsem se k ní totální obíhačkou. Ale asi se vyplatila. Miloš taky obíhal a dal mi 4 a půl minuty (ale ty jsem nabral už dřív), ale Bohouš šel přes údolí a přišel minutu za mnou. V cíli (pro áčkaře i po 1. kole) bylo k dispozici sladké občerstvení. Doma jsem spočítal vrstevnice a zjistil, že včetně rozhledny jsem nasbíral asi 515 m převýšení. Nejlepší v béčku byl ze sparťanů Ríša (3.), v áčku Vrabčák (2.) a Rakvička (3.) Zdeněk taky došel a udržel 3. místo, neboť pořádající Vláďa Mezník neběžel. Doufám, že někdo z dalších účastníků (třeba Zdeněk) připojí vlastní zážitky. Výsledky jsou tady.
Jaromír

6. 2. 2008 - Souhrn výsledků v uplynulé sezóně Těm, kdo ještě váhají před hlasováním v anketě, může pomoci souhrn výsleků za rok 2008, který pro nás připravil Jaromír.

Nejdůležitější výsledky 2008

M ČR klasika:	5. Mrázek Jan (H21)
MČR štafet:	14. místo ženy (D21), 12. místo muži (H21)
MČR klubů:	7. místo (DH21)
Gigasport Český pohár:	20. Hrazdirová Iva, 9. Mrázek Jan
HI-TEC sprint Cup 2008:	13. Hrazdirová Iva 26. Kovář Miro
Český pohár štafet:	19. místo ženy (D21), 7. místo muži (H21)

Ranking k 30.11. 2008

9. Mrázek Jan 26. Pospíšil Vít 44. Kovář Miroslav 128. Skripnik Štěpán

27. Hrazdirová Iva 40. Hrstková Vlaďka 95. Teringlová Martina

Žebříček B:

D45	5. Kavková D.
D50	6. Jahnová H.
H35	5. Žemla T.
H60	4. Novák M. 5. Buriánek J.
H75	1. Semorád

Český pohár veteránů:

2. Semorád Miloš (H75)

MS veteránů v Portugalsku:

Vítek Pospíšil (M40), 4. místo na klasické trati (long)

Náš nejúspěšnější závodník – reprezentant Jan Mrázek se zúčastnil Mistrovství světa 2008 v Olomouci. Zde obsadil 18. místo ve sprintu a 24. místo na klasické trati. Na ME v Lotyšsku obsadil na klasické trati 31. místo.

2. 2. 2009 - PZL Hroby na Hřebenech Na shromaždiště v Dobřichovicích část Sparťanů dorazila vlakem. Závod pořádali Fantovi. Prezentace byla na parkovišti u nádraží. Byly asi 3 pod nulou a sněhové přeháňky, a tak vyhřátá nádražní čekárna posloužila jako převlékárna. Byl tam i jeden bezdomovec, ale nesmrděl. My co jsme přijeli vlakem, jsme si dali většinou nejdelší trať – asi 13 km (převýšení neuvedeno, ale velké). Mapa byla sice patnáctka, ale 19 let stará. Po hromadném startu většina borců udělala čelem vzad (optimální postup) proběhla 100 m rovinku před nádražím a potom již mezi domky do kopce.
Když jsem dorazil k jedničce v rýze, čelo závodu bylo již v nedohlednu. Také na dvojku – mělké údolíčko se šlo nejprve do kopce. Předběhl jsem skupinu důchodců provozujících nordic walking na zasněžené cestě, za mnou Zdeněk s Vaškem Chotětickým a kus za nimi Miloš. Od dvojky konečně seběh k trojce v ohybu zahrady Bláhových a pak ještě dolů ke kapličce, kde byla čtyřka. Při drápání do prudkého svahu se poprvé ukázala výhoda bot s hřeby. Razil jsem těsně před Zdeňkem, ale zapletli jsem se buzolami, a tak od kontroly jsem vyrazili stejně. Zvolil postup zpět po cestě do kopce kolem dvojky, Vašek z ní odbočil dříve a pokračoval podél vedení, Zdeňka jsem neviděl. Brzy jsem přešel do chůze, protože kopec byl táhlý. Po obkroužení širokého údolí a výlezu na dlouhý hřbet jsem orazil skalní průchod nad prudkým srázem. Při odběhu po hřbetě jsem potkal Zdeňka, který se zdržel v pichlavém podrostu. Chvíli potom prý ještě uklouzl na zledovatělé cestě, padl nazad a narazil hlavou o kámen. Další kontrola byla na rohu hřbitova, kde kromě kleští byl udán azimut 220o a vzdálenost k další kontrole (č.7), která nebyla v mapě zakreslena (s popisem “hrobka”). Vašek už odbíhal., já jsem nastavoval azimut. Tento nezvyklý úkon mi zabral možná minutu a ještě jsem si nastavil 260o místo 220o. Při běhu po zledovatělých zasněžených cestách ani hřebíky nezabíraly a klouzalo to. Protože stopy „předběžců“ se stáčely více k jihu, provedl jsem opravný náměr azimutu, tentokrát správně. Po seběhu na křižovatku poblíž hrobky bylo její nalezení už hračka, i když už byla v hustníku a ne na pasece jak ukazovala mapa. Také jsem se opět setkal s Milošem. Zdeněk s Vaškem už byli zřejmě vpředu. Osmička – zřícenina - byla opět nahoře, pak následovala poměrně rovinatá pasáž s využitím dlouhého průseku. Devítku – sráz v údolíčku v dlouhém hřbetě - jsem chvíli dohledával, protože mapa umožnila paralelní chyby. V mapě žluté plochy se změnily v hustníky, ale ve skutečnosti přibyly jak další hustníky, tak paseky, nijak nezakreslené. Desítku jsem našel bez problémů. Pak následoval dlouhý postup na závrt nad hlubokou rýhovou se strmými, místy skalnatými svahy. Zvolil jsem přímější postup s využitím průseků a mírně klesající cesty. K rýze jsem odbočil příliš brzo a pak jsem traverzoval podél, až jsem našel slezitelné místo (nevím, jak to někdo mohl zvládnout bez hřebů!). Po další dohledávce, kdy jsem už jen kráčel svahem, rozbrázděným údolíčky a rýhami, jsem jedenáctku konečně orazil. Dvanáctka – kamenný mužík (čert), byla na pěšině, ale napřed se muselo vylézt dost vrstevnic nahoru k hlavní cestě a na křižovatce odbočit vlevo dolů. Tato oblast byla hodně kamenitá a dobře se neběželo ani po pěšině. Už jsem toho měl dost, bolely mě oba nárty a pravý kyčel. Poslední kontrola byla na křižovatce ulic mezi parcelami a pak už zbývalo asi 150 m k domku Fantových, kde byl cíl a občerstvení – čaj, rum a stylové zákusky – rakvičky se šlehačkou a věnečky (vždyť to byl HROB, a také několik kontrol bylo stylových - kaple, hřbitov, hrobka; jen k těm Bláhovým „rakváčům“ se to dávat nemuselo...). Když jsem se dobelhal do čekárny, Zdeněk s krvácející hlavou už tam byl (bezdomovec už ne). Na parkovišti se převlékal Vašek. Mladší Sparťané už byli asi fuč. Za chvíli přišel i Miloš. Akci jsme zakončili v hospodě společně se (staro)novou členkou Naďou Z. Do odjezdu vlaku v 15,43 někdo stihl oběd, někdo jen polévku či grog.
Doufám, že další Sparťani přidají své zážitky aspoň do fóra, zvláště pak Největší.
Jaromír

Starší novinky

Navigace

Novinky

Oddíl

Závody

Trénink

Přihlášky

Fotoalbum

Fórum

Kontakt

Pořádáme