Odkazy na další stránky:

novinky

Obsah

Informace k příspěvkům 2015

Podzimní áčka u Hrabětic

U Hrabětic v Jizerských horách uspořádal oddíl z blízkého Jablonce 2 závody žebříčku A i žebříčku B, z nichž ten sobotní se započítával do světového rankingu WRE. Bylo vybráno velmi pěkné shromaždiště u dětských lyžařských vleků pod Severákem, v blízkosti chaty Arnika. Doběhový koridor se vlnil na lyžařském svahu, prodejní kiosky byly podél asfaltky vedoucí k chatě a rozhledně Slovanka. Terén kolem vleků dobře znám, ale pouze v zasněženém stavu - mnohokrát jsem tudy jel na běžkách z Jindřichova přes Horní Maxov ke kapličce a dál nahoru na tratě Jizerské padesátky.
V sobotu se běžela klasika na mapě Slovanka Grrrr (desítka) pro veterány od 40 let nebo na mapě 1 : 15000 pro "21" a "35" a byla to klasika velmi náročná, i vzhledem k velmi teplému počasí. V terénu bylo velké množství rozptýlených i nahloučených balvanů různé velikosti a v "bílém" lese ztěžovalo běh vysoké borůvčí. A protože elita i áčka měly "pěkné" délky a převýšení přes 600 m, časy vítězů se blížily 2 hodinám. Ze sparťanů běžel H21A Honza Fujáček za 155 minut. H21B nebyly o moc kratší a nejlepší sparťan byl Vrabčák za 133'. Starší veteráni měli tratě přiměřenější, s několika delšími postupy, ale některé kategorie (také H65B) měly také jako optimální volbu asi 600 m postup po silnici. Já jsem si ne zcela optimálně prošel delší postup 2 - 3: nakonec poměrně rovně (pokud to lze v tomto terénu říct), ale trošku přes údolí. K tomu ještě jedna dohledávka, který že je ten správný balvan. Silniční běh jsem zvolil ještě na předsběrku - než se trmácet borůvčím a bažinou. Ze sparťanů se nejlépe umístili: D60B: 2. Helena, D55B: 3. Dana, D21C: 4. Anča, H35B: 6. Dubec, H70B: 5.Miloš N., H80B: 2. Miloš S.
V neděli se běžela krátká trať na mapě Slovanka Hrrrr (1 : 10 000) se startem blízko Slovanky a s tratěmi natočenými nejprve v balvanitých stráních kolem Slovanky a v závěru v lese s méně kameny, ale o to více s borůvčím a s bažinkami. V závěru se přebíhal nebo částečně obíhal kopec nad sběrkou a stejným koridorem se pádilo s kopce do cíle. Nejlepší ze sparťanů byli tentokrát 1. Anča (D21C), 2. Miloš N. (H70B) a Miloš S. (H80B) a 6. Jaromír (H65B). Dobře se umístil také Radim (8. v H12C).
Závodů se zúčastnil na tento typ závodu rekordní počet více než 1700 závodníků, rekordní byl i počet 34 přihlášených sparťanů. Kromě stánků s outdoorovým a orienťáckým sortimentem bylo pořadatelské i nepořadatelské občerstvení u bufetu a stánku Vratislavické pivo, kde pořadatelé kromě tradičních koláčů a různých "buchet" nabízeli třeba sekanou nebo kuřecí řízek.
Výsledky

Jaromír

Letní závody

V loňském horkém létě jsem byl sužován chorobami a musel jsem oželet O-ringen i WMOC ve Švédsku. Letos jsem si to chtěl vynahradit, a tak jsem se přihlásil pro změnu na Karst Cup na Slovensku u Rožnavy a na WMOC (MS veteránů) v Estonsku.

Připojil jsem se k zájezdu běžců z Vysočiny, který pořádal Aleš Petráček "od neděle do neděle" - od 17. do 24. 7. Odjížděli jsme v neděli ráno autobusem (já přistoupil v Jihlavě), večer přijeli na místo ubytování - v Obchodní škole v Rožnavě, v jednom vchodu paneláku, který byl upraven jako ubytovna. Zajímavé bylo, že vedle vjezdu do objektu byla pohřební služba s patřičným nápisem, protože za sousední zdí byl hřbitov. Měli jsme zaplacenou polopenzi - na snídaně a večeře jsme chodili do školní jídelny, porce byly dost velké, večeře s polévkou.

4-etapové závody začínaly až ve čtvrtek, my jsme měli naplánované tréninky a trochu turistiky. Šli jsme z Úhorianského sedla přes Skalisko do Rožnavy. Cestou jsme se "pásli" na borůvkách. Navšívili jsme i kaštiel Betliar, jeskyni Domicu a koupaliště nedaleko maďarských hranic. Počasí nám přálo - i když některé večery spadlo pár kapek.

Ve čtvrtek se běžela 1. etapa na Silické planině, krátká trať. Zúčastnili se i další sparťané - Miloš a Eva. Běhalo se v závrtovém terénu, z větší části v polootevřeném nebo otevřeném terénu. Přeskakoval jsem dlouhý žlab - napajedlo pro dobytek. 2. etapa byla klasika. Podařilo se mi výrazně zvítězit (a vyneslo mi to i 1. místo v součtu obou etap. když jsem realizoval nejdelší postup převážně po cestách. V obou těchto etapách byl cíl mimo shromaždiště. Další 2 etapy se běžely v lesním terénu Plešivecké planiny a cíl byl na shromaždišti. Ve 3. etapě jsem po dobrém začátku vběhl do kufru v jiném závrtu a v celkovém hodnocení jsem klesl na 2. místo. Do 4. etapy, která se běžela hendycapově, jsem vybíhal se ztrátou 3 minuty. Maďara jsem sice doběhl hned po prvním dlouhém postupu, ale vlastní chybou se mi ho podařilo setřást až 2 kontroly před cílem. Zvítězil jsem, ale ve slabší konkurenci - v českých béčkách bych byl sotva v první desítce. Miloš startoval vM70, kde obsadil 3. místo.

Na zájezd na WMOC, tedy MS veteránů s centrem v Tallinnu jsme se přihlásili já, Zdeněk a Naďa. Také tento zájezd, pořádaný společností Haná Orienteering, začínal na Moravě. Sraz v Olomouci byl v pátek 5. srpna v 8 ráno, což znamenalo buď nocleh ze čtvrtka na pátek (nevyužili jsme), nebo vstávání za tmy a odjezd v 5:24 z Hlaváku. Cesta přes Polsko do Kaunasu v Litvě, kde jsme měli zajištěn nocleh v hotelu Via Baltika, byla úmorná, i když autobus byl klimatizován. Zastávky jen každé 4 hodiny, občas pojíždění v koloně, trasa podél nově budované dálnice.... K hotelu jsme dorazili až kolem 23. hodiny, což už byla půlnoc místního času. Druhý den (v sobotu) nám zbýval kratší úsek trasy a do Tallinnu jsme dorazili po půl páté odpoledne. Stačili jsme se ubytovat a převlíct a pak jsme jeli na slavnostní zahájení a prezentaci v centru závodů. Ubytování jsme měli ve škole, kde jsme zabrali 2. patro. Poblíž školy vedly trasy dvou tramvajových linek, které projížděly centrem města, a tak na sprinty jsme nepotřebovali náš autobus. Od Haná Orienteering jsme vyfasovali pěkné vestičky.

V neděli byla na pořadu kvalifikace sprintu. Shromaždiště bylo na stadionu, ale kontroly byly v nádherném parku Kadriorg. Tratě byly velmi lehké, bez záludností, a tak rozhodovala hlavně rychlost. V mojí kategorii M65 nás bylo asi 400, muselo být 5 rozběhů po 80 a do finále A postupovalo z každého z nich jen prvních 16 závodníků. Ze závodníků z ČR se do M65A kvalifikoval jen Přinda, já se dostal do béčka. Po obědě jsem si znovu prošel celý park. Objevil jsem mj. domek, kde přebýval car Petr I, muzeum moderního umění a japonskou zahradu s ozdobnými keři, jezírky, mostky a balvany. Finále sprintu se běželo v pondělí ve starém městě. Start jsme měli pod městskými hradbami, od M70 výše startovali nad hradbami a kontroly byly v parcích a zahradách, podchodech a průchodech hradu a města s doběhem na náměstí, kde bylo i shromaždiště. Závod nemohl být zcela regulerní - občas překáželi turisté (mně např. zcela ucpal vchod do zahrady 30-hlavý dav), pomalejší běžci na úzkých schodištích překáželi rychlejším. Já jsem udělal na 6. kontrolu fatální asi minutovou chybu, přesto 14. místo je slušné. M65 byla vůbec nejpočetnější kategorií. Zdeněk i Naďa startovali atké v béčku, ale dařilo se jim méně. Na bednu se dostali někteří naši veteráni: W60A - 1. Rosecká, M80A - 1. Havlík, 3. Láznička. Jen tak pro zajímavost: Nejstarší závodnici bylo 95+ a byla ze Švédska.

Další den bylo úterý. Pořadatelé postavili měřený trénink (model). Terén byl rovinatý, celkem průběžný, s mnoha terénními detaily - kupkami, údolíčky, s bažinami a močál). y. Chtěli jsme mj. zjistit v praxi rozdíl mezi bažinou a močálem. Bažiny byly v terénu většinou sotva postřehnutelné - většinou byl jen měkčí podklad. V močálech se dalo zapadnout dost hluboko. S hustníky si mapaři moc hlavu nelámali - většinou byly v mapě jen rozsáhlejší hustníky nebo hustý podrost. Ve středu se šlo již na "ostrý" závod, první kvalifikaci na sobotní long. Terén se nacházel asi 60 km na východ od Tallinnu. Shromaždiště bylo u větší chaty s restaurací. Zájezdové autobusy mohly parkovat na silničce poblíž, ale kdo přjil autem, musel použít pořadatelský autobus ("shuttle"), který dopravil nejprve závodníky na shromaždiště a potom ještě na vzdálenější start. Mapa Apuparra byla asi z poloviny modrá, ale tratě byly většinou postaveny mimo bažiny nebo byl povinný postup po můstcích. Asi v půlce trati jsem udělal větší minelu a to se opakovalo ještě dvakrát - nejistá dohledávka a paralelní chyba. Dosažený čas by stačil jen na céčko. Druhá kvalifikace byla ve stejném prostoru a stejné mapě co se týká názvu. Oproti 1. kvalifikaci byla však posunuta o 3 cm k jihu. Tentokrát jsem neudělal větší chybu, přebíhal jsem bez úhony i větší bažinu a v součtu časů jsem poskočil do finále B. A jaké bylo zázemí závodů? ChemickýchWC kolem 30 ks. Mytí bylo v "ohradníku" - pro muže asi 20x15 m, kde bylo asi 6 ručních sprch s teplou vodou, kterou zajišťovali hasiči, případně vojáci. Catering v několika stáncích nabízel nápoje a různé pečivo. V jiném kiosku prodávali grilované klobásy, maso nebo šašlik s různými přílohami zeleninou, hlavně zelím. Měli také polévky. K dispozici byl ohromný stan se stoly a lavicemi, kam se mohlo schovat i v případě deště.

Po návratu ze závodů navšťívila větší skupina skanzen o rozloze asi 2 km2, kde bylo v lese a na loukách rozptýleno několik desítek převážně zemědělských a rybářských objektů (včetně několika větrných mlýnů) různého stáří od několika set let až do 2. poloviny 20. století. Zdeněk s Naďou zajeli raději k televizní věži a podívali se nahoru. Volný den před finále - pátek - využila většina členů naší skupiny k lodnímu zájezdu do Helsinek. Přes záliv je to asi 80 km a doba plavby 2 hodiny. Na prohlídku města jsme měli něco přes 3 hodiny. Navštívili jsme hlavně kostely - skalní chrám, bílou katedrálu na kopci a červený pravoslavný chrám. Zatímco plavbu tam jsme trávili na sluncem vyhřáté zádi, cesta zpět - na jiné lodi - na palubě to fičelo a oblékli jsme na sebe veškeré oblečení a pak radši zalezli dovnitř, do obří kavárny, kde hrála hudba zpívala zpěvačka.

A přišla sobota, den finále. Na závod jsme odjeli sbaleni se všemi věcmi, asi 80 km na východ. Shromaždiště bylo tentokrát v lese, bez pevné základny, jen stany. Základna (vojenská) zůstala za plotem, o nějakých 150 m dál vlály vlajky NATO, USA a Estonska. Mapa Pikassaare byla opět dost bažinatá. Předpověď počasí vyšla, začalo drobně pršet. Les s mnoha prohlubněmi různé velikosti, údolíčky a kupkami - vojenský výcvikový prostor - byl převážně dobře průběžný s borůvkovým a brusinkovým podrostem, ale měl několik hustníkových oblastí. Prostor byl protkán střední sítí cest a pěšin, což napomáhalo volbě postupů. Na západě byla velká bažinatá část s jezírky. Kratší tratě se tam nepodívaly, ale delší ano. Je to dobře vidět na videu, kde je vidět, jak závodníci běhají po bažinatém a místy houpajícím se podkladu a občas se někdo trochu propadne. Mně se závod celkem povedl, byl jsem nejlepší z českých béčkařů, ale jedné větší chybě jsem se nevyhnul. Startoval jsem 2 minuty za Karmazínem (VLI), on nechal hodně na hustníkové k.2, já na k.4 ve špatně průběžné oblasti a tam jsme se sešli. Držel jsem s ním krok - někdy i přes rozdílné postupy - a ke konci mu o pár sekund utekl po jeho chybě. Terén mi vyhovoval kvůli malým kopcům - uváděný výškový rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším bodem byl 25 m, i když celkové převýšení při závodě bylo třeba 160 m. https://www.youtube.com/watch?v=xo_HflXdLTA, https://www.youtube.com/watch?v=_NMHfFFub8w, Výsledky

Na zpáteční cestu jsme vyrazili co nejdřív po doběhu posledních závodníků z autobusu. Čekal nás opět hotel Via Baltika v Kaunasu a následující den cesta přes Polsko do Olomouce, kam jsme dorazili před 20 hodinou. Pražané (bylo nás 8) si ještě skoro 45 minut počkali na zpožděný rychlík do Prahy.

Jaromír

Pražský žebříčkový víkend na Jílovišti

Dvojzávod krátká - klasika pořádala Stavárna na Jílovišti. Pěkné zázemí poskytlo školicí středisko celní správy. V sobotu bylo sice převážně zataženo, ale poměrně teplo, a tak hodně lidí se usadila na trávnících v areálu. Sobotní krátká trať byla oblastním mistrovstvím. Běželo se na mapě Jíloviště - jih od Milana Borovičky. Tratě byly postaveny spíše v mírně zvlněné východní části. Terén byl tak středně hustníkový, ale občas s ostružinovým i jin ým podrostem. Někteří sparťané - včetně mě - se nevyvarovali chyb, a tak přes větší účast jsme obsadili jen málo mist na bedně. Nejlépe dopadl Zdeněk, který v malé konkurenci vyhrál v H21K. Dana byla druhá v D45, bramborovou příčku v H55 obsadil Jirka a na pomyslnou velkou bednu se dostal i 5. Radim v H12. Po závodě jsme provedli dodatečné vyhlášení výsledků žactva z našeho závodu ve Staré Huti a já děkuji Daně, Láďovi a Jirkovi za spolupráci.
Stránky závodů

Nedělní závod - klasika - probíhal za počasí, které připomínalo spíš prosinec - ochlazení o 10 stupňů se sněhovými přeháňkami, a tak se závodníci nahrnuli dovnitř - taky na koláčky a později na párky či sušenky. Běželo se na mapě Cukrák 16o ("16o" se kupodivu netýká piva - alkohol byl v areálu zakázán - ale magnetické deklinace). Kratší tratě byly natočeny v mírně kopcovité JV části, ale delší tratě zabrousily i do hlubokých údolí ústících do Berounky. Sparťanům se dařilo více: Dana zvítězila (D45L), 2. byla Helena (D55) a 3. byl David (H10). Na velké bedně byli s pátými místy Radim (H12), Jaromír (H55) a Miloš N. (H65) a 6. Jarka (D55).
Stránky závodů

Jaromír

PZL Údolím Kocáby

Závod uspořádal, postavil a odřídil Tonda Procházka za pomoci několika členů dobřichovického oddílu. Postavil celkem 4 tratě v délkách asi od 15 (A) do 3 (D) km. Účastníci tratí C a D měli mapu pro OB 1 : 10 000 (Plazy-jih), zatímco A a B měli kombinovanou mapu v měřítku 1 : 25 000, složenou z upravené mapy pro OB a mapy Kartum.cz. Z mapy pro OB však byla odstraněna většina symbolů i barev kromě hnědé, modré a nějakých luk a ponechány jen některé hlavní cesty. Mapa "Kartum" měla aspoň zeleně vyznačen les. Pro tratě A a B by správný název zněl "přes kopce křížem krážem do údolí Kocáby a zpět". Ač jsem byl autorem mapy, tak s prvními dvěma kontrolami bych měl trochu problém, kdybych šel sám. Na kontrolách byly pouze fáborky (a voskovky), ty nejsou moc nápadné. Na nejvzdálenějším místě mapy u Kocáby v terénu zmizela v mapě zakreslená cesta, takže jsem to chvilku bral přes hustníky, padlé stromy a zarostlou louku - nechtěl jsem po kratší cestě, která byla trochu přes kopec. V terénu byl poprašek sněhu, ale i pole se přebíhala docela dobře, protože v noci asi trochu přimrzlo. Po závodě jsem se zrekreoval u výborné polévky a kuřete a nakonec i svařáku, než dorazili áčkaři Zdeněk a Ivo a pak jsme šli společně na vlak. Sparťanů se zúčastnil závodu plný tucet, když dorazil i původně nepřihlášený Pavel V.
Stránky závodů

Jaromír

Pražská zimní liga pokracuje

Večerník Praha uspořádal jako vždy Fanda Pašek - tentokrát ve Stromovce, v neděli 20.11. Přihlásil jsem se kvůli známému terénu - skoro 30 let jsem tam chodil běhat. A taky vím, že tam svítí lampy, takže to nebude úplně nočák. Shromaždiště bylo u nově otevřené restaurace "Vozovna", která se nachází vedle bývalého sputnika. Místo něho jsou teď lanové prolézačky a jiné dětské kratochvíle. Po obdržení mapy jsem jako ostatní popoběhl asi 20 m k cílové lampě, kde již studovalo mapu asi 10 borců, kteří odstartovali přede mnou. A byl jsem také překvapen: mapa Stromovky byla proměněna v puzzle a jednotlivé části rozmístěny po celé ploše papíru. Později jsem zjistil, že několik částí na původním místě zůstalo. Byly vypsány 2 tratě - kratší s 21 kontrolami, delší s 29 kontrolami, rozmístěnými v terénu. Na mapě bylo zakresleno i 10 kontrol falešných, které v terénu nebyly, ale to se dalo zjistit podle nesedícího popisu. Usoudil jsem, že to nedám a měl jsem pravdu. A nebylo to tím, že hlavně centrální část Stromovky prodělala dost velké změny. Taky tužku jsem neměl, hlavně mi to vadilo, že jsem nemohl vyškrtat falešné kontroly. Od ústí Rudolfovy štoly jsem postupoval dost chaoticky - šel jsem k té kontrole, kterou se mi podařilo identifikovat, a tak jsem oběhl asi dvaapůlkrát dokola. Hlavně zpočátku mě několikrát nalákali jinam obyčejní běžci, lidi s kočárky nebo dokonce svítící psi. Rozhodně bylo lepší běžet ve skupině - víc hlav...Asi 5 kontrol jsem našel úplně sám, ale častěji mi při dohledávce pomohla světla jiných závodníků. Jiné jsem o pár desítek metů minul a nenapadlo mě, že je tam. Když se blížily 3 hodiny pobytu v terénu, snědl jsem sušenku, dostal jsem hlad a chybělo mi ještě dost kontrol (neřešil jsem, zda běžet A nebo B), doběhl jsem do cíle, orazil a vyčetl čip. Později se ukázalo, že v čipu jsem měl startovní a cílový čas, ale žádnou kontrolu. Razilo se sice dost obtížně, protože dírou bylo protaženo umělohmotné lanko, ale kontroly mi při ražení blikaly.Snad to bylo čipem vyšší řady (720......). Ukázalo se, že problém s nalézáním kontrol mělo dost lidí, disků je snad více než ostatních. Sparťani dopadli celkem dobře, Ivo je dokonce dost v popředí.
Výsledky

Po Vánocích (v neděli 27.12.) pořádal agilní Tomáš Babický trénink s názvem "Po stopách Tulipánu". Zúčastnila se necelá stovka závodníků z pražské a středočeské oblasti a také z ještědské oblasti. Shromaždiště bylo na lesním parkovišti kousek od Úštěku. Mapa Budina 1:7500 měla sice dost otevřených prostorů, ale většinu zabíraly hustníky, některé dost nechutné, tvořené spodním keřovým patrem nebo pořezanými stromky či větvemi. Vybral jsem si třeba průsek -3 minuty jsem se k němu spouštěl - a byl zarostlý V terénu bylo hodně hlinitých srázů - stopy po bývalém osídlení. Také dost jeskyněk, převážně malých a kamenných stěn. V některých svazích to strašně klouzalo, protože podklad byla jílovitá zemina. Hřebíky moc nepomáhaly. Závod měl základní časový limit 70'a prodloužený časový limit 90'. Kontroly rozmístěné v terénu tvořily 5-členné skupiny A až F a liniové kontroly F. Bylo třeba orazit vždy celou skupinu (okruh) kontrol, které však byly rozptýleny po ploše mapy. Rozhodl jsem se neřešit příliš první limit - orážel jsem co se naskytlo poblíž postupu, ale druhou, běhavější půlku jsem běžel s Kavkami - a tak jsem s 2 celými okruhy a celkem s 20 kontrolami zas někde na chvostě, ale Láďa je ještě kus za mnou. Zato Zdeněk s 3 okruhy a 20 kontrolami doběhl ještě 10' před limitem. Dobře zaběhli taky Radim s Davidem - v kategorii OPEN v limitu do 70', s 15, resp. 14 kontrolami, ale nedokončili žádný okruh. Výsledky jsou zatím předběžné. Po závodě šli Zdeněk a spol. na kešky, já s Láďou na zříceninu hradu Helfenburk, ale sešli jsme se tam všichni.
Stránky závodů

Jaromír

Pražská zimní liga

Tak se nám opět rozjely tréninky v podobě závodů zimní ligy. První ze závodů, které mě zajímaly, byl 5.12. závod Čertovy rohy v Malých Přílepech, který uspořádali Kavkovi ve spolupráci se Zdeňkem, který připravil příslušný odkaz v ORISu. Byla to klasická OB trať na nové mapě, kterou během roku Kavkovi vytvořili. Jako bonus byla "pekelná výzva", další 3 km a 3 kontroly v kopcovitém terénu při použití hrubší mapy v menším měřítku, kterou mohli využít běžci tratí A a B (celkem byly 4 tratě). Já jsem běžel béčko - 7,7 km, ale jednak jsem se před startem málo najedl, jednak mě bolelo v kříži, což mi postupně znemožnilo běh v nerovném terénu, tedy v lese. Proto se v závěru zákonitě dostavil žaket, ale indiánským během jsem se do cíle dostal. Shromaždiště bylo jako loni ve Fořtovně, lépe řečeno "U hasičů", kteří se postarali o občerstvení. Párečky už bohužel na mě nezbyly, tak jsem si šel několikrát pro sladkosti. Po závodě se část sparťanů přesunula ke Kavčatům, kde při dalším občerstvení zkontrolovali legitky a spočítali časy.
Výsledky

Další trénink uspořádal exsparťan Mrazák za pomoci dalších jičíňáků - Tour de Prokopák. Shromaždiště byla u hospody Na cvičáku v Hlubočepích. Byly postaveny 4 tratě s poněkud větším převýšením. Po nočním dešti a dopoledních pár kapkách se vyčasilo a odpoledne dokonce vysvitlo slunce. Start byl tentokrát ve vlnách - první odstarovali jezdci MTBO, pak áčka a nakonec déčka. Postupně jsme navštívili Butovice, Nové Butovice, Košíře, Radlice, áčkaři i Smáchov v okolí Bertramky. Bylo pár kontrol s dalekým výhledem, např. Dívčí Hrady a kde to nešlo, tak aspoň kamenná rozhledna (v Košířích). V lese a na loukách byly cesty blátivé, klouzalo to hlavně ve svazích, ale běhalo se dost i po asfaltu (mezi zástavbou). K některým kontrolám se muselo spouštět obezřetně, kamenitým svahem nebo mezi pichlavými keři. Myslím, že závod se líbil. Tentokrát na mě zbyl i páreček. Doma jsem si naklikal svou trasu a zjistil jsem, že jsem naběhal 15,9 km a nastoupal 645 m, nepočítaje v to schody na rozhlednu.
Stránky závodů

Jaromír

Oblastní žebříček Východočeské oblasti

Vzdor tomu, že to bylo dost daleko, jsem se přihlásil na východočeský oblasťák, který se konal u Hluboké nedaleko Chocně. Choceňský oddíl závod pořádal. Zúčastnil se i Podivín, celková účast byla přes 800 závodníků. Shromaždiště i parkoviště bylo na louce. Počasí bylo slunečné, ale foukalo, takže čepice i teplé mikiny přišly vhod. Vypsaná byla krátká trať, v pokynech jako „delší krátká“. Měl jsem stejně dlouhou trať jako v sobotu, ale převýšení bylo jen 70 m. Terén desítkové mapy Hluboká byl z větší části rovinatý, jen na jihu byl svah s četnými rýhami. Průběžnost byla různá, ale bylo dost sezónního podrostu. Bylo pár kontrol, které se ukrývaly za miniaturními vývraty, ale v průběžném lese. Při nabíhání na 4.kontrolu mě zmátlo chybějící rozhraní a nechal jsem tam 3 minuty, ale celkem jsem si spravil náladu po sobotě svým 8.místem ve slušné konkurenci. Ale Jarda Hořínek (VSP) byl opět lepší (3.místo).
Stránky závodů

Jaromír

Oblastní žebříček ve Vesci

Skupina 13 sparťanů a ještě nějací malí se sjela do Vesce u Liberce k oblastnímu žebříčku Ještědské oblasti. Shromaždiště bylo v lyžařském areálu, kde byl před několika lety závod Světového poháru. Počasí bylo slunečné, ale větrné. Na desítkové mapě Císařský kámen se běžela klasika. Terén byl kopcovitý podhorský, s borůvčím a klacky, poměrně dost cest. Převýšení bylo slušné, trať H21L měla přes 500m a taky si na ni ze sparťanů nikdo netroufl. Ale Silva s Bobinou si daly D21L s 360 m při délce 7,4 km. Moje H55 měla „jen“ 250 m při délce 5,2 km. Výkony v závodě jsem měl velmi kolísavé, dobré mezičasy se střídaly se skoro nejhoršími, ještě že byly ty cesty (a silnice). Nejlepšího výsledku dosáhly Naďa (2. v D55) a Dana (3. v D45). David tentokrát ve větší konkurenci až 6., tedy aspoň „velká bedna“. Ríša v H21K byl 7.
Stránky závodů

Jaromír

poslední pražský oblasťák

V neděli, za podmračeného chladného a větrného počasí uspořádal středočeský oddíl SK Los Mělník letošní poslední péžetko - krátkou trať. Účast sparťanů byla velká (25), ve větším počtu se zúčastnili i nejmenší sparťané. Centrum s prezentací a vyčítáním bylo v budově obecního úřadu, shromaždiště ve sportovním areálu a parkoviště na nedaleké louce, ale všechno bylo vlastně hned vedle sebe. Dokonce i na start mezi ploty to byla minuta. Mírně zvlněnému terénu vévodil skalnatý hřbet podkovovitého půdorysu. Prostor mapy Brdce, nezvykle v měřítku 1 : 7500, byl dost zarostlý , často s klacky pod nohama a s větším množstvím většinou zarostlých pasek a oplocenek. Na některých místech se vyskytoval dokonce ostnatý drát, sice svinutý do klubka, ale na zemi dost nenápadný. Prorážečky asi zachránily dost holení před zraněním. Spojnice mezi kontrolami vedly většinou napříč přes hlavní cesty. Z tohoto výčtu je zřejmé, že terén mi moc nevyhovoval. Mezičasy většinou ve 3. desítce a koruna všemu devítiminutová (!) dohledávka 6. kontroly, kdy jsem nepočítal, že vznikl další plot oplocením paseky od jeho rohu jsem se odrážel a bylo to ve skalnatém svahu se zbytky drátěných plotů s ostnáči. Přitom pořadatel v pokynech napsal, že v září provedl revizi. Vytknul bych mu i malou generalizaci v kamenitým oblastech, kde byla i v té sedmapůlce špatná čitelnost: slovy našeho zesnulého mnohaletého předsedy Iva Šebelíka - jak pos.ané od much. V mojí kategorii H45 si nejlépe vedl ex-sparťan Petr Valášek, ale hned za ním skončil Pavel V. Součástí shromaždiště byla i hospůdka, ale dost malá a proti předchozím závodům jen s úzkým sortimentem. (Sice se dalo sedět i venku na zastřešené verandě, ale v tomhle počasí se to moc nevyžívalo.) Taky jsme postrádali nějaké TOI-TOIky. Ze sparťanů se nejlépe umístili: Jarmila (1. v D65), Helena (2. v D55), Pavel V. (2. v H45), Miloš N. (3. v H65).
Stránky závodů

Jaromír

Vodňanský kapr

Pořadatelé ze Sokola Pražák ve spolupráci s dalšími oddíly uspořádali již 41. ročník tohoto 2-etapového závodu. Pro mne a také pro Jarmilu to však byla premiéra! Centrum závodu bylo v obci Bílsko. Bylo zataženo s nízkou oblačností, chladno a občas mrholilo. Kryté shromaždiště měli závodníci ve velkém vytápěném sálu místní hospody. Kromě polévky a několika jídel byly v nabídce i koláče, další cukrářské výrobky a obložené chlebíčky. Nevím jak to bylo s obědy, ale stůl s dobrotami byl po závodě jako vymetený. Na tom jsem se také podílel. První etapa byla klasická trať. Terén mapy Hrad (v desítce) byl kopcovitý, s hustníky, zarostlými pasekami, bažinkami, místy s balvany nebo menšími kamennými srázy. Široké cesty byly většinou traverzovky okolo kopců, průseky byly často zaklackované a v nižších partiích byl podrost, a to i ostružinový. Sobotní etapa byla klasická trať, nedělní trať zkrácená a časy se sčítaly. Do 2. etapy se však startovalo v handycapech podle časů dosažených v 1. etapě. Nocleh ze soboty na neděli měla většina sparťanů na postelích v Domově mládeže ve Vodňanech a pro orienťáky byla dokonce rezervována celá hospoda. Pokud jde o výsledky závodu, z deseti sparťanů byli na bedně hned 3: David v H10, Dana v D45 a Jarmila v D65. Všichni 3 zvítězili a přebrali tradiční 1. cenu, živého kapra. Vyhlašování proběhlo venku před hospodou a ceny závodníkům předával starosta obce. Po závodech se část sparťanů zastavila v nedaleké vesnici Kváskovice, kde navštívila naše bývalé členy Růžu a Pepu Slowiakovy. Na stránce závodu najdete kromě výsledků i fotky (alba z posledních patnácti ročníků, snad tam přibudou i z roku 2015).
Moje fotky
Stránky závodů

Jaromír

Druhý říjnový víkend - Mistrovství štafet a klubů.

Závody uspořádal zlínský oddíl SKOB Zlín ve Vracově u Kyjova na JV Moravě. Bylo to pro nás trochu daleko, ale dali jsme dohromady 3 kompletní pánské a 1 dámskou štafetu, 2 mladší veteránky měly štafetu mix nekompletní a měly finišwomanku z DKP. Shromaždiště bylo na fotbalovém stadionu u lesa. Kvůli přímému TV přenosu z Mistrovství štafet dospělých (H21, D21) jsme z parkoviště museli oklikou přes obec - asi 2,5 km. Počasí nám nepřálo - bylo trvale zataženo, odpoledne začalo mrholit a teplota nepřekročila 8 stupňů. Přesto se našli mladí závodníci, kteří běželi s krátkými rukávy a jedno žákovské družstvo oblasti mělo jako dresy v podobě tílka. Start ostatních kategorií byl až po skončení TV přenosu - 1. vlna vystartovala ve 14:30. Terén byl rovinatý, převážně s borovým lesem, kde se vyskytovaly větší i menší duny a poměrně hustá síť komunikací. V části lesa byly menší nepravidelné hustníky s bažinkami a vysokou travou. Většina terénu byla vpravdě "letecká", v trávě žádné větve. V terénu byly také hrázky. Objekty kontrol byly nejčastěji jámy a prohlubně, občas rozhraní porostů, světlinky či bažinky. Mapa byla desítka s ekvidistancí 2,5 m. Ale ze startu se vběhlo nejprve do obce, kde bylo několik kontrol, běh převážně po asfaltu a dlažbě. Nejlepší umístění měla "bramborová" štafeta nejmladších veteránů (Dany-Fujda-Štěpán), naši nejstarší veteráni H180 byli 11. z 22 štafet a MIX byl 13. ze 71 štafet. Ostatní (H135 i D135) skončili ve 2. polovině.
V neděli to ráno s počasím vypadalo líp, ale zase se zatáhlo a k tomu dost foukalo, pocitově určitě větší chlad než v sobotu - jaký kontrast proti loňskému mistrovství pod Radyní, kdy se oblačnost protrhala a bylo až 23 stupňů! Letos jsem měl opět připravenou řadu kombinací 5 členných veteránských družstev. Postrádali jsme letos Danu, která se rozhodla neběžet a v sobotním závodě se ještě zranila Markéta, takže do HD275 nastoupily Eva s Naďou a do mixu jsme postavili dvě "cizinky" - z Tesly Brno (Ada Kuchařová) a z Tretry (Radka Melišíková). Na nejdelší 8,4 km dlouhý 3. úsek v mixu bylo třeba postavit někoho, kdo běhá větší délky běžně, a to je Ivo. A na závěrečný úsek podivín, který to má domů nejblíž. Jak se vyvíjel závod v "klasickém" družstvu (HD275)? Štafetu rozbíhal Pavel a v cíli doběhl první, těsně následován Fantou z EKP. Eva na 2. úseku zaběhla slušně, propadla se jen na 3. místo, Láďa doběhl jako 4., Naďa spadla na 9. místo. Jako finišman jsem běžel já, většinu tratě prakticky bez chyb, ale v závěrečném "pytlíku" jsem se v hustnících stočil a v kufru nechal 2 minuty. Nevěděl jsem, na jakém místě běžím, ale těsně před sběrkou jsem předběhl Slávu Fujana z DKL a skončili jsme tak na 6. místě ze 14. štafet. Všichni členové družstva byli tentokrát pomalováni trikolorou ve sparťanských barvách. Mix rozbíhal (nerad) Zdeněk a měl to těžké, soupeři často o hodně mladší. Další úseky běželi Ada (TBM), Ivo, Radka (TAP), Podivín a nakonec z toho bylo pěkné 13. místo. Naši nejmladší veteráni to po slibném začátku (umístění na úseku 12., 5., disk, 1., 3.) diskli.
Pořadatelsky byl závod zvládnut velmi dobře. Jako úkryt pro závodníky bez vlastního zázemí bylo připraveno několik velkých stanů. Pro ženy a dívky byly sprchy v budově tribuny., muži se myli venku, ale vzhledem k počasí jich moc nebylo. Bylo několik stánků se sladkým i slaným sortimentem i jídelní stan, prodával se i burčák. Prodávaly se placky s emblémem závodu. Vyhlášení výsledků trvalo velmi dlouho, protože se nejprve vyhlásily výsledky sobotního MČR štafet a dlouhodobých soutěží (Český pohár, žebříček A, ČP štafet, Česká liga klubů. Po vyhlášení výsledků nedělního závodu MČR klubů a oblastních výběrů žactva přišel na řadu pohár města Zlína - ale to už čekající závodníci nevydrželi a vrhli se na mapy ze závodů, připravené opodál, seštosované po několika desítkách podle čísel, začali se v tom hrabat a i za pomoci sílícího větru v tom udělali zmatek. Někteří tak nenašli mapy svých štafet a odjeli. Pořadatel píše, že jim mapy zašle.
Stránky závodů

Jaromír

Další dva podzimní oblasťáky.

První říjnový víkend pořádala "Véeška" dva závody s oblíbeným centrem v lesním divadle u Řevnic. Hlediště s dřevěnými lavicemi sice není kryté, ale bylo babí léto, polojasno. Stavitelé postavili vedle soutěžních i krátké tratě, neobvykle velké množství tréninkových tratí s odstupňovanou délkou a kromě toho "ultimate" - na mapě bez cest a dalších "zbytečností". V sobotu se běžela krátká trať. Na start to bylo 3 km s velkým převýšením, což umožnilo postavit pěkné tratě s rozumným převýšením. Problém jsem měl jen při dohledávce ve skalnaté a suťové oblasti a v závěru při překonávání hlubokých erozních rýh s příkrými stěnami. Nejlepších výsledků dosáhli Miloš N. (2. v H65) a Miloš S. (1. v H75).
Nedělní klasika svým převýšením (v H45L 300 m) napovídala, že časy budou dlouhé. První 4 kontroly byly na delších postupech, na 2. kontrolu jsem obíhal nejhlubší údolí s hlubokou rýhou a naběhl jsem dvojnásobnou délku. Nejdelší postup byl na 4. kontrolu - tam jsem udělal paralelní chybu (jiný posed) a několik set metrů jsem běžel jinou cestou mimo mapu, ale podařilo se mi ještě včas vrátit na správnou trajektorii. Téměř stejnou chybu udělal Pavel V., mimo mapu byl ještě déle - přesto závod vyhrál! Závěrečných 7 kontrol s krátkými postupy už byly převážně z kopce, ale doběh do cíle byl do kopce, takže jsem chvíli šel. Výsledným časem jsem se vešel do 100 minut, vítěz Pavel to měl těsně pod 80. Na vyhlášení výsledků si několik sparťanů počkalo, ale nás veterány zajímala tombola, která se losovala na závěr. Světe, div se - vyhrál jsem dárkovou kazetu od sponzora, firmy Manufaktura. Nějakou hru vyhrál i Pavel V. Klasika sparťanům líp sedla, nejlepší byli Petra S. (1. v D21K), Silva (1. v D35L), Januš (2. v D35L), Helena (3. v D55), Štěpán (3. v H21L), Pavel V. (1. v H45L), Rakvička (2. v H45L), Miloš S. (2. v H75) a Boudička (3. v T6 ultimate). Na stránce závodu je kromě výsledků i hromada fotek, na občerstvovačce jsou Miloš N., Olda, Vrabčák.
Stránky závodu

Jaromír

Mistrovství a Veteraniáda na klasické trati.

Dvoudenní závody pořádal zkušený oddíl Klub vytrvalostních sportů Šumperk v Sobotíně-Klepáčově , v podhůří Jeseníků. Shromaždiště bylo na louce nad chatou Kamzík u lyžařského areálu. Poměrně chladné počasí bylo pro běh ideální. Na louce byly obvyklé stánky s občerstvením a outdoorovým a orientačním sortimentem. Sobotní kvalifikace proběhla na mapách Skřítek (1:15 000) a Klepáčov (1:10 000 - pro starší veterány). Terénem byl horský převážně jehličnatý les v nadmořské výšce cca 700 - 960 m n.m. s různou průběžností, se střední nepravidelnou sítí komunikací. V sobotní kvalifikaci šlo hlavně o volbu optimální trasy při obkružování údolí a hřbetů a přitom se pokud možno vyhnout větším hustníkům. V mojí kategorii H65 byl startovní interval jen 2 minuty, a tak jsme se na posledních několik kontrol, kdy už se chodilo přímo, sešli s Horáčkem i Hořínkem, kteří startovali za mnou. (Chmelík mě předběhl hned za 3. kontrolou). Do finále A jsem postoupil z 11. místa z 34. Na start nedělního finále se šlo 3 km do kopce, až za Skřítek, což umožnilo postavit trať s menším převýšením než v kvalifikaci. Les byl opět s různou průběžností, běh ztěžovaly hlavně větve a borůvčí, když hustníkům se dalo částečně vyhnout. Po dobrém začátku jsem se zasekl při dohledávání 2. kontroly - kamenného srázu - nejprve jsem zaměnil průsek, který nebyl v mapě, za pěšinu, pak jsem nemohl identifikovat kámen v mapě, který byl těsně u spojnice a já ho nemohl najít. Ztráta minimálně 5 minut znamenala konec nadějí na lepší umístění, přesto jsem se posunul na 9. příčku. Vyhrál Čípa před Chmelíkem a Peterkou. Ze sparťanů se nejlépe umístili: Štěpán, který zvítězil v H35A a Miloš S. (1. v H80A), v áčku dále startovali Silva (5. v D35A), Dana (11. v D50A), Báša (12. v H40A), Fujda (13. v H40A), Pavel V. (24. v H50A), Jaromír (9. v H5A).
Výsledky a fotky

Jaromír

Dva podzimní oblasťáky.

V sobotu pořádal kladenský oddíl DKL klasickou trať na mapě Mrákavy. Shromaždiště bylo u ZŠ v Libušíně, 2 km od Kladna. Terén byl typicky "slánský" - hluboká údolí i roviny, terénní detaily, dost cest. Mapa byla ze 2/3 zelená. Start i cíl. Start a cíl byly v příjemném prostředí Libušínského jezírka. Nejlepších výsledků dosáhli: v H65 zvítězil Miloš N., 2. místa obsadili Rakvička (H45L) a Naďa (D55), Helena (D55) brala bramborovou.
Stránky závodu

V neděli pořádala Pragovka krátkou trať na mapě Voskovka. Shromaždiště a hlavně parkoviště bylo na louce za obcí Krňany. Před i po závodě nabízeli pořadatelé velký výběr sladkých i slaných pochutin, hlavně sladkých koláčů. Mapa byla 3 roky stará, ale nedávno revidovaná. Podle mě měla být někde zelenější. Trať mojí kategorie H45 stavitel „natočil“ do JZ části mapy. Kontroly byly většinou terénní tvary nebo kameny. Počasí bylo už spíš podzimní, trochu chladnější a oblačné, ideální pro běh. Ovšem kromě dvacetiminutového dost prudkého deště, který se spustil po půl jedné a ovlivnil výsledky, u někoho dost zásadně. Mapník si moc závodníků nevzalo, a tak někteří dobíhali s málo čitelnými zbytky mapy. Já jsem doběhl ještě zasucha a podařilo se mi tak porazit všechny sparťany v kategorii, i když jsem měl dvě dvouminutové dohledávky jam. Nejlepšího umístění dosáhli: Miloš N. (2. v H65), Štěpán S. (3. v H21L) a Helena (3. v D55).
Výsledky a fotky

Jaromír

víkend u Telče – Český pohár štafet a sprint

Všechny 3 závody uspořádal oddíl OK Jihlava. Štafety proběhly u obce Řásná. Centrum bylo na poměrně prostorné louce, kde bylo dost místa pro oddílové stany. Náš tunel jsme tentokrát neměli, ale díky slušnému počasí to nevadilo, ale až do rozpuštění mlh bylo chladno. Postavili jsme jen 2 štafety – H165 a H105, v neděli jsme místo H105 postavili mix. Oba dva dny se běželo na mapě Míchova skála, která v desítce měla formát A3. Po startu se běželo několik set metrů po hrázi rybníka k mapovému startu. Všechny štafety probíhaly před závěrečným “pytlíkem” napříč shromaždištěm, což umožňovalo lépe kontrolovat průběh závodu a hlavně jednotlivým štafetám ohlídat si dobíhající. Terén byl mírně zvlněný se střední sítí cest, prostorem vedlo i několik silniček. Nadmořská výška 650 až 800 m n. m, porostově rozmanitý les s proměnlivou průběžností. místy těžší podložka (hlavně klacky) a podhorský charakter lesa, v okolí bývalých lomů množství kamenů různé velikosti. Sobotní závod vedl více přes hustníky nebo zarostlé paseky, nedělní byl v čistším lese – tedy rychlejší. V sobotu se mi nedařilo, měl jsem i 5 minutovou dohledávku vidlice vodotečí se zašláplým lampionem, ale v cíli se ukázalo, že Markéta na 2. úseku to diskla. V nedělní štafetě to bylo lepší: Výborně to rozběhl Pavel, který doběhl na 1. místě, Markéta pak měla stejně dlouhý úsek a spadla na 4. místo a mně se podařilo štafetu vytáhnout na 3. místo. Naši mladí veteráni získali v sobotu “bramborovou”.
V sobotu nás čekal ještě odpolední - podvečerní sprint v Telči. Sparťani startovali všichni mezi 17 a 18 hodinou, to už nebylo horko. Start byl u rybníka, ale hned za rohem jsme vběhli do centra města. Některé kontroly byly i v nejstarší části, na nádvořích i zahradě zámku a v zámeckém parku. Nejvíce chyb se patrně dělalo v zámeckém areálu. Bylo tam několik průchodů, většinou probíhané několikrát. Já jsem probíhal 5x, což byla chyba – nevšiml jsem si schodů do parku a zámek jsem zbytečně obíhal. Nakonec to nebyla taková tragedie, neboť chyby dělali skoro všichni. Nejlépe se umístil Pavel V., který obsadil 3. místo v H45.
Na stránce závodů najdete kromě výsledků i spoustu fotek. V 1. serii je tam Pavel V., ve 2. Pavlík a já. Taky na nedělním vyhlášení jsme na fotkách...

Jaromír

Závěrečný dvojzávod béčkového žebříčku

Oba závody - sobotní klasiku i nedělní krátkou uspořádali "Mloci" z Mariánských Lázní. Centrum bylo v obci Částkov - Maršovy Chody nedaleko Tachova. Velká louka posloužila jako shromaždiště i nejbližší parkoviště (další 3 byly trochu dál). Bylo dost chladno a hlavně větrno - sparťanský tunel přišel vhod. Klasika se běžela na mapě Smrčiny - západ. V kopcovitém terénu bylo velké množství průseků - často nevýrazných - a několik vozových cest. Bylo tam i hodně nových i starších oplocenek a také zbytky drátěných oplocenek, o které se pak snadno zakopávalo. Podložka byla těžká i bez toho, většina lesa byla zaklackovaná a paseky zarostlé. V části byly i melioračky a bažinky – ale dost suché. V terénu byly i balvany, většinou jednotlivé, ale byly i shluky, hlavně na hřbetech. Moje trať H65 – 5,4 km se 13 kontrolami, nabídla jen jednu zásadní volbu postupů, jinak se běželo víceméně rovně, s oběhnutím hustníku nebo oplocenky zleva či zprava. V podstatě to byl prodloužený middle. První místa ve svých kategoriích obsadili Miloš S. a Helena, já byl 2. Večer byla v místě ubytování – turistická ubytovna v obci Halže - grilovačka, kterou si vzal na starost samozřejmě Pavel J. Bylo to moc dobré. Druhý den se běžela krátká trať. Stejné shromaždiště, větší chladno a silnější vítr. Na mapě U Chodů to byla dobře postavená trať, když stavitel se vyhnul největším hustníkům. S výjimkou jedné melioračky jsme měli všechny kontroly kameny nebo kamenné srázky. Odsejpalo mi to docela dobře, až na 8. kontrole v řídkém lese jsem nedoběhl a nechal tam zbytečně 1,5 minuty. Ovšem korunu jsem tomu nasadil na 13. kontrole, 600 m před cílem, kdy jsem se nepochopitelně dostal do jiné části lesa a nechal tam dalších 6 minut. První místa si ale zopakovali Miloš s Helenou.
Stránky závodu

Jaromír

Mistrovství na krátké trati

Mistrovství republiky na krátké trati a Veteraniáda byl vrchol jarní části sezóny OB. Na pořádání se podílely 3 oddíly – především lyžařský oddíl Stopa Praha, který zajímavý terén objevil, dále Ekonom Praha a také „domácí“ borci z Ostrova nad Ohří. Jako pořadatelé pomáhali i další jednotlivci z jiných oddílů. Počasí bylo nevlídné – zataženo, asi 6 stupňů a dešťové přeháňky. I bylo dobře, že jsme postavili sparťanský stan. Zúčastnění sparťané byli samí veteráni a běželi ve svých věkových kategoriích. Někteří z nás znají okolí Eduarda z běžek a takto jsme si mohli proběhnout terén bez sněhu. Sobotní kvalifikace se běžela v terénu, kde kromě jam a kupek byla i rozsáhlá rýhoviště. Běh ztěžovalo hlavně borůvčí a větve. Některým sparťanům se dařilo více, jiným méně. Účast ve finále A si vybojovala polovina. Po kvalifikaci odjela většina sparťanů na ubytování v penzionu „Lázeňka“ v Perninku, který pro nás zajistil Miloš. Po večeři v místní hospodě jsme se ještě prošli v lesním parku kolem šnekového kopce, ale Veljačici si zajeli hned po závodě do Jáchymova na relaxaci v bazénu. Tratě nedělního finále byly natočeny mezi silnicemi na Mariánskou a do Abertam. Kontroly byly převážně v jámách a prohlubmích, které byly často ve výrazných  kupkách, což dost usnadňovalo orientaci v převážně průhledném lese. Přesnou dohledávkou se daly nějaké vteřinky získat nebo ztratit. Stavitelé trati často neumisťovali kontroly až na dno hlubokých jam, ale poblíž okraje – ale tak, aby nebyly vidět zdálky. Počasí bylo lepší než v sobotu - bez deště a občas vysvitlo sluníčko. Z áčkových finalistů vybojovali bednu Honza Fujáček v H40A a Silva v D35A, obsadili 3. místa. Zvítězil Miloš S., ale ten byl sám v kategorii H80. Dana měla bramborovou v D50A. Áčka běžela ještě Helena 9. D60A a já (8. v H65A se zraněnou nohou). Ríša zvítězil v béčkách (H40B). Zúčastnili se i závodníci ze zahraničí, především Němci a Poláci. Na stránce závodů je hodně fotek. Hlavní hvězdou je Lukáš Bauer (ten dominoval i v pondělních BBV, ze sparťanů Miloš Novák.
Moje fotky

Jaromír

Tady jsou ještě fotky ze 13. a 14.6. v Březině: http://jaromi.rajce.idnes.cz/OB_Brezina2015

Jaromír

dvojzávod áčka + béčka u Sušice

Druhý květnový víkend uspořádala Pragovka ve spolupráci s Kašperskými Horami áčkový dvojzávod v Albrechticích u Sušice. V sobotu bylo docela pěkné slunečné počasí, a tak ani nevadila absence oddílového stanu. Na shromaždišti bylo možno zakoupit již tradičně koláče, bábovky, klobásy, stejky a další občerstvení. Tratě postavili reprezentanti Bet (krátkou) a Šéďa (klasiku). Ve 12:30 startovali první závodníci na krátkou trať na mapě Sedlo. Byly 2 starty, já startoval na tom bližším, kde zpočátku byly jen jednotlivé balvany a kupky v průběžném lese a teprve v poslední třetině tratě byly větší shluky balvanů, skalnaté srázy a kamenité hřbety v málo průhledném lese s minimem komunikací. Dobré záchytné linie byly kamenné hrázky. Největší chyby se dělaly v tom posledním věnci kontrol, na posledním kilometru. Já třeba fatální nedoběhnutí 9. kontroly a pak ještě další, kdy jsem nevyčetl správně ani hranice porostů, ani vrstevnice. Delší tratě však měly obtížnější kontroly ve skalnatém terénu hned po startu. Po vyhlášení vítězů jsme se rozjeli na ubytování, hlavně na Milošem zamluvené postele na ubytovně vedle aquacentra v Sušici. Po ubytování následovala večeře v restauraci a pak ještě cukrárna - kavárna. V neděli ráno jsme odjeli zpět do Albrechtic, abychom si zaběhli klasickou trať na mapě Pod Sedlem. Bylo zataženo a foukal studený vítr, v autě bylo příjemněji. Opět byly 2 starty, kratší tratě měly tentokrát start vzdálenější a běželo se na něj hodně dolů. Mimo hlavní hřeben bylo ve svahu dost cest a průseků. Volby postupů jsem řešil vlastně jen 3. Postupy 3-4 a nejdelší 6-7 (zatnout zuby a přímo přes hřeben a mnoho vrstevnic) jsem vyřešil uspokojivě, nezvládl jsem opět postup na předsběrku a hlavně její dohledávku, ač byla nějakých 15 m od předsběrky sobotní. Kupodivu jsem si udržel 2. místo, které jsem držel od 4. kontroly. Jak dopadli ostatní sparťané? Na krátké trati obsadili 1. místa nejmladší - David na liniovém závodě a nejstarší Miloš v H80. Na klasice se nám dařilo více: Kromě 1. míst Davida a Miloše S. ještě 2. místo Jaromír (H65B) a 3. místa Dana (D50B) a Helena (D60B). Láďa těsně porazil Jirku na H55B. S délkou a převýšením větším než malým na tratích H21 se poprali naši "mladiství" veteráni Ivoš (H21B) a Zdeněk (H21C). Na stránce závodů je mj. video včetně postupů elitních borců, nasnímaných GPS.
Stránky závodu

Jaromír

Jarní trojúhelník

V tradičním květnovém termínu uspořádali "mloci" z Mariánských Lázní opět sérii závodů Jarní trojúhelník. Zúčastnilo se 10 sparťanů. Etapy byly letos 4 a zahajovalo se v pátek klasikou. Shromaždiště ve skautském tábořišti, mapa Kameniště 2 byla patnáctka. V mírně zvlněném terénu (na necelých 6 km převýšení asi 90 m) se nedalo orientovat podle vrstevnic a když značná část lesa s neohraničenými hustníky nebo s málo průhledným lesem, bylo na problémy zaděláno. Při dohledávce melioračky jsem nabral 7 minut a ještě další nejisté postupy v půlce trati mě poslaly do 2.poloviny startujících v H55. Zdeněk mi nadělil asi 6 minut. Možná to způsobila mnou požitá klobása asi 2,5 hodiny před startem. V kategorii H45 zase soutěžili Jirka s Láďou. V sobotu dopoledne se šlo na 2. etapu do parku Prelát pěšky. Na mapě Pottovo údolí byla postavena krátká trať. Pěkné bylo shromaždiště s různými atrakcemi pro děti, mapa kopcovitější, ale bažinky opět nechyběly. Moje kategorie měla první půlku převážně do kopce, pak to bylo spíše z kopce nebo traverz. Při seběhu přes bažinaté údolí jsem nejprve uslyšel Škorpilův řev (trochu zapadl do bahna) a pak se kolem mě proběhl, následoval dalším favoritem Jiřím Jirkou. To mě pobídlo, abych se taky víc snažil. Po lehkém obědě a nějakých koláčích nás čekala odpolední 3. etapa - sprint v Úšovicích. Centrum bylo přímo ve škole, kde jsme byli s Láďou a Ivošem ubytováni. Předpověď počasí vyšla s přesností na půlhodinu a prvních x závodníků zmoklo. Naše kategorie, startující po 17 hodině, už měla po dešti. Mně se podařil "kousek", který se mi stává maximálně jednou za 10 let a ve sprintu ještě nikdy - vyběhl jsem z mapy a několik minut jsem bloudil. Podle mezičasů jsem spadl z 3. místa až na 8. Na 3. místě mě nahradil Zdeněk, kerý si tak vychutnal bednu. Nedělní 4. etapa se běžela na mapě Balbín 2, na SZ okraji M.L. Byla to zkrácená klasika. Trochu kopcovitý terén s centrálním plochým bažinatým údolím. Mně se celkem dařilo, hned na 2. kontrole jsem doběhl Drahoše Juna a ke konci i Vláďu Horu. Láďa a Ivoš, startující sice v různých kategoriích (Ivoš samozřejmě v H21) asi překročili bludný kořen - oba navštívili úplně jiný kopec a Láďa se běžel ještě podívat k trati, jestli nejede vlak. Celkově byl nejúspěšnější David, který zvítězil ve 3 etapách v H10L a stal se i celkovým vítězem. Slušně zaběhla i Naďa (3. místo v D55), Dana byla 4., ale v D35. Jirka (8.) byl lepší naž Láďa (11.). V H55 si stupně vítězů dělili Škorpil, Jiří Jirka a Karel Pilař - s výimkou sprintu, kde byl 3. Zdeněk. Škoda několika disků, dotyční pak skončili "pod čarou". Konkurence i počty startujících narostly letos na téměř 500 účastníků. Pamatuji se, že před 5 lety to bylo komornější a byl jsem několikrát na bedně.
Stránky závodu

O víkendu se také jely 3. a 4. závod Českého poháru v MTBO. Zúčastnili se jen Vrabčáci a Myro (v MTBO startuje stále za Spartu). V nedělní krátké trati obsadil Myro 3. místo v M21A.
Stránky závodu

Jaromír

První květnový víkend

Malá část sparťanů zahájila prodloužený víkend v pátek 1. května účastí na závodě "Ve stopách Tulipánu", který pořádal Tomáš Babický v Úštěku. Byla to serie tří delších sprintů ve městě i v lese.
V sobotu a v neděli pořádaly Pardubice béčkové žebříčky. Tam nás jelo asi 20. Shromaždiště bylo v osadě Vranov u Ctěnic, v podhůří Železných hor. Oba závody - sobotní klasika i nedělní krátká - měly shromaždiště na louce, kde bylo veškeré zajištění závodů, stánky s občerstvením i vybavením nejen pro OB. Počasí bylo po oba dny chladnější, v sobotu slunečné, v neděli bylo zataženo, ale bez deště. Opět skoro ideální na běh. Závody byly v mírně zvlněném terénu. Klasika na mapě Oběšinka (patnáctka pro starší veterány) vedla hodně v zeleném. Terén byl ještě méně průběžný než vypadala mapa: světlezelený hustník se suchými větvemi ve výši hrudníku bylo nutno překonávat v předklonu, takže hodně závodníků druhý den bolela záda. Některý bílý les byl dost zaklackovaný, stejně tak i průseky. Jinde zas byly bažinky. Naštěstí se při nejdelší volbě (tam jsem byl nejrychlejší) dalo použít i dobrých cest a dokonce silnička. Po přespání na postelích ve Slatiňanech jsme se opět dostavili na shromaždiště, abychom absolvovali krátkou trať. Na mapě Hladký les zaujímaly hustníky jen asi 50%. Naše kategorie měla také jeden více než kilometrový postup v první třetině, pak se trať klikatila v kopcovitějším a členitějším terénu a nakonec pár jednoduchých kontrol v rovinatých hustnících, kde šlo hlavně o to běžet co nejrychleji.
Z výsledků: Na klasice 1. místo v H80 získal Miloš S., 3. místa obsadili Dana (D50B), Vrabčák (H21B) a Jaromír (H65B). Na krátké trati obsadili 1. místa Miloš S. (H80B) a Dana (D50B), 3. byla Helena (D60B).
Stránky závodu

Jaromír

Poslední dubnový víkend

V pražské oblasti nebyly žádné závody, tak jsme se podívali jinam. Ještědská oblast pořádala v sobotu hned 2 závody. Dopoledne se běželo oblastní mistrovství ve sprintu, odpoledne oblastní mistrovství na krátké trati. Shromaždiště bylo v areálu školy. Hned jsem nakoupil kousky bábovky a koláče, které obvykle nejdříve zmizí z pultu. Po odpoledním závodě ještě chleba se škvarkovým sádlem. Start sprintu byl na kraji lesa, kontroly byly na loukách s rozptýlenými hustníčky nebo mezi domy a domky. Hlavně začátek tratí na loukách a na okraji lesíka byl pěkně zamotaný, jako vždy při sprintu bylo třeba dávat pozor na pořadí kontrol. Největší, skoro minutovou chybu jsem udělal na delším postupu mezi paneláky na sídlišti. Porazil mě (v H65) ale jen Eda Bartkowiak z Polska. Zúčastnilo se 5 sparťanů. http://oris.orientacnisporty.cz/Zavod?id=2917 Do odpoledne se pěkně oteplilo. Krátká trať na mapě Maliník-jih začínala po cestě do kopce ke startovnímu lampionu, pro většinu tratí ještě dále do kopce - trať H60 od startu k 1. kontrole přes 13 vrstevnic. V popisech se střídaly hlavně kameny a srázy, přípaně kupky a údolíčka. Les byl většinou průběžný. Startoval jsem v H60, kde jsem opět obsadil 2. místo za Přindou. Danny obsadil 3. místo v H40. Zúčastnilo se 7 sparťanů. Na stránce závodu jsou kromě výsledků i fotky.
Stránky závodu

Po přenocování v Polevsku jsme v neděli ráno s Láďou vyrazili do Kytlice, kde pořádal klub OK Bor klasickou trať. Z Prahy přijeli i další sparťané. Shromaždiště bylo v areálu penzionu Pod skalou. Mapa Popelka byla desítka - přece jen jsou pak ty skály čitelnější. Převýšení v H45, kterou jsem běžel, bylo 280 m na 5,8 km. Na 1. kontrolu jsem si vybral špatnou cestu a tak jsem to kompletně oběhl. Na 3. kontrolu byl dlouhý úsek (po spojnici 1650 m) převážně po cestách. Cesty byly místy bažinaté, stejně jako části lesa. V cíli jsem byl překvapen svým druhým nejlepším mezičasem při přímém postupu mírně zaklackovaným hustníkem s bažinkami. Poslední třetina trati byla jen mírně zvlněná, a tak jsem slušné tempo udržel. Počasí vydrželo taky - pár kapek spadlo až po závodě. Zmokl jsem až v Praze, kde byla průtrž s kroupami u Anděla i v Řepích. Nejlepšího výsledku v závodě dosáhla Helena - 3. místo v D60.
Stránky závodu

Jaromír

Oblastní mistrovství jihočeské oblasti na klasické trati

Závod pořádal oddíl z Písku na spojených mapách Jarník - Hromová jedle. Shromaždiště bylo Na Křižatkách, asi 5 km od Písku. Zúčastnilo se 8 sparťanů. Prezentace byla venku pod přístřeškem, ale WC bylo zajištěno v objektu hospody. Občerstvení před i po závodě bylo zajistil pořadatelský tým. Zvláště jejich vyhlášené bábovky (mňam). Bylo ideální slunečné počasí - na slunci teplo, ale v lese i na dlouhý rukáv. Terén byl kopcovitý, ale většinou běhatelný, se střední sítí cest a pěšin. Mapa z loňského roku po letošní březnové revizi byla velmi dobrá. Já, Láďa a Jirka jsme běželi H45 (6,2 km), Ivo H21 a Miloš R. si dal svou H65, Naďa D55 a Dana D35. První třetinu trati jsem zvládl v dobrém tempu a bez problémů, dobře jsem zvolil i dlouhý postup na 4. k., sice přes mírný kopec, ale 95 procent po cestách a průsecích. Chybu jsem udělal při postupu na 7.k, kdy jsem přehlédl výhodnější nevýraznou cestu a moc jsem klesl. Poslední třetina závodu byla jen mírně kopcovitá, ale neudržel jsem tempo a klesl až na 7. místo. Bednu si vychutnaly Dana (2.) a Naďa (3.)
Stránky závodu

Jaromír

Oblastní mistrovství ve sprintu

Závod uspořádala Kamenice v Buštěhradu. Bylo dost chladno, a tak přišlo vhod kryté shromaždiště v místní škole. Zúčastnilo se jen 10 sparťanů. Mapa Buštěhrad 1 : 4000 je úzká nudle na mírném svahu, kde je nízká zástavba se zahrádkami, mezi nimi uličky nebo schodiště, v údolí dva rybníky. Tratě byly jednoduché, ale do slepé uličky se vběhnout dalo. Stalo se to i mně, ale tato ztráta byla menší než 10 sekund. Kromě pořadatelského vodního občerstvení za cílem se dalo zakoupit další. Na bedně skončili Michal R. (2.) a Pavel V. (3.) - v H45, také Miloš N. (H65) byl 3.

Jaromír

Oblastní žebříček v Liščích roklích

Shromaždiště bylo v obci Velká Černoc. Bylo pěkné, i když trochu chladnější počasí, většina závodníků posedávala venku, kde byly i kiosky s občerstvením. Na mapě Liščí rokle - jih pořádal oddíl ze Slaného oblastní mistrovství na krátké trati. Tato část mapy se vyznačuje velkým množstvím erozních rýh, které jsou jak ve vysokém lese, tak na pasekách nebo v hustnících. V terénu je velké množství průseků a několik cest, které jsme moc nevyužívali, neboť tratě byly poměrně náročné. Mně se podařilo několik minel, ale chybovali i někteří závodníci z užší špičky v kategorii H45. V západní části prostoru se střídaly pásy pasek, hustníků i bílého lesa. Malá část závodníků si zaběhla trénink na vrstevnicové mapě (T4 ultimate), což muselo být hodně náročné, ale Boudička se s tím vyrovnal a obsadil 3. místo. V normální T4 zvítězila Anna Marie. V D55 obsadila Helena 2. místo, Miloš (H75) skončil 3. V silné konkurenci H21 byl nejlepší Báša na 13. místě.
Stránky závodu

Jaromír

Oblastní mistrovství štafet

Závod uspořádala za pěkného jarního počasí Véeška na mapě Klobouk. Protože sparťani nepostavili žádnou štafetu, přihlásili jsme se s Milošem aspoň na tréninkovou trať T5. Pěkné shromaždiště bylo na loučce u okraje lesa, kde byly i prolézačky a jiné atrakce pro děti. Větší část mapy i přes častý podrost nebo větve byla celkem běhatelná, dostali jsme se i do oblasti zarostlé hustým křovím (někdy trnitým), kde byly i skládky. Tam mi pohyb dělal potíže a ke konci jsem raději obíhal po silnici přes údolí, jen abych se vyhnul křoví.
Stránky závodu

Jaromír

závod oblastního žebříčku Západočeské oblasti

pořádal oddíl z Jesenice v obci Soseň. Byly to 2 závody, sobotního se zúčastnili Khelovi, nedělní klasiku si zaběhlo 6 sparťanů. Bylo o něco tepleji než v sobotu, ale foukalo to a během závodu drobně pršelo. Shromaždiště bylo v areálu rekreačního střediska v obci Soseň. Závod se běžel na "desítce" z r. 2005, mírně revidované, ale nebyly tam ani všechny oplocenky. Terén byl dost zarostlý, místy byly i ostružiny. Průběžnost byla často loterie - tmavě zelený hustník mohl být průběžnější než světlezelený. Některé pěšiny už byly sotva znatelné a průseky, které měly vést až k cestě, ve skutečnosti končily 10 m od cesty. Terén byl jen mírně zvlněný, místy s kamenitými kupkami, skupinami kamenů a terénními detaily. Většinou se přebíhalo i několik protáhlých bažin. Někteří z nás se nevyrovnali s mapou (Dana), já jsem zas nechal 4 minuty při postupu na 8. kontrolu.
Stránky závodu

Jaromír

1. závod PŽ

Jaro je tady a PZL skončila pro Sparťany mimořádně úspěšně. Zdeněk s Evou obsadili první místa. Gratulujeme!!! Letos to díky počasí nebylo tak ukrutné jako jindy. Žádné omrzliny 3. stupně, ani plavání v mrazu přes řeku, sněhu jen poprašek. Počasí nezáludné, předpovědi vycházely. Poslední závod Skrýše byl okořeněn potyčkami s milovníky tabáku. Což o to, s těmi místními problém nebyl, šli si bafat jinam, ale domluvit se s inostrancami a to i jejich rodnou řečí prostě nešlo a tak byly úspěšně použity zbraně, které byly zrovna po ruce - intimspray a plzeňský Prazdroj.
PZL Skrýše

Dana

2.závod pražského žebříčku

Závod na krátké trati uspořádal pro Pražáky a Středočechy hradecký oddíl SHK společně se závodem pro Východočeskou oblast. Terén nedaleko Poděbrad byl rovinatý, s hustou sítí průseků a v části prostoru bylo větší množství kupek. Les byl z větší části průběžný, ale několik kontrol bylo i v hustnících. Při rychlém běhu v průhledném lese, kdy závodník viděl současně i několik (cizích) kontrol, se udělaly snadno chyby. Udělal jsem dvě větší - nechal jsem se stáhnout ze směru a v závěru jsem zvolil nevýhodnou dlouhou obíhačku zleva. Těsně jsem porazil exsparťana Šebka. Nejlépe zaběhla Helena (1. v D55) a dále oba Milošové (M.N. 1. v H65, M.S. 2. v H75). V H45 byl ze sparťanů nejlepší (4.místo) Pavel V.
Stránky závodu

Jaromír

PZL

Závod na krátké trati uspořádala Pragovka na mapě Juliána. Shromaždiště bylo v areálu fotbalového hřiště v Přední Kopanině, kde bylo pár šaten a restaurace "U Drahušky". Oproti sobotě se značně ochladilo a foukal vítr. Mapa desítka zahrnovala dva hřbety a hluboké údolí. Startovalo se do mírného kopce, kde bylo kolem hřbetu větší množství jam a prohlubní. Pak následoval delší postup přes údolí do prudkého kopce, celkem 12 vrstevnic. Druhá část tratě byla v plochém terénu s hustníky, podrostem a větvemi pod nohama. Kratší tratě měly samostatný start a nešly přes hluboké údolí. Nejlepší ze sparťanů byli oba Milošové (2. místa v H65 a H75) a Helena s Naďou (4. a 5. místo v D55). Připomínám ještě 1. místo Báši v H21 na oblastním mistrovství v nočním OB, které se běželo v sobotu ve stejném terénu.
Stránky závodu

Jaromír

PZL Skrýše

Aleš Hejna uspořádal další ročník tohoto netradičního navigačního závodu "kompas kontra GPS" se 4 h limitem. Centrum bylo v areálu hospody u rybníka Šídlovák. Počasí bylo dost teplé a slunečné, určitě nejmíň 12 stupňů. V terénu turistické pětadvacítky"Okolí Plzně - sever" bylo rozmístěno 26 kontrol, bodovaných od 1 do 5 bodů. I když jsem měl tentokrát sled kontrol naplánován předem, po neúspěšném hledání k.12 jsem zmagořil a vydal se na dosti vzdálenou dvoubodovku č.25. Teprve pak jsem se vypravil k plánované kontrole č.6 nedaleko rybníčku jménem Buriánek, cestou jsem vzal č.7, od které právě odbíhal v protisměru Zdeněk. Šestka byla mělká jamka, kterou jsem minul-lampion ležel na dně - a vrátil jsem se až za několik minut. Obě byly ovšem jednobodovky. V terénu se současně běžel nějaký kros, potkal jsem hodně závodníků se startovními čísly. Velkou část tratě jsem šel sám, takže jsem měl několik delších dohledávek, hlavně č.11 (azimut od kóty směrem k jámě neseděl a shora jsem lampion neviděl, hledalo nás tam víc) a možná ještě víc času další velká jáma (č. 5), byla níže a dále od vrcholu Krkavce, než jsem odhadoval a našli mi ji jiní, zřejmě GPSkaři, kteří měli dohledávky jistější. Naproti tomu č.3 jsem trefil úplně přesně i přes hustník. Sled kontrol jsem měl 25-7-6-11-24-10-5-17-9-19-3-4-23-13-26-21-18. Jámu 26 mi pomohl najít Miloš, který už od ní odcházel. Díky preventivnímu užívání hořčíku mě tentokrát křeče nepostihly. Nejlepšího výsledku dosáhl Zdeněk, závodící v kategorii GPS, získal 48 bodů a obsadil 7. místo. V kategorii kompas byl ze sparťanů nejlepší 11. Ivoš se 49 body.
Stránky závodu

Jaromír

PZL Srnčák

Závod s parametry klasiky postavil Pavel Vinš. Shromaždiště bylo v hospůdce v obci Nová Studnice nedaleko Kladna. Byly 4 tratě, nejdelší A asi 15 km, B asi 9 km. Starší mapa Srnčák vcelku seděla, jen porosty se někde změnily - a to i výrazně. Mapy měly takové měřítko, aby se vešly na list A4. Béčku stačila patnáctka, áčko zabíralo větší prostor a měřítko mapy byla nestandardní osmnáctka. Terén byl většinou průběžný, s dosti hustou sítí průseků a cest, převážně rovinatý s několika údolími.
Stránky závodu

Jaromír

Jarní skály

V sobotu 14. března se asi 20 sparťanů zúčastnilo závodu Jarní skály. Shromaždiště bylo v obci Podkost, prezentace v hotelu Helikar, naproti hradu Kost. Účastníků bylo více než 900. Tratě byly postaveny na mapě Kost - jih. Nejlepších výsledků dosáhli Dana (5. v D45) a Vrabčák (5. v H21B).
Stránky závodu

Jaromír

Praga Magica

Jéňa Šváb uspořádal již 7. ročník tohoto závodu PZL. Shromaždiště bylo opět ve sportovním areálu v Masné ulici. Po Praze - na Starém Městě, Malé Straně, Petříně a Strahově bylo rozmístěno 43 kontrol. Vypsány byly 3 "tratě", ale bylo volné pořadí kontrol. Nejkratší (dětská) jen po Starém Městě měla fialová kolečka, nejdelší trať zahrnující všechny kontroly (červená, modrá i fialová kolečka), nás zavedla až za Strahovský klášter - s krásnými výhledy na prosluněnou Prahu - a o kus dál ke shluku kontrol v nedávno otevřeném parku Maxe van der Stoela. Na Petříně mě předběhl Zdeněk, ztratil jsem ho až v parku M.v.d. Stoela, další část trati až k 18. kontrole poblíž Karlova mostu jsem absolvoval s Danou Hrstkovou - ta se pak vydala na Střelák pro zapomenutou devatenáctku. Já jsem prokličkoval mezi davy turistů na Karlově mostě - a pak jsem čekal přes minutu na zelenou do Karlovy ulice. Staroměstské kontroly jsem měl již oražené, tak jsem už jen klusal, 4 minuty po apoštolech na orloji přes Staromák a nakonec jsem orazil desítku. V uličkách města byly velmi vděčné okapové roury nebo bleskosvody jako místa k zavěšení kleští. Orazil jsem omylem devítku do šestky a nebyl jsem sám - u příslušných číslovek chyběly tečky - a šestku pak do rezervního políčka. Počasí bylo krásné, kleště mi visely ještě všechny, pěkně jsem se proběhl a jako každý účastník získal 2 podrobné mapy, vytištěné oboustranně na vodovzdorném papíře. Výsledky snad budou už brzy.
Stránky závodu

Jaromír

Velká cena Líšné

Po delší době jsem zavítal zase na závod PZL - Velkou cenu Líšné. V propozicích byl označen tento trénink jako docela dlouhá klasika nebo HROB. Pořadatelem byl Tomáš Vaníček. Shromaždiště bylo na kraji lesa pod zříceninou hradu Řebřík, asi 5 km severně od Zbirohu. Účast sparťanů byla tentokrát slabší - Kavky a Miloš se pro onemocnění nedostavili. Kontroly si účastníci zakreslovali sami do vyfasované mapy Vrána z r. 1980 - 1: 20 000. Hromadný start byl už v 10 hodin. Kontrol bylo celkem 14. Byla možnost volby jedné ze 3 tratí, ale tentokrát se závodník musel rozhodnout už na 1. kontrole, dělení B/C bylo na 2. kontrole - kopci Kohoutov. Už na základě převýšení áčkových kontrol jsem se rozhodl ještě před startem pro "zlatou střední cestu", béčko mělo 8 kontrol. V terénu je dost hustá síť cest, takže se dalo trochu obíhat, pokud nebyla kontrola přímo na hřbetě. Těch si užili áčkaři - někdy pěkně strmých se slitými vrstevnicemi. Béčkaři měli kopce v první polovině závodu. Během závodu byly sněhové přeháňky, teplota byla slabě nad nulou. Problém jsem měl jen s jednou prohlubní - poblíž byly další 2 mnohem větší - jinak v pohodě, včetně odhození "zátěže". Po doběhu jsem dost dlouho mrzl, čekaje na šoféra Ivoše, který běžel samozřejmě áčko.
Stránky závodu

Jaromír

V údolí Rokytky

V sobotu se príznivci PZL sešli na zahrádce restaurace "Švejk na moste" na sídlišti Cerný most. Tam byl start, cíl, zázemí a hlavne Honza Kabát, který celou akci sám pripravil. Byla jedna trat pro bežce i MTBO, ale nevypadalo to tak, protože kola jezdila jen proti nám. Nechápu to, ale videli jsme jen 3 :-) O Cerném moste se moc hezkého neslyší, proto jsme byli moc mile prekvapeni, když nás mapa zavedla do pekného relaxacního prírodního parku, s nádherným jezerem a okolím. Prece jen se nekdy neco pekného v hlavním meste podarí vytvorit, byt je to rekultivovaná skládka. Trat byla celkem jednoduchá, i když nekde bych se zmást nechala kdybych bežela sama. Velice pekne zabehl atlet Peta Lohr. Možná bude také nekdy vítezem PZL, jako jeho táta....
Stránky závodu

Dana

PZL

V neděli se tradiční sestava Sparťanů (kromě předsedy) vydala do záludného terezínského bludiště. Kdo brzo vstával, zažil sněhovou vánici na trati a ti ostatní na silnici. Medvěd a my patřili k těm druhým a málem jsme zmeškali start. Něco takového jsme na dálnici dlouho nezažili a přitom ten mrak vypadal tak nevinně. Kontrol bylo po celém Terezíně jak naseto. Za 70 minut by to nezvládl ani mistr světa. Hodně závodníků (včetně Sparťanů) bylo přes limit. Super byly loudící nutrie (příště si vezmu tvrdý rohlík) a překvapilo mě, jak těžké je zbavit se bodláků z rukavic. Zajímavé proběhnutí....
Stránky závodu

Dana

Mosty

Pražská zimní liga pokračovala neobvyklým nočákem - všechny kontroly byly na mostech, můstcích a zatrubnění potoka Rokytky a jeho přítoků. Jako zpestření byly ještě dvě vyhlídkové plošiny. Provedení kontrol - bílý čtverec 6x6 cm, označený číslem kontroly a rozdělený na několik segmentů (1 z nich s černou tečkou) nalepený na mostní pilíře, betonové stěny, zábradlí nebo třeba skálu. Způsob ražení - špendlíkem do příslušného segmentu zmenšeniny čtverce na papírové průkazce , měl asi světovou premiéru. Pořadatel (Mojmír Kopečný - TAP) správně napsal, že mapa vlastně není - byl to totiž jen velmi schematický černobílý plánek toku Rokytky s několika přítoky - omezený na území Libně, Vysočan a Hrdlořez. (Při domácí přípravě jsem s úžasem zjistil, že Rokytka pramení někde za Říčany, kde napájí koupaliště Jureček a na své cestě do Vltavy se klikatí a protéká i několika rybníky). Papírové popisy obsahovaly číslo kontroly, zda pravý nebo levý břeh, umístění kontroly a typ mostu. Některé kontroly byly zdvojené - po obou stranách mostu. Většinou se muselo slézt k vodě a někdy zaběhnout pod most. Z plánku však nebylo možno vyčíst vzdálenosti. Shromaždiště bylo v pivovárku Kolčavka - "Večerní škola" nedaleko Balabenky, kde byl start (na krabičku) i cíl a nejbližší kontroly mosty č. 10, 11, 12 a 13 a 14. Na závod jsem se přihlásil ze zvědavosti a s předpokladem, že se bude běhat po komunikacích a nebude hrozit vypíchnutí oka - to se potvrdilo. Avšak vzhledem k tomu, že poslední nočák jsem běžel před více než 20 lety a kvůli mé slabé čelovce jsem se raději připojil k Bohoušovi Hamáčkovi a absolvoval jsem s ním většinu tratě. Byl to free order s časovým limitem 2 hodiny. Otočil jsem to včas, ještě jsem si stačil v klidu zout boty - schody k baru a shromaždišti byly potaženy červeným kobercem a nějakým blátem jsem probíhal. V pivovárku se čepovalo několik druhů piv, čehož většina závodníků po závodě využila (někteří i před). Také česnečka byla výborná.

Jaromír

Po stopách císařovny Elišky

Na Mezinárodní den komplimentů uspořádal Ivo, vítěz loňské PZL, závod Po stopách královny Elišky. Nepodařilo se zjistit stáří mapy, ale určitě je starší než ta Šebelíkova z roku 1971. Zajímavé je, že jsme poprvé při podobném závodě (včetně všech Hrobů), nestáli frontu na kleště u 1. kontroly. Start byl hromadný a skoro všichni přiběhli až za námi. Vůbec to nechápu, ale potěšilo nás to. Počasí bylo super, na kopečcích snížek, dole bahno. Správná PZL. V půli trati jsme 15 minut hledali jednu minirýhu a tak nás všichni doběhli. Bylo jasné, že další podobné kontroly se budou muset hledat v rojnici. Drápali jsme se téměř pravoúhlým břidlicovým svahem na krásnou vyhlídku. Jirka se neudržel a nazval svah neschůdným (trochu eufemismu neuškodí), ale Katka S. byla nadšená nejen z vyhlídky, ale i z vesnice Kala, která byla pod námi a vypadala, že jí kdosi vystřihl z Ořechovky nebo Hanspaulky a vrazil sem do té šílené divočiny. A i konec nebyl jednoduchý....ti "voprsklí" ,to vzali přes léčebnu na sběrku, někdo to obíhal až zase moc a dost tam ztratil, ale hlavně jsme všichni doběhli v pořádku. I když mnozí z nás vypadali jako by absolvovali zápas v bahně.

Dana

Kouzlo PZL stále trvá!

Sparťani jsou vidět všude. Na začátku Adventu jsme se proběhli na Vidrholci. V mapě chyběly cesty a byla docela zima, na PZL letos zatím největší a tak zamrzala i časomíra (PZL 1.) Za týden se několik Sparťanů vydalo po setmění hledat zakufrovaného Mikuláše (2.PZL) Následovali naše Čertoviny. Na závodníky čekala perfektně nablýskaná lávka přes Kačák (3.PZL) Za týden jsme šmejdili díky koláži Mrazáka v pražských obydlených lesících a křovinách (4.PZL) Fandové noční Prahy si zařádili s rozvrstvenou mapou v Bohnicích na Večerníku (5.PZL) Na Štěpána bylo moc pěkné proběhnutí v Táboře na Komoře, kde to bylo s mapou trochu jako od Fandy Paška. Po Vánocích nás přivítaly krásné senohrabské říční lázně. Nechyběl rozzuřený dědeček, místo skalpu mu teď ve srubu visí jedna z kontrol (6.PZL) V lednu jsme opět vyjeli do Popovic na Kozla, kde to bylo fajn stejně jako loni, předloni, předpředloni, předpředpřed..... A mnoho dobrodružství nás ještě čeká......

Dana

Starší novinky